Článek
Dnešní Sociální demokracie, dřívější ČSSD, patřila po pádu komunismu k jasným stálicím českého politického nebe. Existovaly dvě dominantní politická uskupení a volby co volby bylo jedinou otázkou, které z nich bude příští čtyři roky mít v České republice hlavní slovo. Bylo to právě tehdejší ČSSD a proti nim ODS. Žádná jiná strana dlouhé roky nedosáhla na nic jiného než na to, aby se stala malým vládním partnerem jednoho ze dvou obrů.
ČSSD zkazila, na co sáhla
Krize se postupem času nevyhnula ani jedné z těchto tradičních politických stran. ODS se po skandálu tehdejšího premiéra Petra Nečase propadla až téměř na samé politické dno a v parlamentních volbách v roce 2013 získala jen něco přes 7% hlasů. ČSSD tehdy byla ještě stále na vrcholu, vyhrála volby a společně s hnutím ANO a KDU-ČSL sestavila vládu pod vedením tehdejšího předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky. To bylo naposled, kdy Sociální demokracie měla silný vliv na dění v Česku. Právě v této době začala získávat na síle konkurence, která měla za nedlouho převzít velkou část elektorátu sociálních demokratů. Bylo to Babišovo hnutí ANO a Sociální demokracie s tím nedělala vůbec nic.
V roce 2017 se karta naprosto obrátila. ČSSD už získala, podobně jako ODS v předešlých volbách, jen něco přes 7% hlasů. Na rozdíl od ODS, která začala bít na poplach, udělala ČSSD to nejhorší, co mohla. Tehdejší předseda strany Jan Hamáček se výměnou za několik ministerských křesel stal vzorným poslušným pejskem Andreje Babiše, kterému na každé z mnoha a mnoha tiskovek stál věrně po boku a nechal se okřikovat a napomínat, kdykoliv se jeho páníčkovi zachtělo. A přesně takto v babišově vládě vystupovala celá ČSSD. Výsledkem dokonalého patolízalského představení logicky ani nemohlo být nic jiného než pád do politické žumpy. V posledních volbách již Češi sociální demokraty nepustili ani do parlamentu. Naproti tomu ODS už ve volbách 2017 mírně posílila na něco přes 11%, aby hned následující volby jejich uskupení SPOLU vyhrálo a premiérem se opět stal předseda ODS, tentokrát Petr Fiala.
Dno Sociální demokracie
Na absolutním dně se zmítající sociální demokraté začínají pomalu spřádat plán návratu do vrcholné politiky. Prvním esem, které ČSSD vloni vytáhla z rukávu, byla změna názvu na SOCDEM a zbrusu nové logo. Obávám se, že tím mnoho voličů neoslnili. Letos ale nasadili kalibr nejtěžší. Nová předsedkyně SOCDEM, Jana Maláčová, rozhodně neodmítá jednání se soudružkou Konečnou. Zatím není nic rozhodnuto, ale Jana Maláčová jasně řekla, že bude usilovat o spojení s každou levicovou stranou, tedy i s komunisty. Nebo tedy s koalicí Stačilo!, ve které komunisté a soudružka Konečná hrají prim. Politická strana, která po pádu komunismu udávala dlouhá léta směr České republiky, dnes víceméně veřejně uvažuje o vytvoření koalice se soudruhy.
Jana Maláčová zřejmě uvažuje o zoufalém kroku. Inu, zoufalí lidé dělají zoufalé věci
Pochlebování Andreji Babišovi poslalo Sociální demokracii přímou cestou na samé dno politické scény. Kde se ale opravdové dno skutečně nachází, poslednímu zbytku svých voličů ukazuje Jana Maláčová teprve nyní. Do parlamentu se tato cílevědomá dáma chce evidentně dostat stůj, co stůj i za cenu spojení s komunisty. Bohumínské usnesení z roku 1995, které je stále v platnosti a které přímo vylučuje partnerství Sociální demokracie s komunisty, zřejmě Jana Maláčová taktéž za problém nepovažuje. Účel prostě světí prostředky. Na obzoru se ale podle mého názoru rýsuje možná ještě o něco větší potupa. Jana Maláčová se může snažit s Kateřinou Konečnou spojit, ale ten, kdo momentálně tahá za delší konec, rozhodně není SOCDEM, ale komunisté. Ono by se totiž klidně mohlo stát, že komunistka Konečná škemrajícím sociálním demokratům prostě a jednoduše přibouchne dveře, protože jim SOCDEM nemá co nabídnout.
Ať už Sociální demokracie od soudruhů okolo Kateřiny Konečné dostane košem, nebo s nimi nakonec koalici vytvoří, bude to podle mého názoru pro tuto kdysi věhlasnou stranu politická derniéra.
Zdroje:
