Článek
Diego Armando Maradona bezpochyby právem patří do nejvyšších pater fotbalové síně slávy. Svými kousky na trávníku dokázal vyčarovat úsměv na tvářích všech příznivců tohoto krásného sportu, a to nejen na tvářích fanoušků Argentiny či Neapole, ale všech. Byl to talent, jaký už možná nikdy nepřijde. Měl ale také své stinné stránky, o které v jeho případě nebyla nouze.
Domácí scéna božského Diega
Maradona vyrůstal v jedné z chudinských čtvrtí Buenos Aires. S míčem to uměl již od útlého mládí. V osmi letech, v roce 1969, si jeho výjimečného talentu všimnul trenér mládeže klubu Argentinos Juniors. Již v patnácti letech debutoval mezi muži. V tu chvíli už musel každý vidět, že v Argentině roste naprosto mimořádný talent. V roce 1981 byl koupen argentinským velkoklubem Boca Juniors, kterému výrazně dopomohl k vítězství v poháru Campeonato Metropolitano.
Velká kariéra v Evropě
V roce 1982 Maradonu získala FC Barcelona za 5 milionů liber. V té době tato částka znamenala rekordní sumu za přestup fotbalisty. Ve Španělku dokázal to, co se dalších 22 let nepodařilo nikomu dalšímu. Ve finále španělského poháru Copa de la Liga proti Realu Madrid si po ikonickém gólu vysloužil aplaus fanoušků Realu, největšího rivala Barcelony. Jeho působení v katalánském velkoklubu trvalo pouhé dva roky a poté byl opět za rekordní částku prodán na Apeninský poloostrov.
Přestup do Neapole a pletky s drogovým kartelem
Tehdy třiadvacetiletého Maradonu v Neapoli přivítalo na 70 tisíc fanoušků. Byla to největší fotbalová hvězda na světě, přicházející spasit tehdy průměrnou SSC Neapol, která se svým rivalům ze severu Itálie nemohla rovnat v ničem. Tedy až do příchodu Maradony, který s trochou nadsázky řečeno, v podstatě sám dovedl průměrný tým až na vrchol. A to dvakrát. Dvakrát s Neapolí vyhrál italskou nejvyšší soutěž a stal se miláčkem každého Neapolitánce. Stal se nepřehlédnutelným a bohužel ho nepřehlédli ani bossové Camorry, Neapolské mafie.
Maradona si rychle získal Neapol. Stejně tak rychle si ale získalo neapolské podsvětí Maradonu
Tato skupina ovládala v podstatě celou Neapol a zajišťovala její zásobování kokainem. Z Maradony si udělali poslušného pejska, který kdykoliv na zavolání přiběhl. Za to měl neomezený přístup ke kokainu a alkoholu. Jeho závislost se dlouhou dobu dařilo tutlat a Maradona šel z párty do párty. Je s podivem, že i při tomto provozu dokázal na trávníku předvádět to, co předváděl. Na jaře 1991 po utkání v Bari ale spadla klec. Maradonův test potvrdil přítomnost drog, což po rozhodnutí disciplinární komise a zákazu fotbalu na 15 měsíců znamenalo konec kariéry v Itálii. Kromě toho, že kokain sám užíval, mu také byly prokázány blízké styky s bossy Camorry a pašování kokainu. Maradona to sice dlouhou dobu popíral, ale nakonec za to byl v Itálii i odsouzen na 14 měsíců podmíněně.
Přátelství s diktátory
Diego Maradona se dokázal obklopovat spoustou různých lidí, kteří nebyli zrovna symbolem ctností. Velmi blízký přátelský vztah měl s kubánským diktátorem Fidelem Castrem. Byl to právě Castro, kdo Maradonovi pomáhal v nejtěžších dobách jeho drogové závislosti a zařídil pro něj péči na nejlepších klinikách na Kubě. Jejich vztah byl natolik vřelý, že Maradona kubánského diktátora veřejně označoval za svého druhého otce. Názorově si byli jistě velmi blízcí, neboť oba muže pojila společná nenávist ke Spojeným státům Americkým. V roce 2007 dokonce Maradona ve vysílání venezuelské televize prohlásil: „Nenávidím všechno, co pochází ze Spojených států. Nenávidím to ze všech sil,“.
Fidel Castro ale nebyl jediný kontroverzní člověk v Maradonově okolí. Například se božský Diego objevil na demonstraci po boku venezuelského prezidenta Nicoláse Madura, o němž je známo, že jeho režim potírá veškerou opozici opravdu nevybíravým způsobem. Dále třeba veřejně vystoupil na podporu nikaragujského prezidenta Daniela Ortegy, kde prohlásil: „Jsem Ortegův voják a přítel v boji“. Tento muž v Nikaraguji krvavě potlačil veškerá povstání, moc drží pevně v rukou, viceprezidentkou mu je jeho žena. Ani toto hvězdnému fotbalistovi nevadilo.
Maradona dovedl Argentinu k titulu světových šampionů
Naštěstí ale lidé zázračného Argentince s desítkou na drese zbožňovali pro docela jiné přednosti. Jeho až nadpozemský talent, kterým převyšoval ostatní hráče, naštěstí téměř zastínil i jeho názory. Co se týká názoru na USA, tak ten Diego změnil v roce 2008 se zvolením Baracka Obamy americkým prezidentem. Určitě by ale bylo lepší, kdyby lidé, kteří jsou tolik na očích a kteří jsou idolem dívek a chlapců, lépe vážili svá slova.
Zdroje:
