Článek
Letos na podzim čeká občany České republiky důležité rozhodnutí, které určí, jakým směrem se bude naše země minimálně po další čtyři roky ubírat. Všichni kandidáti se samozřejmě pokoušejí všemožnými způsoby převážit jazýček vah právě na svoji stranu. Někteří na to jdou sofistikovaněji než jiní a další zase razí jasnou teorii o účelu, který světí prostředky.
Kdo s koho
Kromě ožehavých vnitrostátních témat jako je důchodová reforma nebo znovuzavedení EET, potenciální voliči jistě uslyší i na návrhy řešení evropských otázek. Evropskou otázkou číslo jedna, ve které se dva nejsilnější čeští kandidáti neshodují, je celkem bez debat Green Deal. Možná „neshodují“ není úplně přesné a správné pojmenování. Petr Fiala s Andrejem Babišem by se možná i shodli na tom, že je potřeba minimalizovat dopady Green Dealu na českou ekonomiku. Jde o dopady na základě této evropské dohody zavedených emisních povolenek v průmyslu, obchodu a budovách, následky prozatím přijatého závazku zákazu prodeje spalovacích aut do roku 2035.
Kdo může za Green Deal?
Jejich neshoda tkví spíše v tom, že jeden druhého obviňuje. Navzájem na sebe házejí vinu za to, kdo vlastně za schválení těchto závazků nese zodpovědnost. Petr Fiala volí klidné sofistikované vyjadřování a obsáhlý popis, a rozbor problému. Naproti tomu Andrej Babiš používá holé, velmi jednoduché a jasné věty, které lidé mohou sledovat například na jeho facebookovém kanálu, kterému už nikdo asi nikdy neřekne jinak, než „čau lidi“. No, holt asi každý dobře ví, kdo je jeho volič.
Kdo co zpackal a co říká dnes
Když se ale člověk dokáže od předvolební bramboračky na chvíli oprostit, nedá mnoho práce dopídit se toho, jak to doopravdy s Green Dealem bylo a kdo měl jaké možnosti, kterých nevyužil, nebo naopak využil. Green Deal byl jednomyslně schválen Evropskou radou v roce 2019. Jednomyslně, tedy se souhlasem Andreje Babiše. Ke schválení nebyla potřeba většina, ale všichni. Andrej Babiš držel v ruce právo veta, které nevyužil. O rok později Babišova vláda přijala další balíčky, jako rozšíření emisních povolenek na budovy a dopravu a zákaz spalovacích motorů do roku 2035. Abych ale nebyl nespravedlivý, musím říci, že k zákazu spalovacích motorů, jako k jedinému bodu, měla Babišova vláda výhrady.
Petr Fiala rozhodně není zdaleka bezchybný. Ale své kroky v drtivé většině dokáže vysvětlit. A co víc, jeho vysvětlení jsou ověřitelná
Dnes ale Andrej Babiš bez mrknutí oka svým potenciálním voličům jednoduchou rétorikou vypráví, jak Petr Fiala zatáhnul Česko do nesmyslného kolotoče zelených opatření. Etabloval se tak jako bojovník proti Green Dealu, který ale sám schválil. Na rozdíl od Andreje Babiše Petr Fiala nikdy právem veta nedisponoval. Fiala vždy mohl jen velmi omezeně korigovat následky. Jeho úkolem bylo jen Green Deal implementovat do českých poměrů. Bylo to Fialovým úkolem právě proto, že jej k tomu sám Babiš dříve zavázal.
Kvalifikovaná většina není veta
Možnosti Fialovy vlády byly jen velmi omezené. Veškeré rezoluce, které byly přijaty za Fialovy vlády, byly vždy příjimány na základě kvalifikované většiny. To znamená, že aby návrh byl přijat, je třeba hlas alespoň 55% členských států a zároveň tyto hlasy musí reprezentovat alespoň 65% obyvatelstva EU. Jistě, Fialova vláda nyní vypadá jako ta vláda, která nám sem zavlekla Green Deal. Ale není to tak. Její snahou bylo jen vyjednat co nejlepší podmínky, k čemuž příliš silnou pozici neměla. Malý stát, který Green Deal dříve nevetoval. Petr Fiala už neměl možnost se Green Dealu vzepřít. Tuto možnost promarnil Andrej Babiš, který dnes tvrdí, že nic nepodepsal. Stejně jako agent „Bureš“, ten také nikdy nic nepodepsal, nikdy nikde nebyl a o ničem neví.
Andrej Babiš je mistrem slova. Tedy pouze takového slova, které chtějí jeho voliči slyšet
Je to na každém z nás
I Petr Fiala jistě mohl lépe koordinovat kroky s evropskými zeměmi, pro které jsou některé body Green Dealu podobně problematické. Určitě nechci tvrdit, že Fiala udělal vše správně a Babiš všechno zpackal. Jen to, co Andrej Babiš svým voličům tvrdí, je v přímém rozporu s realitou a lidé y to měli začít vnímat.
Proti sobě stojí na jedné straně fakta a argumenty a na straně druhé z kontextu vytržené výkřiky, které záměrně znějí tak, aby jim rozuměl každý. Rozuměl, ne o nich přemýšlel, nebo je nedejbože ověřoval. Je na osobní zodpovědnosti každého člověka, jestli se rozhodne věřit na dvou řádcích napsané polopravdě, a nebo si prostě dá tu práci, a na základě faktů odliší realitu od marketingově dokonalé iluze.
Zdroje:
