Článek
Těsně po revoluci byl českým gastronomickým Olympem smažák s tatarkou a kuřecí plátek s broskví. Tou dobou v demokratické euforii každý výrobek dostával automaticky punc nejvyšší kvality jen tím, že byl vyroben na západ od našich hranic. A když v roce 1992 v Praze otevřel své brány první český McDonalds ve Vodičkově ulici, málokdo si americkou klasiku nechal ujít. Ostatně v konkurenci smažáků a broskví na kuřatech to americká franšíza zase tak těžké u nás neměla. Každý toužil ochutnat bájnou delikatesu, kterou se každý správný Američan cpe od rána do večera, nebo jsme to alespoň takto nějak vnímali.
Nevěděl jsem ani co je to hamburger
Já byl v devadesátkách ještě kluk a o americké gastronomii jsem toho mnoho nevěděl. Dokonce jsem ani neměl páru o tom, co je to hamburger. Tehdy jsem se spokojil s vysvětlením mojí mámy, že je to maso s rohlíkem, jen mi nějak nešlo do hlavy, proč o rohlíku moji vrstevníci mluví jen v superlativech. Mekáč tehdy nebyl v našich končinách tím samým, co ve Spojených státech. Na náš trh přišel jako gastronomie vyšší úrovně. Na rozdíl od Ameriky, kde už tehdy McDonalds byl synonymem pro rychlé jídlo, přesně tak, jak to zamýšleli bratři McDonaldové a po nich Ray Kroc, který z McDonalds definitivně udělal nadnárodní gigant.
Hambáč za 19 byl ale drahý
Ať už jde o první McDonalds ve Vodičkově ulici, nebo o první Mekáč v Brně v roce 1994, vždy šlo o velkou událost, která přede dveřmi se dvěma zlatými oblouky vytvořila dlouhou frontu. Hamburger tehdy stál 19 korun. Dnes to vypadá, že byl vlastně za hubičku, ale není to pravda ani zdaleka. Když uvážíme průměrnou mzdu něco okolo 6000 Kč, tak 19 korun za burgr nebylo rozhodně málo. Od té doby americké pochoutky u McDonalds podražily jen asi o něco málo více než na dvojnásobek, ale výdělky Čechů se znásobily mnohem vícekrát. Mekáč tedy začal plnit roli, pro kterou byl navržen, i v české kotlině. Rychlé jídlo rozumné kvality za rozumnou cenu.
Hamburger za 19 byl tehdy drahý. Ale byl něco jako zjevení
Dnes je McDonalds na každém rohu prakticky v každé zemi a každém městě po celém světě. Ale tehdy, v Československu a později v Česku devadesátých let, to bylo prostě něco, když člověk šel na oběd k McDonaldovi. Moje představa hamburgeru dle popisu mojí mámy, že se jedná o maso s rohlíkem, vzala velmi rychle za své. Tehdy McDonalds nebyl pro Čechy fast foodem, ale místem, kam nechodí úplně každý. Pořádaly se zde rodinné obědy, nejrůznější schůzky i dětské oslavy. A právě na jednu takovou dětskou oslavu mě jeden můj tehdejší spolužák pozval. Jeho na tu dobu poměrně bohatý táta se rozhodl dětem ze sídliště zařídit povyražení. Tehdy jsem vlastně poprvé zjistil, co to ten hamburger doopravdy je. A byl jsem unešen.
Na Mekáč jsme koukali jako na zjevení
Dnes už je Mekáč místem, kde se s rodinou zastavíme na cestě, když nechceme ztrácet čas. Dnes se snaží každý z Mekáče odejít co nejrychleji, protože přesně k tomu řetězce rychlého občerstvení slouží. Ale thedy, tehdy jsme se snažili si v této supermoderní hi-tech restauraci užít každičkou vteřinu. Koukali jsme na otevřenou kuchyň, ve které každý přesně ví, co má dělat a každý skutečně něco neustále dělá. Bylo to něco, na co jsme z komunistického Československa nebyli zvyklí.
Mekáč dnes zná každý a je na každém rohu. Jen způsob vnímání se poněkud změnil. Už víme, k čemu fast food přesně slouží. Už to není umělecká gastronomie, ale rychlé jídlo. Mekáč se nijak nezměnil, jen jsme pochopili, k čemu je.
Zdroje:
