Článek
Keňské pětihvězdičkové hotely na plážích v Malindi cestovní kanceláře spolehlivě plní až po okraj. Turistům se dostává prvotřídního servisu za astronomické ceny. All inclusive samozřejmě nesmí chybět a celý zážitek podtrhují skvěle organizované výlety po okolí s průvodcem. Ve finále je tedy celkem jedno, jestli člověk leží u bazénu v Keni nebo v Turecku. Jen Turecko je citelně levnější. Kdepak, toto není Keňa. Výlet do Keni neznamená hotely, organizované výlety a jídlo až pod nos. Keňu vřele doporučuji zažít. Doopravdy zažít, což v all-inclusive hotelu možné není. A proto jsme to udělali po svém. Koupili jsme letenky, pronajali byt v Mombase a auto v Nairobi, a vyrazili někam, kde jsme neměli nejmenší tušení, co na nás čeká.
Přesto, že Keňa nabízí nespočet překrásných pláží, nejsou pláže tím hlavním důvodem, proč by naše kroky měly vést právě sem. Když už se člověk vydá na tak dalekou cestu, je skvělé poznat místní lidi, poznat města a poznat venkov. Pochopit jak se na takovém místě vlastně žije. Je dobré normálně zajít do obchodu, vyzkoušet tržiště. Zajít prostě na pivo a s někým se dát jen tak do řeči. Keňa má oproti jiným exotickým destinacím ale přecejen něco navíc. To něco je safari, a to je pořádný kalibr, ale o tom později. Teď ještě něco málo o Keni, jako o zemi.
Doprava v Keni
Keňská doprava s tou evropskou mnoho společného nemá. Jakákoliv pravidla tam respektuje málokdo. Jediné pravidlo, které ctí opravdu všichni, je pravidlo většího a silnějšího. Pokud proti nám jede kamion nebo autobus, jsme to my, kdo musí uhnout, a klidně mimo silnici. Větší auto do křižovatky jede vždy první a nekouká vpravo ani vlevo. Že na dvouproudé silnici stojí auta klidně v pěti řadách, nezaskočí vůbec nikoho. Přesto je podle mě půjčení vlastního auta tou nejlepší variantou jak Keňu opravdu poznat.
Lidé se v Keni dopravují jak mohou a jezdí tím, kam se vejdou. Nějaké předpisy tady nikdo neřeší
Samozřejmě zde existuje i autobusová doprava. Některé linky dokonce disponují i jízdním řádem, ale nemyslím si, že už někdy nějaký autobus v Nairobi nebo Mombase přijel podle jízdního řádu. Na vlastní auto si zde ale bohužel málokterý Evropan troufne. Keňská doprava je sice džungle, ale například rychlosti, kterými se tady jezdí, jsou výrazně nižší než ty, na které jsme zvyklí. Je to dáno zejména úrovní silnic. Cestou z Nairobi do Mombasy jsem s láskou vzpomínal na Čechy proklínanou D1. Myslím ale, že zdatný a soudný řidič si s místní dopravou poradí a to i přesto, že se na dálnici mezi Nairobi a Mombasou tu a tam vyskytne třeba i slon.
Co ale opravdu doporučit nemohu, jsou noční přejezdy vlastním autem. Místním řidičům zřejmě v autoškolách dostatečně nevysvětlili význam světel. Takže ani autobusy nebo kamiony v noci prostě nesvítí a klidně v protisměru předjíždějí, i když proti nim jede auto. Auto, ve kterém sedíte třeba právě vy. A vše se řídí stále stejným pravidlem. Menší uhne, a uhne mimo silnici, jinam to totiž nejde, když se proti vám v noci vyřítí nesvítící kamion a vy jej spatříte sotva pár metrů před sebou. Jízda v noci, obzvláště mimo město, je opravdu hazard, který jsme absolvovali pouze jedinkrát a nikdy více.
Keňané a „mzungu“, neboli běloši
Na každé zemi světa, ať už běháme v plavkách po pláži, nebo v kulichu po fjordech, jsou vždy to nejzajímavější právě její obyvatelé. Jsou to právě lidé, kdo každé zemi dává nezaměnitelný charakter. Keňané jsou lidé mimořádně milí a ochotní. Jsou to lidé zvědaví, které zajímá od kud jsme k nim přijeli a jak je možné, že se touláme po jejich zemi sami. To, že jsme k nim nepřijeli autobusem plným turistů, ale s dětmi svým autem, z nás dělá něco pro místní nesmírně zajímavého a o to zajímavější je následná debata. Jinou sortou jsou ale Keňané na pláži, pro které „mzungu“, neboli běloch představuje jen bezedný měšec. Jakmile spatří poblíž nějakého „mzungu“ bez domácího doprovodu, je to signál, že se blíží výplata. O to jsou potom rozmrzelejší, když zjistí, že tudy cesta asi nepovede. Nicméně drtivá většina domácích obyvatel jsou lidé, za kterými bych se bez váhání ihned vrátil.
Safari je vrchol
Jedním z největších lákadel výletu do Keni jsou bez pochyby místní národní parky, safari. Vzhledem k tomu, že národní parky jsou hojně obývány všemi možnými nebezpečnými predátory, zde jsme chvíli váhali, jestli se alespoň teď nepřipojit k organizované skupině. Ale i tady v nás zvítězila touha po svobodě a vydali jsme se na safari sami ve svém autě. I nejmenší národní park Amboseli ale trvá přejet z jedné strany na druhou několik hodin. Cesty jsou nezpevněné a extrémně hrbaté, bez vysokého SUV rozhodně nesjízdné.
Volně žijící zvířata se od těch chovaných v zajetí liší snad úplně ve všem
Safari je něco nepopsatelně úžasného. Pomalým tempem projíždíme vyprahlou krajinou, každou chvíli musíme zastavit a okolo našeho auta se prožene početné stádo zeber nebo pakoní. O pár chvil později zase člověk musí počkat, až cestu uvolní skupinka slonů, která se rozhodla nabrat síly právě na naší cestě. Břeh jezera je obsypán krokodýli a my si říkáme, co budeme dělat, když nám teď přestane jet auto, navíc bez signálu. Naštěstí k ničemu takovému nedošlo.
Slon na cestě není v Africe nic neobvyklého
V některých částech národního parku je cesta lemována spoustou impalích lebek, které na místě své hostiny zanechali predátoři, kteří když se člověk pozorně dívá a má trochu štěstí, je také možné potkat. Jde o lvy, gepardy, hyeny, levharty a další. V národním parku je k vidění příroda úplně bez obalu, tak jak prostě je. V parku Amboseli je jako třešnička na dortu jako na dlani dechberoucí výhled na nejvyšší africkou horu, na Kilimandžáro. Obzvláště při východu a západu slunce je dobré mít fotoaparát v pohotovosti. Národních parků je v Keni hned několik. Mezi nejznámější patří již zmíněné Amboseli, dále Tsavo, Serengeti nebo Nakuru.
Ani tisíci slovy nelze správně popsat, jaká Keňa doopravdy je. Je to potřeba zažít
Keňa je země spousty zajímavých paradoxů. Většina těch milých lidí, obzvláště na venkově, bydlí v chýších, u kterých má Evropan pocit, že se nemohou dočkat rána. Jedí vlastně jen mezi místními velmi oblíbené ugali, což je knedlík z kukuřičné mouky, vody a soli, ale málokdo se obejde bez chytrého telefonu. Snad ve všech částech země potkáváme u silnic ženy s obrovskými nůšemi, které nosí na svých hlavách. Pobřeží je obsypáno spoustou rybářů, jejichž čerstvé úlovky jsou denně ke koupi na místních tržnicích, navíc za pro Evropana, opravdu symbolické částky. Divoká zvěř na safari ani zdaleka nepřipomíná zvířata chovaná v ZOO, i když jde o ty samé druhy. Oceán je po většinu roku tak teplý, že člověka v obrovském vedru vlastně ani neochladí. Po návratu z Afriky bude docela jistě každý člověk ještě dlouhé týdny přemýšlet o tom, co že to vlastně viděl, a jestli ještě pořád byl na té samé planetě, kde každý den ráno spěchá do práce, aby stihl jakýsi mítink, nebo poradu.
