Článek
Prezident Petr Pavel již conevidět jmenuje nového českého premiéra. Do hlavy panu prezidentovi sice nikdo nevidí, ale myslím si, že to pro něj bude velmi hořká pilule, kterou bude muset spolknout. A vůbec se mu nedivím. Žijeme v demokratické zemi a demokratické volby určily vítěze a poražené. Výsledky voleb jednoznačně musíme a budeme všichni plně respektovat, to je bez debat.
O čem ale debatovat můžeme a měli bychom, je to, přoč Češi svými hlasy nominovali do čela státu jedince jako je Andrej Babiš, Tomio Okamura, nebo Filip Turek. Tato otázka ve mně vyvolává obrovskou spoustu obav a velkou úzkost.
Když jsem byl kluk, vždycky jsem viděl vrcholné politiky, mám na mysli ty porevoluční samozřejmě, jako vzdělané a sečtělé jedince. Byli to vždy lidé, kteří okolo sebe měli jakousi auru. Ať už se jednalo o pravicově nebo levicově orientované zákonodárce, ministry nebo premiéry, vždy jsem ve zprávách vídal charismatické osobnosti. Vzpomínám si, že rodiče na některé sice nadávali, ale jen proto, že prostě jen byli členy opačného tábora. Vítězství žádného z táborů však nikdy nebyla pohroma a ostuda takového rozsahu, jako pohroma, kterou máme nyní možnost sledovat v přímém přenosu.
Fialova vláda nadělala spoustu chyb a přešlapů, které mi vadí. Kdyby existovala alternativa ke SPOLU a STAN, myslím, že bych byl ve velkém pokušení jim dát vale a svůj hlas odevzdat někomu jinému. Jenomže alternativa, alespoň podle mého názoru, prostě v nabídce nebyla. Tedy za předpokladu, že u mě nedojde k totálnímu názorovému veletoči.
Andrej Babiš
V současné době nám proti sobě stojí dva tábory svým stylem diametrálně odlišné. Jedna strana barikády, reprezentovaná koalicí SPOLU a Starosty se vyznačuje snahou o zodpovědné hospodaření. Bohužel ale ne všechny kroky jsou veřejností kladně vnímány, protože šetřit se nechce prostě nikomu. Ale jen někdo chápe, že rozhazovat nejdříve musí být z čeho. Na opačném pólu máme zase voliče slepě vyznávající kult Andreje Babiše, který slíbí cokoliv. A klidně něco i splní, dokud nekrvácí nějaká ze společností z jeho holdingu. A že je trestně stíhaný pro datační podvod? Nemyslím, že to některého z voličů ANO nějak trápí a navíc Babiš říkal, že je to účelově vedená kampaň proti jeho osobě.
Spousta kroků minulé vlády mi byla vyloženě proti srsti a mnoho věcí určitě šlo řešit jinak a mnohem lépe. Jenomže společným jmenovatelem všech kroků a rozhodnutí, ať už si o nich myslím cokoliv, bylo směřování České republiky směrem k rozpočtové zodpovědnosti.
Nejsem voličem Andreje Babiše a nikdy nebudu. Ale čistě hypoteticky, kdybych Babiše letos vzal namilost a třeba i ignoroval fakt, že se ve vládě skrývá před spravedlností, i tak přece nebylo možné nevidět, kudy jeho cesta do vlády vede. Naše názory se mohou jakkoliv lišit. Já mohu stále dokola opakovat svojí mantru o zodpovědné politice a soused může slepě věřit, že Babiš ví přesně jak své sliby zafinancuje. Budiž. Ale, že zvolením hnutí ANO dám eso do ruky Motoristům a nenávistnému na hraně zákona a daleko za hranicí morálky balancujícímu hnutí SPD, muselo přece být jasné naprosto každému. A to můžeme hovořit o obrovském štěstí, že se do parlamentu neprobojovali komunisté. Protože jsem přesvědčen, že by Andrej Babiš spolupracoval i s nimi, kdyby druhou možností bylo nebýt premiérem.
Tomio Okamura
To opravdu žádnému z voličů ANO nevadí Okamurovy plakáty strašící chirurgy z dovozu? To nikomu nevadí, že Okamurovi za tyto a další nenávistné billboardy hrozí vězení? Opravdu všichni zavřeme oči před tím, koho euforií opilí Motoristé sobě tlačí do ministerského křesla? Ministr čehokoliv se vztyčenou pravicí z okénka svého silného vozu je skutečně obrázek, kterým by se Česká republika měla prezentovat?
Je velká škoda, že tolik Čechů tak málo přemýšlelo. Babišovy sliby jsou líbivé a chápu, že jim spousta lidí snadno propadne. Ale Turkovy výroky o Romech, veřejné adorování největšího válečného zločince novodobé historie, Okamurova otevřená nenávist, kterou se nijak netají. To jsou přece hodnoty, které by v zemi kde vládne zdravý rozum neměly mít šanci. A přece mají, letos a příští čtyři roky ano. Tomio Okamura šéfuje poslanecké sněmovně a Motoristé na Turkovi prostě trvají. A co na to Babiš? No ten přece chce vládnout, tak co na tom.
Tato realita je na míle vzdálená obrázkům, které se mi vybavují z doby, kdy jsem byl malý kluk. Lidé jako Tomio Okamura nebo Filip Turek určitě nejsou pánové, okolo kterých by moje děti viděly nějakou auru, a o kterých by za třicet let mohli říci cokoliv pozitivního. Budoucímu premiérovi ale ani tyto vlastnosti nevadí natolik, aby ochránil Českou republiku před jejich toxickým vlivem. Ale není se čemu divit. Pro tvrdého byznysmena Babiše vždycky účel světil prostředky a ani nyní není důvod nezaprodat Českou republiku a její obyvatele, když z toho kápne premiérské křeslo.
Zdroje:
