Článek
Letošní parlamentní volby se blíží mílovými kroky a čeští občané napjatě očekávají, jestli se líbivý populista stane „králem“ nebo ne. O tom, že Babiš a jeho věrní obelhali dostatek Čechů k tomu, aby volby vyhráli, dnes už téměř není pochyb. Dnes už jen řešíme, jestli náhodou Andrej Babiš volby neopanuje tak drtivě, že by k vládnutí nikoho jiného už nepotřeboval. Podle posledních průzkumů několika renomovaných agentur to naštěstí vypadá, že o nějakou podporu se hnutí ANO bude nuceno opírat. Je ovšem otázkou, o jak velké štěstí se pro Česko jedná.
Andrej Babiš na mítinku se svými příznivci v litvínovském ghettu
Babiš a ti ještě horší
V úvahu jako Babišovi spojenci připadají pouze takové subjekty, ze kterých té racionálnější části populace běhá mráz po zádech ještě mnohem více než z Babiše samotného. Dle nejnovějších odhadů, kdyby volby proběhly v dnešních dnech, by hnutí ANO obsadilo v Poslanecké sněmovně 84 křesel. Bylo by tedy nuceno hledat spojence. Dohoda s koalicí SPOLU je prakticky vyloučena, stejně jako spolupráce se Starosty nebo Piráty.
Zbývá tedy SPD s nekompromisním a xenofobním vůdcem Tomiem Okamurou, který by Česko nejraději hermeticky uzavřel před veškerým okolím, protože venku přece číhá jen samé zlo. Okamurových současných 18 mandátů by ve spojení s Babišovým hnutím ANO k získání těsné většiny 102 křesel stačilo. Co by ale Babiš musel Okamurovi za jeho podporu slíbit, si raději ani nepředstavuji.
Pokud by spojenectví s Tomiem Okamurou náhodu bylo za hranou i pro Andreje Babiše, nezbylo by mu nic jiného než hledat podporu u posledních dvou potenciálně parlamentních uskupení. Komunistické Stačilo! zatím sahá po devíti křeslech v parlamentu, stejně jako Motoristé, vedení Petrem Macinkou se svojí hlavní tváří Filipem Turkem.
Ve hře jsou jen dvě varianty
Na spolupráci se soudruhy je Andrej Babiš ze své dávné minulosti už zvyklý, takže by mu nejspíš nedělalo potíže stranickou knížku oprášit a stejně jako kdysi agent Bureš, podepsat spolupráci i dnes. Pouhý „vstup do strany“ by ale Babišovi za současné situace nestačil. Bylo by potřeba do nejvyšších pater české politiky přizvat i Macinkovy Motoristy s hajlujícím závodníkem Filipem Turkem, který dnes zastává post europoslance. Takto složená vládní koalice by disponovala na chlup stejnou většinou, jako koalice ANO a SPD, čili 102 hlasů. S takovou trojkoalicí by se Česká republika mohla hrdě postavit vedle Slováků s Robertem Ficem a Maďarů s Viktorem Orbánem. Já osobně tedy budu doufat v zázrak a budu věřit, že k ničemu podobnému nedojde.
Přísedící se zásadním vlivem
Představa hnutí ANO a Andreje Babiše jako vládce, který se nikoho na nic nemusí ptát, je opravdu děsivá. Je ale otázkou, jestli není děsivější, aby budoucí českou vládu kamkoliv tlačili komunisté nebo rasisté a xenofobové, kteří se svým radikálním náhledem nijak netají. A jejich slovo by bohužel bylo zásadní, neboť jakýkoliv návrh Babišovy vlády by bez jejich hlasů neměl žádnou naději na úspěch. Takže i přes citelně nižší počet poslanců, by tento Babišův potenciální spojenec získal klíčovou roli ve všech rozhodnutích budoucí vlády. Z představy, že by komunisté opět měli zásadní vliv na dění v České republice, běhá mráz po zádech. A v případě Motoristů nebo SPD to není o moc lepší.
Komunisté už v našich končinách jednou u moci byli a nepustili se jí přes 40 let. Myslím, že to Stačilo!
Poslední průzkumy jasně říkají, že drobný úbytek popularity Babišova hnutí ANO, nepřinesl prakticky nic raionálním politickým stranám. Většina Babišových zběhů míří právě výše uvedenými směry, a sice do náručí Tomia Okamury, Motoristů a soudružky Konečné. Tato skutečnost krásně ilustruje smýšlení průměrného Babišova podporovatele. Ke střízlivým a realistickým názorům mají tito lidé na míle daleko, a proto v případě, kdy se rozhodnou opustit mistra populismu a jeho dvorní tiktokerku, zamíří neomylně do ještě mnohem zatuchlejší žumpy.
Momentálně vypadá situace tak, že demokratický blok nemá prakticky žádnou naději jakoukoliv vládu sestavit. I kdyby se teoreticky opět spojila celá pětikoalice, což vzhledem k maléru s Piráty nepředpokládám, nedali by dnes dohromady více jak 80 poslanců. Bude tedy bohužel záležet na Andreji Babišovi, jestli si pomyslné klíče od Kramářovy vily převezme z rukou horších, nebo nejhorších. Jen těžko rozpoznat, kteří jsou kteří. Takto složená vláda sice vzejde z demokratických voleb, ale k demokratickým zásadám bude mít na míle daleko. Z mého pohledu se tedy jedná jen o jakousi demoverzi demokracie.
Zdroje:
