Článek
Maximální rychlost aut na českých silnicích je téma, které naší společností rezonuje snad od doby, kdy byla zavedena. Na jedné straně je časová úspora a neuvěřitelná otrava sedět za volantem auta, které se po silnici sune šnečím tempem. Na straně druhé jsou ovšem lidské životy a těžká zranění s doživotními následky. Tyto dvě strany mince stojí ostře proti sobě, nicméně rozhodnutí, která z nich je ta silnější, je v tomto případě jasná věc.
Následky nárazu
Rychlost 50 km/h ve městech a obcích je, dle mého soudu, jednoznačně nepřiměřeně vysoká. Tady mi asi spousta zbytečně sebevědomých řidičů bude oponovat, že oni přeci nebourají a ti co bourají, ať se naučí řídit. Dokud takovým lidem těsně před auto nevběhne dítě, nebo nevkročí jiný neopatrný chodec, neuvěří tomu, že i oni mohou zabít člověka jen tak cestou do práce. Takový chodec jistě udělal chybu a za nehodu může. Ale za tuto chybu by nemusel zaplatit cenu nejvyšší, a to i přesto, že řidič spěchá do práce. Náraz v rychlosti 50 km/h má naprosto jinou sílu než náraz ve třicítce.
Dle policejní analýzy se náraz v rychlosti 36 km/h do chodce rovná volnému pádu z výšky 5m, kdežto stejný náraz v rychlosti 56 km/h je už roven volnému pádu z výšky 12m. Rozdíl je opravdu propastný. Zranění chodce po střetu s autem, jedoucím 50 km/h budou velmi pravděpodobně devastující. Kdežto náraz ve třicítce má chodec reálnou šanci přežít. Podle dostupných dat je naděje na přežití až pětinásobná.
Reakční doba
Do teď jsme řešili jen následky srážky s chodcem. K nehodě ale při snížení rychlosti na 30 km/h vůbec nemusí dojít. Rozdíl v brzdné dráze v padesáti a ve třiceti může být klidně i 14 metrů. A to je opravdu dlouhá dráha, která může zachránit lidský život. Když před náš vůz ve vzdálenosti 15 m skočí dítě a my pojdeme rychlostí 50 km/h, pravděpodobně jej srazíme v rychlosti asi 45 km/h. Tady je pravděpodobnost fatálních zranění opravdu vysoká. Kdežto kdybychom jeli pouze třicítkou, s největší pravděpodobností ke střetu vůbec nedojde a my stihneme dobrzdit. Reakční doby jednotlivých řidičů se samozřejmě liší, ale musíme vycházet z průměru. Za volanty osobních vozů nesedí jen soutěžní jezdci rally nebo formulových vozů, ale běžní lidé, kteří svá auta využívají jako dopravní prostředky.
Rychlost mimo obec
Také mimo obec jsou rychlosti až nesmyslně vysoké. Nově se na některých úsecích českých dálnic uvažuje o povolení rychlosti až 150 km/h. To je podle mě velmi nebezpečné. Když uvážíme rozdíl v rychlosti osobního vozu, který bude předjíždět kamion, který pojede rychlostí 80 km/h, jedná se o velmi rizikovou situaci. Domnívám se, že by to mohlo mít za následek fatální nehody. Každopádně mimo obec jsou ve větším nebezpečí sami neukáznění řidiči, kdežto ve městech plných lidí, ohrožují především celé své okolí.
Nízké pokuty
Na jedné straně tu máme pravidla provozu a maximální povolené rychlosti. Druhou stranou jsou ale samotní řidiči a jejich ochota se těmito pravidly řídit. K nějakému navýšení sazeb pokut za dopravní přestupky sice již došlo, ale stále je to málo. Netvrdím, že bychom měli vybírat drakonické pokuty za parkování, ale za některé přestupky by pokuty opravdu měly mít odstrašující účinek. Například za vyšší překročení rychlosti, obzvláště pak opakovaně, bych se klidně nebránil pokutám v řádech vyšších desítek tisíc korun, nebo dokonce i zabavení vozidla přímo na místě.
Spousta evropských metropolí již třicítku zavedla a nehodovost skutečně klesla. Obzvláště potom klesl počet obětí dopravních nehod ve městech. Například v Paříži nebo Bruselu třicítka funguje opravdu skvěle. Měli bychom dávat přednost lidskému životu před časem stráveným za volantem nebo dokonce požitkem z jízdy. Pokud některý zdatnější šofér touží po adrenalinu z rychlosti, není přeci problém navštívit volné jízdy na autodromu. Zde můžeme jet na plný plyn a nikoho tím neohrožujeme. Ale veřejné komunikace nejsou závodní dráha a platit za rychlost lidskými životy je cena nepřiměřená.
Zdroje: