Článek
Po pádu socialismu trvalo ještě téměř dlouhých 15 let, než v Česku byla definitivně nahrazena povinná vojenská služba plně profesionální armádou. Do té doby musel každý mladý muž povinně zahodit dva roky svého života pobíháním po „buzerplace“, soukáním se do tanku a čištěním záchodů. To vše pod odborným dohledem duševně plytkých soudruhů v kalhotách s lampasem, u kterých stačilo, že jim to myslelo politicky. Je velkým štěstím, že alespoň po pádu komunismu se na vysokých postech v politice usídlil rozum a toto nesmyslné divadlo bylo nadobro zrušeno.
Povinná vojenská služba byla ekonomický nesmysl
Jako příklad nám poslouží rok 2001, tedy tři roky před zrušením povinné vojenské služby. Tou dobou již byla délka služby zkrácena na 12 měsíců. HDP činilo 2563 mld. korun. Při počtu 5 253 000 ekonomicky aktivních obyvatel vycházelo HDP na jednoho ekonomicky aktivního obyvatele necelých 490 000 korun za rok. V roce 2001 hlásila česká armáda něco přes 21 tisíc vojáků základní služby, což činilo pro státní rozpočet ztrátu okolo 10 mld. korun. A to nemluvím o nákladech, které stát s vojáky základní služby měl. Mám na mysli náklady jako ošacení, jídlo, ubytování a další související potřeby. To vše na celých 12 měsíců pro všech jednadvacet tisíc odvedených chlapců, kteří by stejně v případě jakéhokoliv boje nejspíše brali nohy na ramena, výcvik nevýcvik. Kdybychom šli dále do historie, zjistíme, že vojáků základní služby bývalo i několikanásobně více a vojna trvala déle. Až teprve v roce 1993 byla zkrácena na 12 měsíců.
Vojna vždycky bývala velkým strašákem
Již od dob hlubokého komunismu vojna vždy představovala pro mladé chlapce obrovské trauma. Málokterý mladý hoch se těšil na to, jak bude dva roky (později méně) pobíhat po kasárnách v plné polní a připravovat se na útok imperialistů, podle propagandy číhajících hned za hranicemi socialistického ráje. Ze všech stran navíc kluci slýchali a vídali, jak budou takto dlouhou dobu nesmyslně doslova otročit partě hlupáků jen pro jejich zábavu a proto, že jsou přeci mazáci. Tato představa odvodu nedávala spát už klukům na středních školách. Šikana produkovala psychicky podlomené jedince, kteří se pak s následky potýkali často celý život.
Profesionální armáda
Vojsko složené z profesionálů vykazuje oproti armádě branců mnoho rozdílů. Ten největší tkví v tom, že profesionální vojáci z povolání jsou v armádě dobrovolně. Sami si tuto životní cestu vybrali a zajisté výcvik berou naprosto jinak než chlapci, kteří si představují, že v životě budou dělat například knihovníky, učitele nebo vědce. V případě útoku „zlých kapitalistů“ by se dalo čekat, že tito kluci spíše využijí šance a utečou na západ, než že by hrdinně padli za komunistický režim. A i pokud by aktivně vzali zbraně do rukou, padali by v boji jako kuželky.
Profesionální armáda poskytuje úplně jinou úroveň bezpečnosti než branci, kteří do armády nikdy nechtěli
Zrušení povinné vojny bylo správným krokem
Rozhodnutí ministra obrany Jaroslava Tvrdíka z roku 2003 zrušit povinnou vojnu lze směle označit za skvělý počin. Tato komedie spolehlivě likvidovala sebevědomí a náhled na život tisícům mladých mužů, a to za nemalé peníze daňových poplatníků. Pro vynaložené peníze by naše země jistě našla lepší využití než mladé chlapce učit, jak zacházet se zbraní proti jejich vůli. Jediné, co by nejspíše dnes jejich manželky ocenily je osvojení dovednosti, jak skvěle uklidit zaneřáděnou toaletu. Věřím, ale že tuto dovednost zvládnou hoši na nátlak svých chotí dostudovat i bez povinné vojny.
Zdroje:
