Článek
Mezi lety 1764 a 1767 ve střední Francii v provincii Gévaudan bylo místní obyvatelstvo napadáno a požíráno dodnes neznámým tvorem. Tvorem, který zasel strach do hlav všech vesničanů. Jeho řádění mělo postupně dopad na zemědělství i obchod v této oblasti. Proto se o neznámé zvíře začal zajímat i samotný Ludvík XV., tehdejší francouzský panovník. Gévaudanská bestie postupně napadla na 210 lidí, z nichž 113 v jejích čelistech našlo smrt. Přeživší popisovali zvíře jako gigantického vlka s rudou srstí.
Útoky bestie
Poprvé bestie udeřila začátkem léta 1764, kdy napadla mladou dívku, která pásla dobytek. Útok ale vyplašil býky z dívčina stáda, kterým se zabijáka podařilo odehnat a svou pastevkyni tak zachránit před jistou smrtí. Již 30. června 1764 ale šelma napadla jinou dívku, která už tolik štěstí neměla a Gévaudanské bestii padla za první oběť. Tato dívka byla dokonce částečně sežrána. Řádění bestie ale neustávalo. Postupně napadala další a další oběti. Zprvu osamocené pastevce, později i skupiny lidí. Vesnici začal obcházet strach a lidé se pomalu báli vycházet. Problém začala řešit místní šlechta, která najímala nejrůznější lovce.
Lov na bestii
S postupujícím časem se útoky v Gévaudan množily. Byla nacházena další a další těla. Některá bestie částečně pozřela, jiná ne. S přibývající hysterií v kraji se do celé situace vložila šlechta. Jimi najatí lovci pročesávali místní lesy a zabíjeli vlky na potkání. Tou dobou bylo vybito na 1200 vlků. Ani jeden z nich ovšem nebyl hledanou Gévaudanskou bestií a jediným efektem byla zdevastovaná vlčí populace v místních lesích. Gévaudanská bestie řádila dál.
Netvora lovil snad každý. Na jeho hlavu byla šlechtou vypsána odměna
V roce 1765 se do honu zapojil král Ludvík XV., pro něhož paralyzovaný Gévaudan znamenal obchodní komplikace. Do oblasti poslal vojenského velitele Jean-Baptiste Duhamela, po jehož zátahu byl zabit obrovský vlčí samec, važící okolo 60 kg. Ani tento mohutný vlk ale Gévaudanskou bestií nebyl. Říká se, že tuto legendární šelmu nakonec zabil místním šlechticem d'Apchierem najatý lovec Jean Chastel pomocí stříbrné kulky. Ten skutečně zabil velkého vlka, v jehož útrobách byly nalezeny ostatky poslední oběti. Jestli se o Gévaudanskou bestii skutečně jednalo, nebo ne, už se dnes ale nikdo nedoví. Nicméně útoky od té doby ustaly.
Co za zvíře požíralo vesničany?
Existuje spousta moderních teorií, co za zvíře mohlo tuto hrůzu ve Francii působit. Jednou z nich je, že se o zvíře vůbec nejednalo. Mělo jít o psychopatického člověka, který v přestrojení za zvíře vraždí. Proti ovšem jednoznačně hovoří fakt, že několik obětí bylo nalezeno s hlavou oddělenou od těla. Hlava vždy byla ukousnutá, ne useknutá. Tento poznatek dílo člověka vylučuje. Nevylučuje však účast člověka, jakožto cvičitele zvířete. Oběti vždy byly jednoznačně zabity zvířetem, ne člověkem. Na lidskou účast ale poukazuje, že některé z obětí byly svlečené, některé dokonce opět ledabyle oblečené.
Jako nejpravděpodobnější se jeví vysvětlení Jaroslava M. Kvasnici z jeho knihy Honba za přízrakem Gévaudanu, kde odmítá útok vlka. Naopak tvrdí, že tou dobou si šlechta z dalekých výletů do Afriky vozila suvenýry v podobě zvířat. Vraždit podle něj tedy měla buď hyena skvrnitá, nebo dokonce snad lev. V té době běžní lidé netušili, jak lev nebo hyena vypadá, a proto mohli zvíře klidně popisovat jako obrovského vlka s rudou srstí.
Marie Jeanne Valet, panna z Gévaudan, byla druhou napadenou dívkou. Útok však přežila a dnes je vypodobněna v Auvers jak bojuje s bestií
Které zvíře bylo skutečně obávaným lidožroutem z Gévaudan už se nedovíme. Mohlo jít o křížence vlka s velkým psem, mohlo jít o suvenýr z Afriky. Nejspíše ale zvíře zabíjelo ve spolupráci s člověkem, který nebyl nikdy dopaden. Podobných příběhů, jako je ten z Gévaudan ale Francie nabízí více. Přeživší vždy popisovali shodně obrovského vlka s rudou srstí. Zčásti si lidé určitě příběhy za ta léta přibarvili, ale jisté je, že k útokům zvířete prokazatelně docházelo a vesnice byly skutečně paralyzovány strachem z neznámého netvora.
Zdroje:
