Článek
Koncem devatenáctého století Britové stavěli železnici, která měla spojovat Ugandu s přístavem Kilindini v Mombase, na pobřeží Indického oceánu. Když v březnu 1898 byly započaty práce na mostě přes řeku Tsavo, na místo se sjela veliká spousta dělníků. Tato skutečnost neunikla dvěma lvím samcům bez hřívy. Dvojice lidožroutů zasela do srdcí všech nepředstavitelný strach. Za krátko se jim začalo přezdívat Stín a Temnota.
Stín a Temnota paralyzovali stavbu
K incidentům mezi lvy a lidmi docházelo od pradávna. Obzvláště v místech, kde se králové zvířecí říše přirozeně vyskytují. Není ale příliš obvyklé, aby se lvi specializovali výhradně na lov lidí. Bohužel se to ale stát může. Oba samci začali velmi opatrně. Většinou si vyhlíželi osamocené jedince, které zabili, odtáhli a sežrali. Postupem času ale byli odvážnější a odvážnější. Už lidi nenapadali jen pod rouškou noci, ale klidně za bílého dne. Vždycky stejný scénář. Rychlý útok, odtažení oběti asi 100 metrů, a sežrání. Vždy spolupracovali.
Vrcholem bylo, když se odvážili do lidského tábora. Zpočátku se do tábora vždy vplížil jeden ze lvů, odtáhl oběť, a hodovali už společně. Později už smrtící výpady podnikali ve dvou. Své oběti tahali i ze stanů. Někdy dokonce každý lev vytáhl ze stanu jednoho člověka. Lidé stavěli hradby z ostnatých keřů, zapalovali ohně, ale vše bylo marné. Stín a Temnota se ohně nebáli, hradby buď jednoduše přeskočili, nebo rozedrali. Svoji oběť vždy našli, a nedali jí žádnou šanci. Táborem se šířila panika a spousta dělníků dokonce ze strachu odjela pryč. Ulovení obou lvů bylo nezbytným předpokladem pro pokračování stavby.
První ze lvů, kterého skolil Patterson v prosinci roku 1898
Patterson jim byl v patách
Lovu obou lvích samců se tehdy ujal podplukovník John Henry Patterson, který celou výstavbu mostu vedl. Patterson líčil všemožné pasti a z bezpečí vyvýšeného úkrytu na lvy vždy číhal s nabitou puškou v ruce. Spousta pokusů ale přišla vniveč, protože lvi byli mimořádně mazaní. K zastřelení prvního z nich došlo až 9.prosince 1898, tedy více než 6 měsíců po prvním útoku. Druhého lva Patterson skolil o 20 dnů později. Na druhého ze lvů bylo potřeba 6 zásahů z pušky a lev se až do poslední chvíle snažil Pattersona napadnout. Dle Pattersonových záznamů lvi stihli zabít a sežrat celkem 135 lidí. Oba lvi jsou dnes vycpaní, a jsou k vidění v Chicagu ve Field Museum of Natural History.
Lidožravost u lvů
Lvi se na lov lidí specializují jen velmi zřídka. Vesměs k tomu mohou být dohnáni ze dvou důvodů. Ten první je nedostatek potravy. Potom lvům nezbývá nic jiného, než se přiblížit extrémně nebezpečným lidským osadám. Druhým důvodem může být nějaký hendikep, něco co lvům brání v lovu běžné kořisti. U obou zabijáků z Tsava byly objeveny rozsáhlé problémy v ústní dutině. Jeden měl zlomených několik řezáků, druhý trpěl zřejmě velmi bolestivým abscesem, který se rozvinul u zlomeného zubu. Proto se vědci tedy přiklání ke druhé teorii, která říká, že kvůli těmto neduhům, měli oba lvi problém s lovem a následným rozkousáním své běžné potravy, kterou tvoří například zebry a pakoně.
Patterson za nedlouho ulovil i druhého lidožrouta
Existuje ale ještě jedna varianta, že lvi už byli lidožrouty, než se začal most stavět. Tímto územím po dlouhou dobu vedly arabské otrokářské stezky. Projížděly tudy rozsáhlé karavany, které si s nějakými ztrátami hlavu nelámaly. Zemřelé, nebo teprve umírající, nechávali otrokáři prostě ležet u cesty. Ti mohli pro lvy znamenat velmi snadnou kořist, a mohli se tak lidožroutství naučit ještě před začátkem stavby mostu. Příjezd dělníků by potom už tedy byl pro lvy jen pozváním k prostřenému stolu.
Lovci lvů
Oskarový film Lovci lvů s Valem Kilmerem v hlavní roli podplukovníka Pattersona celé řádění lidožroutů poměrně dobře zachytil. Jedna z hlavních postav je zde ale navíc. Lovec Charles Remington, kterého skvěle ztvárnil Michael Douglas, je postava čistě smyšlená. Oba lvy ulovil Patterson. Navíc oba filmoví lvi se pyšní majestátními hřívami, což skutečnosti neodpovídá. Skuteční Stín a Temnota byli lví samci bez hřívy.
Železnice přes Tsavo vede dodnes
Dnešní Tsavo
V divoké přírodě by se ale člověk měl vždy mít na pozoru a dodržovat pravidla. Ne ta lidská, ale pravidla přírody. Oblast Tsava je dnes obrovskou přírodní rezervací na jihu Keni, kde je k vidění nespočet divokých zvířat v jejich přirozeném prostředí, bez jakékoliv klece a omezení. Do Národního parku Tsavo lze jet buď výletním „otevřeným autobusem“ s průvodcem, nebo klidně na vlastní pěst ve vypůjčeném osobním voze. Druhá varianta vyžaduje obrovskou sebekázeň, ale určitě stojí za to. A kdo ví, třeba budete mít štěstí a zahlédnete kromě zeber, slonů, pakoní, hrochů a krokodýlů, třeba i nějakého toho lva, o které zde ani dnes není nouze.
Zdroje:
osobní návštěva NP Tsavo
