Článek
Když se řekne bratři Mašínové, vybaví se mi citát profesora Málka z filmu Vyšší princip: „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem“. Josef a Ctirad Mašínové byli vychováni tak, že ani jinak jednat nemohli. Svoboda pro ně byla základní životní potřebou, což dokazovali už jako velmi mladí během druhé světové války.
Otec hrdina
Josef Mašín starší se jako československý legionář zúčastnil bitev u Zborova a Bachmače, bojoval také s jednotkami bolševiků v oblasti Transsibiřské magistrály. Po návratu do Československa sloužil u dělostřeleckého vojska a velice ho zasáhla kapitulace po mnichovské zradě. Zapojil se do odboje v rámci Obrany národa. Podílel se na zpravodajských i sabotážních akcích, což v květnu 1941 přineslo zatčení nejen jemu, ale i jeho ženě Zdeně. Popraven byl o rok později. Poslední „moták“, který napsal své rodině, obsahoval mimo jiné i tuto výzvu k dětem: „Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byli porobenými otroky, nýbrž abyste zůstali svobodnými a volnými občany. Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest první povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou musíte takto postupovat. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí“.
Odvážná matka
Zdena Mašínová starší válku přežila a těsně po válce byla dokonce členkou komunistické strany. Z ní ale vystoupila po vraždě generála Heliodora Píky. Už předtím organizovala petici za milost pro Miladu Horákovou. Její odvaha se podepsala i na synech a jejich šancích na budoucnost. Historik Martin Tichý pro Český rozhlas uvedl: „Josefovi bylo jasně řečeno, že by si měl hledat manuální práci. Ctirad Mašín ještě po maturitě chtěl vstoupit na vojenskou akademii, ale to mu pro ‚buržoazní původ‘ není umožněno.“
Statek rodiny Mašínů, který jim později komunisté zabavili
Komunisté později neměli ohled ani na Zdenu, ženu vězněnou Němci, a po útěku jejích synů ji uvěznili také. Zacházeli s ní brutálně, i přes její vážný zdravotní stav. Na svobodu už se nedostala, zemřela roku 1956 a komunisté rodině nedopřáli ani místo k truchlení. Pohřbena byla do hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově.
Děti, které režim nedokázal zlomit
Synové na svého otce nezapomněli, a už během války šli v jeho stopách. „Pokoušeli se o různé sabotáže, na sklonku války ukrývali dva uprchlé ruské zajatce“, uvedl pro Český rozhlas historik Jaroslav Rokoský. Po válce oba bratři za svou činnost získali od prezidenta Beneše medaili Za chrabrost.
Po komunistickém převratu začaly vraždy nevinných, včetně studentů, kteří se stejně jako Mašínové zapojili do protifašistického odboje. Brutální byla i poprava generála Píky v červnu 1949. To vše bratři viděli. Proto začátkem 50. let založili odbojovou skupinu, jejímiž členy byli také Milan Paumer, Václav Švéda, Zbyněk Janata a Ctibor Novák. Posledně jmenovaný byl jejich strýcem. I on byl za války vězněn Němci. Teď byl spolu s oběma bratry uvězněn znovu, tentokrát komunisty. Ani při mučení STB neprozradili své předchozí činy, tedy přepadení stanic SNB s cílem získat zbraně. Po několika měsících byl Josef a jeho strýc propuštěni, Ctirad dostal 2,5 roku v uranových dolech. Domů se dostal po amnestii prezidenta Zápotockého v květnu 1953.
Skupina pokračovala ve shromažďování zbraní a financí, i v sabotážní činnosti a pět jejich členů se rozhodlo pro útěk za hranice. Během cesty byli zatčeni Švéda a Janata na území NDR. Po vydání do Československa byli popraveni, stejně jako Ctibor Novák, který se do útěku nezapojil.
Bratři Mašínové a Milan Paumer se dostali do Západního Berlína a následně se přesunuli do USA, kde všichni vstoupili do americké armády. Chtěli bojovat za svobodu pro Československo, i když sami už žili v bezpečí a ve svobodné zemi.
Ctirad Mašín v uniformě armády Spojených Států Amerických
Celoživotní perzekuci zažila i Zdena Mašínová mladší. Po útěku bratrů byla vězněna, po propuštění dlouhé roky pronásledována STB. Směla pracovat jen na podřadné pozici myčky laboratorního nádobí. Útrapy se podepsaly i na jejím postoji k vlastním dětem. V rozhovoru pro iDnes řekla: „Já nemám odvahu do tohoto světa přivést dítě, i kdyby si mělo zopakovat jenom procento toho, co jsem si musela prožít já, protože upřímně říkám, že byly okamžiky, kdy jsem se rozhodovala, jestli mám vůbec v životě pokračovat. Ta doba byla opravdu krutá. Tohle jsem si nemohla vzít na svědomí“.
Měli právo bojovat?
Komunistická vláda byla tyranská. Vraždy, mučení, věznění. To vše bylo pro komunisty normální metodou vládnutí, stejně jako selektování, kdo co smí studovat, kdo kde smí pracovat. Všichni, kdo aktivně komunistům pomáhali, byli součástí tyranské mašinérie. A tím se vracím k úvodnímu citátu. Svoboda je základní lidské právo, v tehdejším Československu ale neexistovala. Snahu bojovat za ni by tedy nikdo neměl zpochybňovat.
Zdroje:
