Článek
Žijeme v jedenadvacátém století, jsme civilizovaní, od října roku 1945 se pyšníme existencí OSN, do válkou postižených zemí posílá vyspělý svět humanitární pomoc. Že neobýváme planetu bez násilí zřejmě každý vidí, ale nemělo by násilí být vnímáno jako něco špatného? Jako něco co do naší společnosti určitě nepatří?
MMA sportem ani nezavání
Sport má spoustu podob. Ať už sledujeme sportovce při získávání bodů v gymnastice, atlety bojující o každou setinu sekundy nebo fotbalisty usilující o vstřelení gólu, vždy celkem jasně rozumím tomu, proč divák zaplatil vstupné. Co mi ale opravdu uniká je, jak člověk může mít požitek z bojových sportů, které jsou oslavou násilí a nejnižších lidských pudů.
Vezměme si takové UFC. Za vstupenku zaplatíme mnohdy i tisíce korun, abychom mohli nadšeně aplaudovat sportovci, který svého soupeře zbil do bezvědomí. Poražený v takovém zápase většinou opouští kolbiště ve značně zbídačeném stavu. Vítěz pro změnu odchází s jakýmsi naleštěným pásem nad hlavou za jásotu publika. Ze sportoviště se odstraní stopy krve poraženého a jede se dál. Skutečně nechápu, jak mohou fanoušci MMA ocenit něco tak primitivního a násilného, co má dle mého názoru ke sportu na míle daleko.
Hvězdný Anderson Silva dostává K.O. od Chrise Weidmana na UFC 162 v roce 2013
Zápas bez zranění není zápas
Prakticky z žádného klání v bojovém sportu neodchází bez zranění ani vítěz, natož poražený. Ano, lze samozřejmě namítnout, že i při jiných sportech ke zranění také dochází. Je tu ovšem jeden zásadní rozdíl. Vezměme například fotbal. Takový fotbalista nastupuje na trávník s cílem dopravit míč do branky soupeře, nikoliv dopravit soupeřovo bezvládné tělo na podlahu a tím získat slávu. Tomu příznivci MMA bojovou hantýrkou říkají K. O. Sportovec, který takto nekompromisně zničí svého nebohého soka je oslavován ze všech nejvíce. A to je opravdu zvrácené.
Kdo je fanoušek MMA?
Pro racionálně uvažujícího obyvatele planety Země je jen těžko pochopitelné, co konkrétně fanoušky MMA na tomto sportu přitahuje. S největší pravděpodobností je to to samé, co přitahovalo nejnižší třídu ve starověkém Římě na gladiátorská klání do bájného Kolosea. Uplynulo 2000 let a je vidět, že se lidé nezměnili ani nepoučili. Velká masa lidí neustále baží po pohledu na dominantního alfa samce, jak pěstmi a kopy mění obličej a celou tělesnou schránku svého protivníka k nepoznání.
Zranění zápasníků nezřídka vyžaduje lékařské ošetření
Tito lidé pak mohou získat pocit, že je násilné chování normou. Když se dva hlava nehlava mlátí v ringu za nadšené podpory publika, tak na tom přeci není nic špatného… Jenže je. A ještě horší je, když takový milovník bojových sportů posilněn několika rumy napadne doma svou manželku nebo děti. Podobně jsou na tom i někteří profesionální zápasníci, kteří se čas od času rozhodnou trénovat na nic netušících kolemjdoucích. Poražený v tomto klání nezřídka končí na jednotce intenzivní péče. Vítěz od policie nezíská další trofej a aplaus, ale pobyt na cele předběžného zadržení.
Význam bojových umění
Bojová umění by měla sloužit výhradně k sebeobraně a ne k pobavení publika. Ti méně bystří z nás potom napodobují své idoly a často takové počínání končí katastrofou. Bude lepší, když se tito jedinci shlédnou například v tenistovi či tanečníkovi. Napodobováním jeho umění pravděpodobně nikomu neublíží. Dokonce i ve starověkém Římě gladiátorské hry nakonec roku 404 n.l. císař Honorius zakázal.
Stejně by se měla zachovat dnešní společnost. Na světě ke dnešnímu dni žije něco málo přes osm miliard lidí. Bude opravdu lepší, když všichni pochopíme, že na násilí a agresivitě není opravdu nic ke koukání. A už vůbec ne k realizování. Agresivita je skutečně jedním z nejhorších lidských rysů, způsobuje jen bolest a utrpení, tak proč za ni máme obdivovat dva rváče v ringu?
Zdroje:
