Článek
K 1.4.2024 bylo v Česku evidováno celkem 3 966 125 exekucí což při celkovém počtu obyvatel, který v roce 2024 činil 10 900 555, znamená, že ani ne na každého třetího Čecha statisticky vychází alespoň jedna exekuce. A to uvažujeme celkový počet obyvatel včetně dětí, které se alespoň prozatím dlužníky stát nemohou. Neznamená to ovšem, že se o několik málo let později nenechají zlákat nabídkou nejnovějšího modelu chytrého telefonu nebo zcela jistě výhodnou last minute nabídkou cestovní kanceláře, pochopitelně s ještě výhodnějšími splátkami.
Jenomže jak takový mladý dospělý má rozpoznat, které splátky jsou výhodné a které ne, respektive co na splátky pořizovat a co určitě ne.
Dětem chybí finanční gramotnost
Ve školách jsou děti zasvěceny do tajů zahrádkaření, je jim podrobně vysvětlen rozdíl mezi veverkou obecnou a veverkou popelavou a vědí naprosto přesně, kdy byl upálen Jan Hus, ale bohužel často netuší proč. Co ale nevědí určitě, je, jak fungují peníze, a proto vycházejí z toho, co vidí doma u svých vlastních rodičů, kterým za poctivou práci přijde každý měsíc výplata, kterou poctivě každý měsíc celou do poslední koruny utratí.
No a když na něco prostředky nezbydou, tak nevěší hlavu. Internetu zadají dotaz na rychlou a výhodnou půjčku, což během pár okamžiků promění ponurou rodinnou atmosféru zase v tu obvyklou veselou a do cestovní kanceláře hned můžeme odeslat zálohu. Těch pár procent navíc nás přece nezabije. A dozajista mají pravdu, kdyby se ovšem situace do několika málo měsíců neopakovala. Ve finále po nákupu dovolené, smartphonu a dvou dalších věcí na splátky takový člověk splácení přestává řešit, protože na splátky prostě nemá, což se rovná brzkému pozvání exekutora do naší domácnosti a dalšímu zápisu do nelichotivých statistik.
ilustrativní obrázek
Největší vliv má rodič
Přitom by stačilo se alespoň pokusit dětem vštípit základy finanční gramotnosti. Takové dítě je od malička zvyklé, že co vidí, to prostě chce, a buď rodiče přesvědčí nebo nepřesvědčí. V tuto chvíli rodič rovná se nebankovní instituce zajišťující menší úvěry, prostě tam zavolám, dostanu, po čem toužím a po mně potopa. Dětem absolutně chybí druhý úhel pohledu na nákup.
Ten první je jasný, touha, radost a následný užitek z nově pořízené věci. Ale ten druhý úhel pohledu by měl dítěti ukazovat obrácenou stranu mince, a sice, že za věc musí peníze vydat a tím pádem už je nelze vydat za věc jinou a potomek v tu chvíli ví, že už nic dalšího prostě nebude. Už neexistuje naděje, že tátu nebo mámu v dobrém rozmaru prostě přesvědčí ještě jednou. Musí počítat a co více, musí se rozhodnout.
ilustrativní obrázek
Škola hrou
Starší děti, které již počítat umějí, by se měly učit plánovat. Tudíž dostat rozpočet takový, aby si byly schopny samy zajistit například oblečení. Na zimu bundu, na léto sandály a náš puberťák musí najednou uvažovat do budoucna a porovnávat příjmy a výdaje v čase. No a když to udělá správně, zbyde mu i něco na přilepšenou. A v tuto chvíli máme ideální příležitost představit našemu dospívajícímu všeználkovi úskalí úvěru. Ony mu finance určitě napoprvé nevyjdou tak, jak si představoval, a tady mu můžeme půjčku nabídnout. Musíme ovšem důsledně trvat na splácení i na úroku. A když to nepůjde, tím lépe. Zatím se jedná pouze a jen o školu hrou a případný krach zdaleka nebolí tolik jak v reálném světě, do kterého náš teenager bude za malou chvíli vržen.
Úvěr může být i výhodný
Pokud ratolest pochopí, jak funguje úrok, je třeba dovysvětlit, co vlastně slovo úrok znamená a že je to úrok, ne čert. V tuto chvíli přichází na řadu vyšší hra, a sice objasnění toho, co je to výhodný úvěr. Pakliže za úvěr pořídím dovolenou nebo kabelku, je jedno, jaký je úrok, je to vždycky naprosto špatně a neznám případ, kdy toto dopadlo jinak než malérem.
Ale pokud si za půjčku s úrokem 6% pořídím aktivum, které generuje zisk ve výši 7%, tak jsem vlastně jen použil cizí peníze pro vlastní zisk a z této hry odcházím jako vítěz. Toto už ovšem vyžaduje opravdu vyšší úroveň chápání peněz a postačí, když nastupující generace pochopí, kdy si půjčit a kdy ne a bude skutečně vědět, co si pořídit může a co prostě nemůže, aniž by se dostala do nepříjemností a vyhnula se zápisu do výše uvedených statistik.
Rodiče by prostě měli vystoupit ze své komfortní zóny a i za cenu pohledu na pořádně nasupeného potomka mu tuto školu dopřát, tedy v případě, že sami tuto problematiku alespoň základně chápou. Kupříkladu rodiči, který se v tomto článku zhlédnul, bych jako první doporučil zamyslet se sám nad sebou a až potom se svým názorem konfrontovat budoucí generaci.
Zdroje:
