Komentář: Je krajní levice nebezpečnější než krajní pravice? Jak se manipuluje veřejnou debatou

Nedávný komentář firemního sociologa Vojtěcha Bednáře na serveru Aktuálně.cz s názvem „Asymetrie extrémů aneb Proč je krajní levice nebezpečnější než pravice?“ skvěle ilustruje, jak snadno se dnes ve veřejném prostoru mění hranice mezi běžným politickým názorem a nebezpečným radikalismem.

Autor tvrdí, že zatímco radikální pravice uvízla v minulosti a s neonacistickými symboly zůstává na okraji společnosti, levice na to šla chytřeji. Zkrátka schovala srp a kladivo do skříně a našla si nová, mnohem lákavější témata. Místo chudých dělníků dnes mluví o právech menšin, ekologii nebo pomoci slabším. V očích veřejnosti tak podle Bednáře úspěšně vytvořila obraz „přijatelného extrému“, obraz morálně čistých aktérů bojujících za dobrou věc, díky čemuž pak jejich myšlenky nenápadně pronikají do médií i do politiky.

Cíl této Bednářovy úvahy je jasný: chce čtenáře přesvědčit, že pravicové nebezpečí je v podstatě mrtvé a pod kontrolou, zatímco skutečná hrozba přichází v líbivém levicovém balení.

Celá tato konstrukce má ale několik zásadních logických trhlin.

Tvrzení, že pravicový extrém dnes nikoho nezajímá, protože uvízl u starých hesel z minulého století, totiž výrazně míjí realitu. Skutečná radikální pravice udělala v posledních letech naprosto stejný krok, ze kterého autor obviňuje levici.

Dávno pryč jsou doby, kdy pravicoví extremisté chodili jen v těžkých botách a s vyholenou hlavou. Dnes nosí padnoucí obleky, mluví klidným hlasem a místo vykřikování na náměstích natáčejí profesionální videa na sociální sítě. Od svastiky a hajlování upustili stejně jako levice od srpů a kladiv, což ale neznamená, že by zmizeli. Naopak. Naučili se mluvit o „ochraně normálního světa“, tradičních hodnotách nebo o obraně běžného občana před diktátem shora.

Tuhle reálnou proměnu pravice však autor přehlíží a raději se soustředí na levici. Jeho metoda přitom v mnohém připomíná dort pejska a kočičky. Bednář vezme ochranu menšin, klimatickou politiku, pomoc zranitelným, další progresivní témata i sympatie k Palestině, nahází je do jednoho hrnce a výsledný společenský koktejl bez váhání označí za „starý dobrý marxismus v novém podání“.

Tato konstrukce je ale čistě účelová. Podle podobné logiky by se totiž za skrytý komunismus dalo označit prakticky cokoli: od ženských práv přes ochranu spotřebitele až po zdravotní pojištění nebo placenou dovolenou. Označovat jakoukoli snahu o zmírňování sociálních nerovností za „marxismus v novém kabátě“ je asi stejně analyticky přesné, jako označovat jakoukoli obranu tradice za fašismus.

Existence radikálních aktivistů sama o sobě ještě neznamená, že extremistická jsou i témata, ke kterým se hlásí. Jinak by bylo možné za potenciálně extremistickou označit prakticky jakoukoli veřejnou otázku, kolem níž vzniká silný společenský konflikt.

Nejzajímavější na celé Bednářově argumentaci je ale něco jiného. Jako největší problém totiž nepopisuje násilí, autoritářství ani potlačování demokracie. Za hlavní nebezpečí považuje fakt, že určitá levicová témata začala veřejnosti připadat normální a legitimní.

Autor přitom nejprve sám definuje extremismus jako snahu o radikální změnu systému uskutečňovanou netolerantním způsobem vůči zbytku názorového spektra. Jenže vzápětí toto kritérium opouští. Za skutečnou hrozbu už nepovažuje agresi nebo odmítání pluralismu, ale samotný fakt, že část společnosti souhlasí s důrazem na řešení sociálních nerovností, klimatickou politiku nebo ochranu menšin.

Tím se však jeho původní definice pomalu rozpadá. Extremismem v Bednářově podání už přestává být určitý agresivní či nedemokratický způsob politického jednání, ale stává se jím samotná přítomnost nežádoucích témat ve veřejném prostoru.

Odbory kdysi narušovaly společenský řád. Stejně jako boj za volební právo žen nebo občanská práva menšin. Každé významnější rozšíření práv v historii nejprve působilo jako nepříjemné narušení stability.

Zaměňovat konflikt za extremismus je proto nebezpečné. Ve chvíli, kdy začneme za „radikální“ označovat i běžné sociální požadavky, neposouváme společnost ke středu. Jen nenápadně zužujeme hranice toho, co je ještě považováno za legitimní demokratickou debatu. Právě tomu se někdy říká posouvání Overtonova okna, tedy hranic politicky a společensky přijatelného.

Fascinující asymetrie podobných komentářů spočívá v tom, že stávající ekonomický status quo téměř nikdy nevystupuje jako ideologie. Současný stav věcí bývá vnímán jako přirozený vývoj a pouhá pragmatická racionalita, zatímco ideologií se stává až pokus tuto zavedenou praxi korigovat. Výstižně je to vidět na debatách o krizi bydlení: situace, kdy si podstatná část mladé generace nedokáže zajistit vlastní bydlení ani při plném pracovním úvazku, je v tomto diskursu přijímána jako sice nepříjemná, ale v zásadě standardní realita trhu. Jakýkoli strukturální návrh na regulaci či nápravu tohoto stavu je však okamžitě interpretován jako ideologický útok na svobodu.

A právě v tomto bodě podobné texty přestávají být analytickou kritikou extremismu a začínají fungovat jako nástroj delegitimizace. Pokud se totiž běžné socioekonomické požadavky začnou paušálně označovat za projev krajní ideologie, nedochází k ochraně demokratického středu. Naopak se tím uměle zužuje prostor pro legitimní politický střet.

Nebezpečí této rétoriky nespočívá v tom, že útočí na konkrétní politické názory, ale v tom, že mění pravidla hry. Jakmile je diskuse o reformě daní, sociální politice či regulaci trhu předem diskreditována spojením s totalitním extremismem, věcná debata končí. Návrhy nejsou odmítány na základě své ekonomické či politické funkčnosti, ale na základě morální nepatřičnosti.

Z hlediska stability politického systému je pak toto systematické vyprazdňování demokratického prostoru mnohem větším rizikem než existence okrajových aktivistických skupin. Skutečnou hrozbou pro pluralitní společnost totiž není samotný společenský konflikt, ale ztráta schopnosti tento konflikt racionálně a bez nálepek kultivovat.

Zdroje:

https://nazory.aktualne.cz/komentar-asymetrie-extremu-aneb-proc-je-krajni-levice-nebezpecnejsi-nez-pravice/r~aaa29f336861c86e45acf9c7cba3ed2c/?lp=1

https://www.mackinac.org/overtonwindow