Článek
I přesto, že Hitler se Stalinem se příliš v lásce neměli, oboustranně výhodné spolupráce se ani jeden z nich neštítil. Zásadní roli ve vztazích Německa a tehdejšího Sovětského svazu hrál pakt známý jako Ribbentrop – Molotov. Jméno získal po vyjednávačích, kterými byli za SSSR Vjačeslav Molotov, lidový komisař zahraničí, a za Německo ministr zahraničních věcí Joachim von Ribbentrop. Podstatou paktu byla dohoda o neútočení mezi oběma zeměmi. Smluvní strany se v dohodě, která byla podepsána v Moskvě 23. srpna 1939, zavázaly, že nepoužijí vojenskou sílu proti druhé straně a nespojí se s jejími nepřáteli.
Stalo se tak více než pět měsíců po okupaci Československa, k níž došlo 15. března 1939. V tu chvíli bylo pro Rusko přátelství s Hitlerem velmi výhodné a Rusům jsme tehdy byli úplně ukradení. A nejen my, ale i další evropské národy. Kdyby Hitler měl důvod se Stalina bát, začátek války mohl být jiný a německý postup zřejmě výrazně pomalejší. Jenomže tou dobou Rusové viděli ve spolupráci s Německem územní zisky a ještě netušili, že se jejich spojenci obrátí proti nim. Ruské cíle se ale ani potom příliš nezměnily, jen dobytým územím se říkalo osvobozené.
Kus Polska Hitlerovi, zbytek Stalinovi
Stalin a s ním i celý Sovětský svaz jen přihlíželi, když Německo přepadlo Polsko, a to pouhých pár dní po podpisu výše zmíněného paktu. Naopak, Stalin se snažil na oslabeném Polsku přiživit a 17. září ho napadl z východu bez oficiálního vyhlášení války. Jako záminku uváděla moskevská vláda, že musí chránit obyvatelstvo běloruského a ukrajinského původu žijící na východě Polska. Jako bych dnes slyšel Vladimira Putina.
Stalin poslal do Polska něco mezi 450 až 800 tisíci vojáky. Území Polska si pak Sovětský svaz a Německo mezi sebe rozdělily a část obsazenou Sověty připojil Stalin k Sovětskému svazu. Teror proti Polákům pak tedy nepřišel jen od Němců, ale z obou stran. Například během Katyňského masakru bylo zavražděno kolem 22 tisíc polských armádních důstojníků, ale i civilistů, zejména těch vzdělaných. Vraždy provedli příslušníci NKVD se stejnou bezohledností, jakou proslulo Gestapo. Ale zatímco německé zločiny byly po válce vyšetřeny a potrestány, Sovětský svaz ty své popíral. Katyňský masakr přiznali jeho představitelé až v roce 1990.
Boj proti fašistům? Ale až ve chvíli, kdy se to Moskvě hodí
Stalinovi byly lhostejné i jiné evropské země. V květnu 1940 napadla Hitlerova vojska Belgii, Nizozemsko a Lucembursko a 22. června 1940 kapitulovala Francie. Stalin neudělal opět nic, protože Hitlerovi věřil. Přesně rok po kapitulaci Francie byla ale zahájena operace Barbarossa, tedy napadení Sovětského svazu. Hitlerova vojska se dostala až téměř k Moskvě, než se situace obrátila a Rudá armáda začala Němce vytlačovat zpět.
Jenže nic z toho by se hrdinné Rudé armádě nepovedlo, kdyby jí spojenci, a hlavně Američané, mohutně nepomáhali. Americká pomoc dosáhla částky asi 11,3 miliardy dolarů, a i když minimálně část pomoci měla být splacena jako půjčka, Sovětský svaz uhradil jen minimum. Slavné konvoje do Murmansku vozily nejen zbraně jako tanky, obrněná vozidla, letadla, automatické zbraně, pistole, lodě, ale také vojenské vybavení včetně bot, automobily, motocykly, kolejnice, lokomotivy, železniční vozy a další materiál. Mimo arktické cesty, která byla sice nejkratší, ale velmi nebezpečná, když konvoje ohrožovaly německé ponorky, byla využívána k dodávkám také trasa přes Írán a pacifická cesta. Sovětská a po ní i současná ruská propaganda ale odmítala přiznat, že bez pomoci by se Rudá armáda neobešla. To jsou ale celí Rusové.
Dnešní válka proti Ukrajině bohužel německou metodu spálené země dost účinně opakuje, ale v Rusku se o tom pod pohrůžkou vězení nemluví. Metody Stalinova Sovětského svazu a dnešního Putinova Ruska jsou si nápadně podobné ať už jde o propagandu, která k napadení sousedů využívá stále stejné důvody, nebo o potlačování jakéhokoliv jiného hlasu, než je ten oficiální nesoucí se z Kremlu. Rusové měli imperiální choutky odjakživa a nestyděli se proto spojit ani s Hitlerem. Teprve až si na něm vylámali zuby, tak si všechny své budoucí satelity začali jeden po druhém od svého bývalého spojence osvobozovat a hned nato barvit do ruda a to na pořádně dlouho. Kdepak, osvobozování v podání Rudé armády už Evropa dobře zná a málokdo po takovém osvobození touží.
Zdroje: