Článek
Po celém světě existuje mnoho supermoderních center, jedno se však vymyká. Je to Dubaj. Dubaj je výkladní skříní Spojených arabských emirátů a vlastně výkladní skříní celého arabského světa. Osady na území dnešní Dubaje obchodovaly s Persií už někdy okolo roku 6.000 př.n.l. Vznik Spojených arabských emirátů v dnešním složení se datuje do roku 1972, kdy k původním šesti emirátům z roku 1971, přibyl poslední, Ras al-Chajma. Spojené arabské emiráty původně profitovaly především na lovu a prodeji perel. V 50. letech ale obchod s perlami začal pokulhávat a to pro Emiráty znamenalo ekonomický problém. Ten však měl pouze jepičí život, vydržel jen do roku 1966, kdy zde byla nalezena ropa. Od této doby se datuje raketový vzestup Spojených arabských emirátů a Dubaje a Abú Dhabí především.
Bleskový rozmach
Prakticky okamžitě po objevu ropy u pobřeží Emirátů započal obrovský rozmach této země. Šejk Rašíd ibn Saíd Al Maktúm ihned odstartoval velkolepou výstavbu okolo Dubajské zátoky. Rostla zde ta nejmodernější obchodní centra, vysoké mrakodrapy, byly založeny nejluxusnější světové aerolinky Emirates. Dubaj se zkrátka za několik let proměnila v něco, co celý svět ihned začal obdivovat. Turistický ruch časem začal hrát svoji roli i v dubajském rozpočtu. Samozřejmě oproti příjmům z ropy roli stále marginální.
Tento rychlý rozmach s sebou ale nesl také značné nároky na pracovní síly. Do Emirátů byli a stále jsou najímáni dělníci především z Asie. Těmto lidem jsou slibovány pohádkové příjmy a zázemí. Realita je ovšem taková, že dělníci pracují v nelidských podmínkách i 14 hodin denně na přímém slunci ve vedrech šplhajících se k 50ti stupňům celsia. Nenocují v Dubaji ale většinou jsou odváženi do ghetta za Dubají. Není výjimkou, že jim při příjezdu jsou odebrány cestovní doklady, aby nemohli utéci. Toto jednání je sice Spojeným arabským emirátům vyčítáno, ale bohužel jen tak nahlas, aby to šejkům nepůsobilo potíže. Drží totiž v rukou obrovskou část světové produkce ropy. I toto je tedy cena za dubajský luxus a světový věhlas. Z pohledu běžného Evropana se podle mě jedná o cenu naprosto nepřiměřenou a neakceptovatelnou.
Nelidské zacházení s cizími pracovníky v Emirátech je někdy označováno za dnešní otroctví
Dnešní Dubaj
Současná Dubaj je přehlídkou nekonečného luxusu. Vypadá to, že zde není nic nemožné. To je sice pravda, ale ne pro běžného smrtelníka. Tolik pozlátka na jednom místě zřejmě nikde jinde na světě nenajdeme. Luxusní budovy a obchodní centra okolo hlavní ulice Sheikh Zayed road, nejvyšší budova světa, 828 metrů vysoká Burj Khalifa, hotel ve tvaru plachetnice Burj al-Arab, nebo uměle vytvořené ostrovy s luxusními nemovistostmi pro nejbohatší lidi planety. Každovečerní šou u největší fontány světa je opravdu velkolepá.
Jenomže po dvou dnech procházení se dubajskými ulicemi člověku dojde, že toto město naprosto postrádá duši. Na každém kroku je vidět, že vyrostlo především z touhy místních šejků ukázat celému světu, že tady v Emirátech jsou něčím více. Vše je tak dokonalé a tak strašně moc naddimenzované, až si člověk říká, jestli je to stále ještě pěkné, nebo už se jedná o kýč. Ale hlavně je vidět, že celé dubajské centrum vznikalo prakticky naráz. Všechno je více méně stejné a nezmění na tom nic ani obrovské obchodní centrum, v jehož středu se v ohromném akváriu prohánějí žraloci, nebo vnitřní lyžařské středisko v zemi, kde skoro nikdo lyžovat neumí.
Dubaj je prazvláštní koktejl nekonečného luxusu a bezmezné divnoty
Dubaj je prakticky rozdělena Dubajskou zátokou, na jejíž jedné straně se nachází ona výkladní skříň blízkého východu a na straně druhé pozůstatky dřívější Dubaje a Emirátů. Hned za Dubajskou zátokou narazíme na čtvrť Deira. Zde už najdeme uličky, které tu stály ještě před objevem ropy, najdeme zde klasická arabská tržiště. Ale především zde najdeme alespoň trochu odpočinku od mimořádně rušného a prazvláštního moderního centra.
Co se týká obyvatel Dubaje, při běžné prohlídce na příliš místních nenarazíte. Sem tam někde nějaký místní muž vystoupí ze zadní sedačky Mercedesu, nebo večer u mrakodrapu postává v hloučku ostatních mužů, ale běžně v obchodech a restauracích pracují až na výjimky především lidé z Asie. A ti jsou mimochodem také ti nejpřívětivější lidé, na které jsme měli v Dubaji tu čest narazit.
Dubaj je něco, co za vidění a zamyšlení určitě stojí, a návštěvu vřele doporučuji. Je dobré vidět, co všechno je možné, ale je také dobré si uvědomit, za jakou cenu a proč to vlastně lidé dělají. Já osobně se s dubajskou filosofií neztotožňuji, a za mě rozhodně jedna návštěva stačila.
Zdroje:
