Článek
Všichni dnes žijeme v podivné době. Kdybychom svému dědečkovi řekli, že za padesát let už po ulici nebudou chodit běžní lidé, ale jacísi shrbení tvorové, pevně napojení na svůj placatý centrální mozek lidstva, asi bychom ho dobře pobavili. Když se na chvíli zastavíme, odložíme svůj smartphone, a rozhlédneme se po ulici, ne po displeji, tak uvidíme velmi zvláštní realitu. Málokdo nesvírá v dlani chytrý telefon. Co tam proboha všichni hledají? Venku se toho tolik děje. Tedy, mohlo by se dít, kdyby tam venku všichni tito lidé žili. Kdyby se nebáli opustit svoji online bublinu.
Naši dědečkové se snažili zachytit okamžik pro své nejbližší, dnes se snažíme zachytit cokoliv, pro lidi úplně cizí
Sdílení je jen zbytečná přehlídka
Pomocí nejrůznějších sociálních sítí dnes lidé každou minutu svého života soutěží se všemi ostatními uživateli v nejrůznějších disciplínách. Jinak tato e-posedlost snad ani nelze popsat. Naši dědečkové na hezkém místě udělali fotku a tu po návratu z výletu vyvolali a zařadili do rodinného alba. Další generace podobnou fotografii již večer nahrála do počítače a uložila do příslušné složky, kterou si tu a tam po večerech otevřeli, nebo ukázali známým na návštěvě. Dnes je ale vše jinak. Lidé už nedělají fotky pro sebe. Dělají je výhradně pro své okolí, které každou sekundu baží po aktualizaci statusu každého uživatele.
Lidé si většinou vůbec neuvědomují, že se stali novodobými otroky. Otroky online prostoru
Lidé dnes soutěží o to kdo, udělá lepší fotku, navštíví exotičtější místo, nebo objedná luxusnější jídlo v restauraci. Je celkem jedno, jak se nám kde líbí, nebo jak jídlo chutná. Důležité je to ihned naservírovat každému z milionů uživatelů sociální platformy v očekávání nálože lajků, palců, prostředníčků, nebo vím já čeho všeho. Výsledkem potom je, že lidé nedělají nic jiného než, že loví perfektní záběr pro Insta story a volný čas vyplňují pomlouváním těchto počinů všech ostatních. Za mě je to jen nesmyslná, nikdy nekončící soutěž, která má přestávku pouze, když naprosto vyčerpaný uživatel padne večer do postele. A ráno nanovo. Tomuto klišé říkáme život?
Lidé jsou tak sdílní, že zapomínají žít
Nezřídka kdy lze například v restauraci nebo hospůdce spatřit stůl, u něhož sedí několik přátel. A každý z nich je pevně přikován k displeji svého mobilu. Těžko říci co tito lidé dělají. Buď si navzájem píší, protože už dočista zapomněli mluvit, nebo prostě jen s celým světem ihned sdílejí to, že jsou s přáteli ve výborné hospůdce a co jim zrovna přistálo na stole. Ale kdybychom jednomu z nich náhle mobil vytrhli z ruky a požádali jej, ať hned vyjmenuje všechny, se kterými sedí u stolu, zřejmě by to nedokázal. Ale kolik má followerů by jistě bez váhání vysypal z rukávu. To se opravdu radši chceme přátelit s avatary našich e-přátel?
Není to jen generace Z, sdílením žijí i boomeři
Sociální sítě a celé to onlinové peklo ale nepohltilo jen generaci Z. Tento prazvláštní stav mysli je čím dál častěji k vidění i u generace takzvaných boomerů nebo generace X. Tito lidé mají pocit, že když na facebooku ihned nenasdílí, jak se dnes měli, nebo co říkal Karel z práce, tak do rána zestárnou a budou rovnou odklizeni do zařízení pro seniory. Co teprve až těmto boomerům jejich děti prozradí, že takových sdílecích platforem už je dnes daleko více než jen ta původní z dílny Marka Zuckerberga. To své tlačítkové mobily úplně odrovnají, a už je v reálném světě nikdy nikdo neuvidí.
Svůj život dobrovolně na oltář sociálních sítí nepokládají jen teenageři, ale i lidé, kteří už by si života mohli opravdu vážit
Proč obyvatel dnešního světa má nutkavou potřebu do celého vesmíru okamžitě vykřičet každý svůj krok? Proč si všichni myslí, že každý hltá, jestli máme k obědu rýži nebo hranolky? Ne, každému je to fuk. Ostatní účastníci závodu ve sdílení se vašimi příspěvky jen inspirují, aby jejich další dílo, které hodlají světu naservírovat do dvou minut, byla opravdová bomba. Ve skutečnosti tímto poněkud bizarním způsobem lidé jen usilují o pozornost. Bohužel ale e-pozornost nic neznamená, jen nám to nedochází. Kdy naposledy vám k něčemu byl symbol palce nebo pochvalný komentář? Domnívám se, že bychom měli místo klikání, lajkování a swipování začít raději žít a náš smartphone degradovat do role pouhého sluhy.
Zdroje:
https://www.strendem.cz/blog/vyznam-a-dulezitost-videoobsahu-na-socialnich-sitich/
https://www.idnes.cz/mobil/tech-trendy/smartphone-zavislost-generace-z-online-prostor-socialni-sit-straveny-cas-dospivajici-usa.A240313_110910_mob_tech_LHR
