Článek
Mrzí mě, když v různých komentářích nebo i v článcích tady na Seznam Medium (z poslední doby zmíním například tento) narážím na názory a domněnky, které se snaží vykreslit Česko jako zemi, ve které je stáří utrpením, důchod představuje finanční strádání a jeho výše s bídou vystačí na zaplacení složenek či jídla.
S tímto názorem, ke kterému se občas uchylují i někteří politici, si dovolím nesouhlasit. Nepopírám, že máme část seniorů, zvláště z řad takzvaných starodůchodců, kteří mají nízké důchody a stát by jim měl lépe pomáhat. Pokud si ale situaci vyhodnotíme z pohledu nové generace důchodců, tedy těch, kteří odcházejí do důchodu nyní a brzy budou tvořit významnou část důchodcovské populace, není situace tak tragická, jak se může na první pohled zdát. I některá opatření z posledních let, zejména pak zavedení výchovného, mnoha lidem s nízkým důchodem (zvláště ženám) významně pomohla.
V tomto komentáři bych se rád oprostil od emocí a na celou situaci bych se rád podíval perspektivou čísel i zkušeností mnoha důchodců, které se ke mně dostávají z pozice šéfredaktora portálu České důchody. Zde jsou tři mé postřehy:
1. Průměr důchodů není úplně klišé
Zatímco u průměrné mzdy v Česku je namístě občasné pousmání, v případě průměru vyplácených důchodů jde o docela relevantní ukazatel. Důchody jsou totiž poměrně rovnostářské a těch velmi vysokých důchodů (nad 30 nebo 40 tisíc korun) jsou jen nízké desítky tisíc. A podobné je to i u velmi nízkých důchodů pod 10 tisíc korun, kterých je ještě méně. Zkreslení tedy není nijak dramatické a velké množství důchodců opravdu pobírá důchod blízký průměru.
Konkrétně nyní po poslední mimořádné valorizaci je průměrný důchod 20 216 korun. Více než polovina důchodců (tedy zhruba 1,2 milionů) dostává minimálně 20 000 korun a další stovky tisíc se pohybují těsně pod touto hranicí. Ano, máme dost důchodců, kteří mají nízký důchod. Vedle toho je ale násobně větší počet těch, kteří mají důchod solidní. A pokud spolu žijí dva průměrní manželé či partneři v důchodu, mají mnohdy větší příjem než třeba průměrná mladá rodina, ve které je jeden rodič doma s dítětem na rodičovské dovolené.
2. Pokles životní úrovně není drastický
Odchod do důchodu znamená propad finančních příjmů, ale nemusí jít vždy o naprosto dramatickou situaci. Je nutné si uvědomit, že důchody v Česku jsou velmi solidární a docela dobře se jim daří držet krok s původními výdělky z práce.
Jak totiž nedávno upozornil bývalý guvernér České národní banky Jiří Rusnok, při srovnávání důchodů s výdělky je nutné vycházet z těch čistých. V médiích se ovšem většinou objevuje poměr průměrného důchodu k hrubé mzdě, který je momentálně 50 %. Jenže důchod chodí v „čistém“ a z hrubé mzdy nikdo nežije. Jiří Rusnok uvedl, že poměr důchodů k čisté mzdě je v průměru 63,4 procent. „A to je ten průměrný. A všichni pod ním, a těch je dvě třetiny populace, mají ten náhradový poměr vyšší. Čili celá řada lidí ho má 70, 80 procent,“ vysvětlil Rusnok.
Je také nutné se oprostit od oblíbeného srovnávání s vysokými důchody v Německu a dalších vyspělých západních zemích. Ano, tam jsou důchody výrazně vyšší a důchodci se tam zpravidla mají lépe a žijí konzumnější život. Ale pouhé porovnávání absolutních čísel také není korektní. Už třeba z toho důvodu, že v Česku je v porovnání s Evropou mnohem více lidí, kteří žijí ve vlastním bydlení a ve stáří mají nižší náklady na bydlení.
Například podle posledních čísel Eurostatu má vlastnické bydlení 78 procent Čechů, tedy více než tři čtvrtiny. Třeba v Dánsku je to 59 procent, v Rakousku 54 procent a v Německu jen 49 procent. Zatímco třeba lidé v Německu si významnou část výdělků během aktivního života spoří v penzijních fondech či jinak investují a pak díky tomu mají ve stáří více peněz, mnoho Čechů v uplynulých letech získalo relativně levné soukromé bydlení v rámci odkupů obecních a jiných bytů. A další lidé si pak koupili bydlení na hypotéku a v podstatě tak na důchod „spořili“ či „spoří“ tímto způsobem.
3. Nové důchody už nejsou nízké
Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) každý rok vydává statistickou ročenku, ve které je také přehled nově přiznávaných důchodů v daném roce. A z té vyplývá, že velmi nízkých nových důchodů je docela málo a zhruba dvě třetiny se pohybují nad úrovní průměru.
Třeba podle čísel za rok 2021 bylo v případě řádných důchodů (tedy nekrácených za předčasnost) více než 65 procent z nich nad úrovní 16 000 korun, přičemž důchodový průměr v té době byl 15 425 korun. Většina zbylých důchodů se pak pohybovala v rozmezí 14 000 až 16 000 korun. A nutno podotknout, že od té doby proběhlo už pět valorizací (dvě řádné a tři mimořádné), takže většina z těchto přiznaných důchodů se dnes bude pohybovat kolem 20 tisíc korun.
Údaje za rok 2022 ještě nemáme k dispozici a ČSSZ ročenku zveřejní na podzim. Předpokládám však, že situace bude podobná a výše většiny nových důchodů se bude i díky mimořádným valorizacím pohybovat nad průměrem. Ostatně i na základě své zkušenosti, kdy lidem občas počítám výši budoucího důchodu, mohu říct, že pokud někdo vystudoval a potom pracoval víceméně celý život za běžnou mzdu, může počítat s nadprůměrným důchodem.
Shrnutí
Na závěr bych rád ještě jednou zopakoval, že situace rozhodně není zcela uspokojivá a je tady nezanedbatelné množství seniorů, kteří se z objektivních (například kvůli zdraví či perzekuci v minulém režimu) i vlastních důvodů (třeba kvůli práci „načerno“ nebo exekuci) dostali do nepříznivé situace a mají ve stáří velmi málo peněz. Stát dokáže ze svých dat tyto lidi identifikovat a měl by jim aktivně a více pomáhat. V tomto si myslím, že má ještě určité rezervy.
Odmítám ale tvrzení, že situace důchodců je plošně neuspokojivá, ba dokonce mizerná. Smutné příběhy chudoby se pochopitelně v médiích či debatách objevují častěji, více rezonují a jsou atraktivnější. Naproti tomu příběhy spokojených důchodců, kteří si celkem solidně žijí a rozhodně nestrádají, jsou mnohem častější a logicky tedy není nutné o nich informovat. Navíc ti, kteří si žijí spokojeně, nemají zpravidla tak velkou potřebu to „vyvolávat“ do světa.
