Článek
Lidé chodí do práce, aby pro své zaměstnavatele vykonávali činnost, která zaměstnavateli generuje zisk. Za tuto lidskou práci je člověku vyplácena dohodnutá mzda. Ať už se jedná o jakoukoliv formu pracovní smlouvy, nebo jde o živnostníka, vždy existují pouze dva způsoby ohodnocení práce. Buď je člověk placen za práci, kterou skutečně vykoná, nebo za dosažení určitých cílů. Nebo také může dostávat peníze za čas, který v práci stráví. Podle mého názoru je platba za strávený čas v práci jen nesmyslným dědictvím minulého režimu.
Komunističtí „hodináři“ milovali píchačky
Za minulého režimu byli prakticky všichni zaměstnanci takzvaní „hodináři“. Všichni jistě, minimálně z dobových filmů, známe píchačky. Píchačky byly vždy umístěny na vrátnici každého podniku a každý příchozí i odchozí člověk si prostě a jednoduše píchnul kartičku. Tím označil dobu příchodu i odchodu. A protože každý podnik tehdy plnil plán minimálně na 105 %, bez ohledu na to, kolik práce bylo skutečně odvedeno, píchačky jen podtrhovaly skvěle fungující komunistické hospodářství.
Co na tom, že nebylo výjimkou píchnout kartičku kolegovi, který z práce odešel o několik hodin dříve. Vždyť on udělá to samé pro mě zítra. A nikoho vlastně nezajímalo, jestli ten či onen pracovník svoji práci odvádí nebo ne. Jestli jej vůbec v podniku potřebují nebo ne. Plán byl vždy uměle splněn a všichni zaměstnanci měli dle píchaček vynikající docházku a spoustu „odpracovaných“ hodin. Jenomže za komunismu bylo jedno, jestli lidé v práci pracují nebo ne. Dnes je vše jinak, ale na spoustě míst máme stále plno hodinářů, kterým je stále fuk, co odpracují. Hlavně, že tikají hodiny.
S píchačkami je ámen, „hodináři“ přetrvávají
Dnešní tržní ekonomika nabízí celou škálu pracovních pozic. U některých je jasné, že jinak než hodinově zaměstnance ohodnotit nelze. Nicméně stále existuje velká spousta firem, které nabízejí vynikající „zašívárnu“ pro lidi, kteří na píchačky zatím úplně nezanevřeli. Dokonce i na stavbách je stále obrovské množství pracovníků, které ženou k výkonům pouze tikající hodiny a občas stavbyvedoucí. Ale ten nemá oči všude, a tak hned, jak to jde, bez váhání odkládají nářadí. Kdyby tito lidé nebyli placeni na hodinu, ale za skutečně odvedený výkon, jejich motivace práci opravdu odvést, by rapidně stoupla.
Mnoho lidí chodí do práce jen proto, protože se to tak prostě dělá. A čím více se dokáží ulít, tím mají ze svého dne lepší pocit
Nejedná se bohužel jen o stavebnictví. Pozůstatky píchaček jsou skutečně ještě pořád v mnoha firmách. Častokrát je nejdůležitější, aby zaměstnanec v práce strávil přesně svých osm hodin plus přestávku. No a co skutečně udělal, není až tak důležité, hlavně, že má hodiny. Dnes už se na takového flákače většinou přijde, ale ne hned. Dnes už výkon firmy důležitý je a umělé splnění plánu už je k ničemu. Ale nerozumím tomu, proč někteří zaměstnavatelé stále ještě poskytují zázemí lidem, kterým se pracovat prostě nechce.
Česká mentalita
Mentalita českých lidí je stále do jisté míry poznamenána komunistickou érou temna. V mnoha lidech je pořád pevně zakořeněno, že bude úplně stačit, když to bude jen vypadat, že něco dělají. Těmto lidem ale naprosto uniká fakt, že když bude prosperovat podnik, pro který pracují, promítne se to časem i do jejich ohodnocení. Takoví lidé jsou jako kobylky. Přijdou do firmy, odsedí si hodiny, odnesou si mzdu. A takto páchají škody, dokud nejsou odhaleni. Pak se jen přesunou do jiné firmy a jedou podle stejného modelu. A bohužel těchto takzvaných kobylek není vůbec málo. Jsou to lidé, kteří nikdy nikomu ničím neprospějí, jen parazitují na každém, kdo jim dá příležitost.
Lidé by měli pochopit, že je zaměstnavatelé zaměstnávají proto, aby pracovali. Ne protože je to zvykem
Všude tam, kde to je jen trochu možné, by měli být lidé placeni za výkony, ne za čas odsezený v práci. Potom by třeba ani nebylo nutné, aby v kanceláři celých osm hodin skutečně strávili. Jsem si jistý, že zaměstnavatel upřednostní člověka, který v práci bude třeba jen 6 hodin. Ale za těchto šest hodin odvede dvojnásobek práce, co kolega, který si svých osm hodin poctivě vyseděl. Proto by bylo záhodno, abychom příživníkům, kteří se snaží jen vyhnout práci, neumetali cestičky. Když tito lidé za svoje počínání budou také stejně mizerně ohodnoceni, je šance, že se změní. A začnou konečně být prospěšní. Tito lidé by měli pochopit, že píchačkám prostě dávno odzvonilo.
Zdroje:
