Článek
Pokud ho něco nezajímalo, nikdo s ním nehnul! Ovlivnili ho bluesmani Robert Johnson, Big Bill Broonzy, Muddy Waters a countryoví hudebníci Hank Williams, Texasan Mance Lipscomb, Johnny Cash, ale také ti rokenrolloví Elvis Presley a Carl Perkins, z písničkářů Peter Seeger, z literátů básníci Dylan Thomas, Woody Guthrie a Allen Ginsberg.
Novinář Robert Shelton napsal: „Písně skládá rychleji, než si je vůbec stačí zapamatovat…“ Složil 600 písní (holt blíženecký intelektuál) a prodal 125 milionů nosičů. U nás koncertoval ještě v roce 1994 na Výstavišti a 2024 v O2 aréně.
Rozcuch a krákoravý hlas
Bob Dylan, vlastním jménem Robert Zimmermann (dle Wikipedie prarodiče od otce přišli z Oděsy, prarodiče od matky z Litvy a předtím z Turecka, měli židovské kořeny) se vydal po střední škole z Minneapolisu do New Yorku, kde vystupoval v umělecké čtvrti Greenwich Village. Bylo to v roce 1961. „Krákoravý“ hlas, na hlavě ledabylý rozcuch, v očích třpyt hvězd, v štíhlých rukách kytaru a v pevně sevřených ústech kvílivou foukací harmoniku, oblýskané džínsy. V kapsách měl neobyčejnou odvahu i sny. Přemýšlel mnoho a rychleji než mluvil, prostě intelektuál (holt Blíženec).
Novináři i kritici se divili. Kde se v tom ospalém chlapíkovi bere takové odhodlání jít na podium přeplněné rokenrolovými borci? Jednoho dne Dylan navštívil Johna Hammonda ve vydavatelství Columbia, aby zde nahrál své první album, nazvané Bob Dylan. Moc mu na tom záleželo. Na Debutu. Měl sice písničky přejaté, ale i jednu vlastní, věnovanou svému velkému vzoru Woody Guthrieovi, jmenovala se Song to Woody. Dylan producentovi zaníceně řekl: „Ve Woodyho písních byl nekonečný proud lidskosti.“
Dylanova samomluva
A Hammonda to málem povalilo. V Columbii byli vlažní, zajímal je jen prodej, ale Hammond pronesl: „Však uvidíte, jen co se víc předvede.“ Když Dylan zahrál svoji ikonickou vlastní píseň Blowin´In The Wind, Hammond věděl, že drží eso v rukávu. Přišel na chuť spavému „přežvykujícímu“ frázování, monotonní intonaci, splývavé artikulaci. Jak popisuje Jiří Černý, je to zkrátka ta ryzí dylanovština: „Protahování, polykání, splývání hlásek, něco jako samomluva.“ Vyšlo druhé album Freewheelin´, to už na svou hudbu měl Dylan vlastní skupinu. A přidal silnější zvuk ve třetím albu The Time They Are. Čtvrté album Highway 61 Revisited bylo zvukově vyšperkované výraznými chlapíky Kooperem , Bloomfieldem a hammondkami. Následovalo dvojalbum Blonde On Blond a pak Nashvillská kontura, album s Dylanovým návratem k nostalgickému ryzímu folku a country…
Jeho písně si zadaptovali jiní hudebníci
V roce 1975 vyšlo album Desire, v roce 1990 Under The Red Sky, v roce 2006 album Modern Times a v roce 2012 Tempest, tentokrát s poctou Johnu Lennonovi. Dylanova alba jsou směsí folku, bluesu, rockabilly, rocku, country a popu. S prvním albem se to už nedalo srovnat, v prvním albu převládaly převzaté skladby, což ustupovalo v dalších letech víc a víc vlastní tvorbě. Rádia hrála ostošet jeho Like A Rolling Stone.Tato písnička se stala znělkou Radia Luxembourg. Jeho písně si oblíbili jiní zpěváci Sony and Cher, Byrds, Hollies, Jimi Hendrix Experience. A co teprve Jimi! Zhendrixštil píseň All Along The Watch Tower, která se stala se vedle Gimme shelter (Stones,) St. Pepper (Beatles), Claptonovy Leyly a Cath wawe i Pet sounds od Beach Boys a Whole Lotta Love (Zeppelin) hymnou popové a rockové hudby všech dob.
Nobelova cena
Dylan se mezitím stačil stát otcem šesti dětí, dědečkem jedenácti vnoučat a nositelem uznání nejvyššího, Nobelovy ceny za přínos světové kultuře. Stal se popovým géniem, který povýšil textovou popovou tvorbu na božský Olymp respektovaného umění . Životopisci ho proto dnes přirovnávají k největším umělcům všech dob. Vedle dramatika Shakespeara, skladatele Mozarta či Beethovena, malíře Michellangela a Picassa….
Daniela Hatinová