Článek
Symbolem nesplněných očekávání a planých slibů jsou tanečky kolem platů pedagogů. Těm má sice nově stát garantovat 130 % průměrné mzdy, ale do poslední chvíle nebylo jasné, jaká mzdová úroveň bude základem pro výpočty. Vládní představitelé v čele s ministrem školství dlouho mlžili. Nyní je jasné, že výchozím rokem bude ten minulý. Že se za ty dva roky mnohé změnilo, to se v potaz nebere. ODS ústy ministra financí může slavit, státní kasa ušetří. Učitelé se budou muset reálně smířit s necelými 113 % letošní mzdové úrovně. Pomineme-li čistě materiální rovinu, snad závažnější dopad bude mít celá tato šaráda na důvěru občanů v politickou reprezentaci státu. Jak máme nadále věřit vládě, že k nám, občanům, chová elementární respekt? Neprojevuje se snad úcta k lidem tím, že s nimi jednáte na rovinu? Že o jejich budoucnosti nehandlujete jak na marockém tržišti?
České školství je v porovnání s jinými zeměmi OECD dlouhodobě podfinancované, vláda s tím nyní nic nenadělá. Tyto výmluvy zní z Fialova kabinetu. Ne zcela ale odpovídají realitě. Podle studie renomovaného think-tanku IDEA byly relativní platy učitelů vůči průměrné mzdě v roce 2017 na úrovni 110 %. O čtyři roky později již na 121 %. Přestože stále nedosahovaly vytyčených 130 %, růstový trend byl jasný. Vzpomeňme si, jak Petr Fiala, tehdy v opoziční lavici, sliboval pedagogům až 150 %. Jak se mu daří dnes jeho vlastní sliby naplňovat když má jeho vláda většinu ve Sněmovně i v Senátu?
V roce 2022 se trend, který nastavily vlády sociální demokracie, obrátil. Zatímco v ekonomice rostly mzdy o více jak pět procent, tak platy učitelů pouze o jedno procento. Když se podíváme na výdaje na školství jako celek, situace je podobná. Zatímco v letech 2017-2021 se dařilo přibližovat průměrnému podílu investic do vzdělávání vůči HDP jaké platí v rámci OECD, po roce od nástupu Fialova kabinetu došlo opět k poklesu.
Ministr školství Bek se dnes tetelí blahem, jak se mu podařilo zažehnat katastrofu s téměř třicetimiliardovými škrty ve svém resortu. Abychom ale dosáhli úrovně z doby, kdy končila vláda sociální demokracie, musel by do plusu získat více jak 26 miliard. S těmi ale státní rozpočet pro příští rok zdaleka nepočítá.
Pokud vláda cíleně odmítla hledat příjmy státního rozpočtu a rozhodla se jít cestou ideologický škrtů, je to zcela legitimní. Možná i pro část voličů akceptovatelné. Měla však mít toliko odvahy a respektu k občanům, a zcela na rovinu sdělit, že školství její prioritou prostě není. Místo toho jsme se dočkali slibů, frází a nedůstojného vykrucování.
Článek byl také zveřejněn v deníku Právo 26. října 2023
