Článek
Prožívala jsem složité období a mé kočky byly má opora. Jedna z nich na svět přivedla malou holčičku. Nepřipadalo v úvahu, že bych jí hledala nový domov. Vyrůstala s lidmi a v dospělosti to bylo znát. Chodila semnou a se psem na procházky. Bez vodítka. Pokaždé s námi obešla kolečko, vyvenčila se a společně jsme šli domů. Nechtěla jsem, aby se jí něco stalo. Bohužel nás brzy opustila a zanechala za sebou prázdné místo.
Po nějaké době jsem si řekla, proč si nepořídit další, přece jen jsme pro ni měli místo v domě, i v srdci. Dostala jméno po řecké bohyni spravedlnosti - Themis. Přesto, že s námi nebyla od narození, pouto s ní bylo snad ještě silnější. Člověk by řekl, že je to snad nemožné, ale i ona nás opustila. Zařekla jsem se, že další kočku si nepořídím. Myslela jsem si, že nám je souzeno být s onou maminkou předešlé holčičky pouze ve dvou. Přijmu další pouze za podmínky, že si mě vyloženě najde.
Uběhlo několik měsíců a s přítelem jsme vyrazili na dovolenou do Řecka, konkrétně na Zakynthos. Pamatuju si do dneška, že v letadle jsem si na Themis ještě vzpomněla. Blížil se konec dovolené, zbývaly nám asi poslední dva dny. Ostrov je poměrně malý a my jsme tak viděli snad vše, co nabízel. Už začátku mi trhalo srdce velké množství koček, které se potulovalo všude, kam se člověk podíval. Okupovaly přeplněné popelnice a chodily loudit do restaurací. Byli jsme na večeři a ke mně přiběhla maminka i malým koťátkem. Ačkoliv to zaměstnanci onoho podniku neradi viděli, tak jsem jim alespoň nějaké to jídlo na tajno stejně dopřála. Věděla jsem, že s tím nic neudělám a jeli jsme domu.
Byla noc a mě probral příšerný řev. Chvíli trvalo, ale po chvíli se mi podařilo zvuk identifikovat. Znělo to jako malé kotě. Vyletěla jsem k oknu a stálo přímo pod ním, koukalo na mě. Běžela jsem dolů, ale kotě bylo tak plaché, že okamžitě zmizelo. Bydleli jsme poměrně na samotě a za domem byla velká hromada bordelu a starých věcí, schovalo se tam. Nechala jsem mu tam alespoň nějaké jídlo. Musela jsem si zacpat uši a zaspat to. Říkala jsem si, že si pro něj máma do rána určitě přijde.
Řev však neustal ani po ránu. Vzala jsem čerstvou šunku a šli jsme se s přítelem brodit v bordelu, který za domem byl. Uprostřed všeho harampádí tam sedělo a svítila mu očička. Ať jsme šunku házeli jak daleko jsme chtěli, nenajedlo se, jen dále brečelo. Po chvíli jsme to vzdali a šli se nasnídat. Bylo očividné, že máma je v nedohlednu. Nechtěla jsem se dále snažit, protože bychom ho domů stejně neměli jak odvézt. Šla jsem se připravovat na náš poslední den. Přítel je však neodbytný a vydal se za ním i se zvuky volající mámy v telefonu.
Já vylézala ze sprchy a přítel se vracel k domu, s černobílou kuličkou v rukou. Kotě bylo vychrtlé, smradlavé, špinavé a syčelo na nás. Vzala jsem si ho do rukou. Po chvíli začalo vrnět a já věděla, že máme problém, nedokážu ho vypustit nazpět, ještě když jsem viděla, že ze stesku po matce ani nejí. Potřebovalo mléko. Umyly jsme ho, zavřeli do malé místnosti s kotěcím jídlem a vydali jsme se na plánovanou vyhlídkou lodí.
Pluli jsme uprostřed moře mezi krásnými skalami a já nemyslela na nic jiného, než na to, co s malým uděláme. Psala jsem organizacím, které se o tato zvířata na Zakynthosu staraly. Přidala jsem příspěvky snad na každou facebookovou skupinu či stránku, na kterou jsem mohla. Volali jsme majiteli domu, zda by ho nemohl ubytovat on, nebo někdo z jeho okolí. Řekl nám ať ho vypustíme zpět na zahradu. Odpověď organizací mě však zarazila nejvíce. Bez jakékoliv snahy či tipů, jak postupovat dále nám řekli, že jednoduše nemají, jak pomoc.
Další možnost byla zajistit mu dočasný domov mezi tím, než ho naočkují a poté mu zaplatíme speciální přepravu až do České republiky. Dobrovolníky jsme však nenašli, za to jsme našli Petera. To je pán, který zajišťuje jak přepravu, tak dočasné umístění. Částka za jeho služby byla však neskutečně vysoká. Kromě finanční stránky tam byla i otázka času. Strávil by několik měsíců zavřený v nějakém provizorním prostoru.Zavřený a sám. A tak jsme přemýšleli dál.
Kdybychom sehnali lékaře, který nám zajistí papíry možné pro přepravu, mohli bychom ho vzít s sebou. Naše letecká společnost však nepřijímala zvířata a lékař v onom městě tuto činnost odmítl. Kočky musí projít řádnou vakcinací, která trvá více měsíců. Jeho rozhodnutí tak bylo zcela pochopitelné, ačkoliv pro nás smutné.
Představa vypustit ho zpět na pospas osudu byla nepřijatelná. Nějaký čas nazpět jsme založili spořicí účet pro účely například budoucí dovolené, a tak jsme si řekli, proč neudělat něco, na co nezapomene. Promeškali jsme zpáteční let.
V Česku jsme měli kamaráda, který ještě nikdy neviděl moře. Vzal moje auto, mého psa a vyrazil směr Zakynthos. My jsme zase postupovali směr Česká Republika.
Jak to vše dopadlo?
Nalezenému kocourovi jsou nyní dva roky, jmenuje se Zante a je přesnou kopií Themis. Má stejnou povahu, stejný typ postav, nemá jednu jedinou chybičku a nespustí mě z očí na jediném kroku.
Moře si neužil pouze náš kamarád, který za námi dorazil na okraj Řecka, ale i můj pes. Našli jsme lékaře, který Zanteho podrobil všem možným testům a tak jsem věděla, že ho můžu začlenit k nám do smečky.
Navzdory všem utraceným penězům máme nezapomenutelný zážitek a já jsem přišla na to, že nějaký osud na každého z nás jisto jistě čeká.
Náhod existuje spousta, ale nebylo jich v tomto případě až příliš?
