Článek
V současné době se pod pojmem Rusko do našich myslí vkrádají úplně jiné obrázky, než momenty plné euforie bezprostředně po úspěšném samostatném úniku šikovného útočníka ruské sborné. Dle vyjádření IIHF jsou momentálně Rusové a Bělorusové vyloučeni z mezinárodních akcí především kvůli obavám o bezpečnost sportovců. Ano jistě, to může být jeden úhel pohledu, ale vyloženě se nabízí i pohled druhý, o kterém IIHF z pro mě nepochopitelných důvodů mlčí.
A sice, že hrát hokej proti ruskému národnímu týmu, zatímco ruský prezident Vladimir Putin bez mrknutí oka vraždí na Ukrajině stovky tamních sportovců, je krajně nemorální. To vše navíc činí jen kvůli jeho zmatené představě o velikosti Ruska, aniž by mu docházelo, že velikost určuje něco docela jiného, než ruská vlajka plápolající nad zničeným ukrajinským městem.
Sportovec není Putin, ale…
Druhou stranou mince jsou ruští sportovci, momentálně hokejisté, kteří nesmějí reprezentovat svoji zemi na mistrovství světa v hokeji. První možný náhled je, že s tím, jak se prezentuje jejich vlast nemají nic společného. To je bohužel jen polopravda. Ne, ani Alexandr Ovečkin, ani Jevgenij Malkin a ani jiný ruský kanonýr či brankář určitě nevydávají válečné rozkazy. Ale jsou to ikony.
Ruské ikony, ke kterým vzhlíží celý sportovní svět a tyto příklady nesmírně táhnou. Pokud by nastoupili na mezinárodní akci pod ruskou vlajkou, udělali by celému Rusku a jeho rozpínavým choutkám ohromnou reklamu. A to je podle mě absolutně mimo meze morálky. Dnes je potřeba dát přednost zdravému rozumu a náhledu na svět před umem ruských mistrů hokejky, i za cenu ztráty špičkového týmu v turnaji.
Není Rus jako Rus
Odlišná situace by nastala v případě, že by se ruští hokejisté otevřeně vymezili proti činům Ruské federace. V tento moment by nastal dramatický obrat. Obdivované modly by najednou reprezentovaly úplně jiné hodnoty. I běžní Rusové za Uralem by možná začali pochybovat o správnosti kroků milovaného Vladimira Vladimiroviče, tedy pokud by tomuto hlasu bylo umožněno doputovat až k jejich skromné horské dače.
Bohužel ale jen málo ruských hokejistů dokázalo veřejně a jasně odsoudit počínání Ruska za hranicemi jejich východních sousedů. Vyjádřit skutečný nesouhlas s vražděním obyvatel Ukrajiny dokázal snad pouze urostlý bek Calgary Flames, Nikita Zadorov, což se určitě nedá říci o největší ruské hvězdě Alexandru Ovečkinovi. To je opravdu škoda. Tato dnes stále ještě hrající legenda by přitom opravdu slyšet byla.
Alex Ovečkin na návštěvě u Vladimira Putina
I Rus může mít důvod
Těžko ovšem tyto chlapíky soudit. Nikdo z nás nemá tušení, co by jejich otevřené odsouzení ruské agrese znamenalo pro jejich rodiny, přátele a pro ně samotné. Asi není divu, že nikdo z nich nechce vidět svého otce či bratra se samopalem v ruce v první linii. A také nejspíše proto většina ruských profesionálů zaujímá neutrální postoj se slovy, že jsou sportovci a o politiku se nezajímají. Ať je pravda jakákoliv, jisté je, že běžným lidem sledujícím hokejové mistrovství světa by žádná forma propagace zločinného režimu Vladimira Putina předkládána být neměla. Proto je vystavení stopky Rusku a Bělorusku od IIHF jednoznačně na místě.
Lepší zítřky
Putinovo nesmyslné řádění na Ukrajině jednoho dne skončí. Otázkou ovšem zůstává, jak budou nadále ruští sportovci a vlastně všichni Rusové ve světě vnímáni. Kdy a jestli budou vůbec ruským hvězdám z NHL či KHL fanoušci schopni a ochotni odpustit jejich příslušnost zemi, která v Evropě rozpoutala největší peklo od druhé světové války. Je opravdu smutné sledovat, kam až v dnešním světě sahá vliv toho, co dokáže způsobit zvůle jednoho nebo několika málo staříků s pokřiveným náhledem na svět.
Zdroje:
