Článek
Poslanci nyní projednávají návrh důchodové reformy, jehož součástí je také prolomení hranice 65 let u důchodového věku. Vládní strany a hnutí se shodují, že důchodový věk kontinuálně poroste a plánují to prosadit i přes odpor opozice.
Nechám nyní tyto politické přestřelky stranou a zaměřím se na samotný návrh a na to, proč ho kritizují odborníci z řad demografů. Úředníci na ministerstvu se totiž rozhodli pro mechanismus, který je podle demografů trochu kostrbatý a není úplně spravedlivý. Proč tomu tak je?
Co navrhuje ministerstvo
Návrh nyní počítá s tím, že jakmile aktuální generace dosáhne 50 let, spočítá se podle aktuálních statistik, jaká je jejich očekávaná délka dožití. Vezmou se tedy aktuální statistiky o úmrtích, stanoví se, kolika let se lidé dožívají a potom se spočítá, o kolik déle se nová generace dožívá oproti předchozí a o kolik by se tedy měl navýšit důchodový věk, aby délka pobírání důchodu zůstala zhruba stejná.
Maximální zvýšení důchodového věku mezi jednotlivými ročníky je stanoveno na 2 měsíce, i kdyby naděje dožití rostla rychleji. Zároveň pokud naděje dožití poklesne, důchodový věk zůstane stejný a snižovat se nebude. Více jsem mechanismus popsal v tomto článku.
Na první pohled zní tento návrh logicky. Jenže má určité nedostatky, na které upozorňují odborníci z České demografické společnosti (ČDS). Spočívají v tom, že když určíme, v kolika letech umírají dnešní senioři, nebude to úplně korespondovat s tím, v kolika letech umřou dnešní padesátníci, protože to, co platí dnes, nemusí platit za 20 nebo 30 let. Co si pod tím představit?
Vezměme si příklad nedávné pandemie koronaviru, při které dva roky umíralo více lidí než obvykle, což vedlo k propadu očekávané délky dožití. Výsledkem toho bude následující:
- Lidem, kterým v době pandemie bylo 50 let, se podle stávajícího návrhu nezvýší důchodový věk. A to přesto, že podle demografických prognóz se očekává, že tito lidé se dožijí vyššího věku než ročníky před nimi. Zjednodušeně to, že pandemie zabíjela v současné době, neznamená, že další pandemie bude zabíjet i za 20 nebo 30 let.
- Po skončení pandemie očekávaná délka dožití opět rostla, protože už tolik lidí neumíralo, takže to nezkreslovalo statistiky. To by znamenalo, že lidem, kteří dosáhli 50 let v době po pandemii, se bude důchodový věk zvyšovat rychleji.
- Přestože se tedy podle prognóz očekává, že délka dožití za 20 až 30 let poroste kontinuálně (pokud nepřijde jiná nečekaná událost), tak lidé, kteří dosáhli 50 let právě v době vrcholící pandemie, budou z pohledu důchodového věku mírně zvýhodněni a pravděpodobně budou důchod pobírat o něco delší dobu.
Aktuální mechanismus vychází ze statistik, které ze své podstaty předpokládají stejnou úmrtnost v čase. Zkrátka se předpokládá, že když se stanoví očekávaná délka dožití lidem v 50 letech, bude mít tato stejná osoba i za 20 let stejné riziko úmrtí. To však není reálné, úmrtnost se mění a vyvíjí, a to nejen kvůli nemocem, ale i třeba kvůli zvyšování bezpečnosti práce nebo dopravy.
V důsledku tohoto mechanismu tedy bude růst důchodového věku docela rozkolísaný, jeden rok se zvyšovat nebude, pak třeba tři roky po sobě poroste o 2 měsíce. Bude to tak trochu „loterie“, a pokud se budou měnit okolnosti, začnou vznikat i drobné nespravedlnosti.
Když to dovedu ad absurdum, pokud v jednom roce bude nečekaně silná chřipková epidemie, která zabije hodně sedmdesátníků, padesátníci v daném roce „vyhrají“ stagnaci důchodového věku. A pokud v jiném roce vynaleznou lék na rakovinu nebo se jinak nečekaně zvýší délka dožití, aktuální padesátníci „zapláčou“ nad skokovým zvýšením věku a pravděpodobně budou pobírat důchod o něco kratší dobu než lidé narození o rok dříve.
Co navrhují demografové
Proto demografové navrhují, aby se nevycházelo z aktuálních statistik dožití, ale z demografických prognóz. Ty již totiž pracují s odhady do budoucna a sledují i různé trendy, tedy například pokroky v lékařské vědě, zlepšování životního stylu, a naopak nezohledňují jednorázové a krátkodobé jevy, tedy třeba již zmíněné pandemie nebo to, že velké vlny veder v létě zabijí hodně nemocných seniorů. Tyto krátkodobé statistické poklesy očekávané délky dožití jsou totiž zpravidla velmi rychle „kompenzovány“ rychlejším růstem v dalších letech.
Výsledkem je, že prognózy očekávané délky dožití neobsahují různé skoky a nárůst je mnohem pozvolnější a přímočařejší. Zkrátka mnohem přesněji ukazují, kolika let se opravdu budou lidé dožívat za 20 až 30 let. A podle demografů tedy dává smysl, aby se i důchodový věk stanovoval podle těchto demografických prognóz, nikoliv podle aktuálních statistik.
Takto by rostl důchodový věk: Porovnání návrhu ČDS a MPSV.
Odborníci z České demografické společnosti proto navrhují, aby byl růst důchodového věku lineární, konkrétně aby se zvyšoval každý rok o jeden měsíc. Kromě toho, že by to pro lidi bylo předvídatelnější, by to nevytvářelo zmiňované drobné nespravedlnosti v délce důchodu mezi jednotlivými ročníky.
Takto by mohla kolísat délka pobírání důchodu: Porovnání návrhu ČDS a MPSV.
Demografové navrhují, aby se vycházelo z demografické prognózy, kterou každých 5 let vydává Český statistický úřad. Právě v tomto intervalu by se také navyšování důchodového věku aktualizovalo, aby vždy odpovídalo aktuálnímu očekávanému vývoji. Takže například další zpráva, která je plánovaná na rok 2028, by stanovila důchodový věk pro ročníky 1979 až 1983. Pro lidi by to tedy bylo přehlednější, protože důchodový věk by se stanovoval vždy jednou za 5 let pro pět ročníků, nikoliv každý rok pro jeden aktuální ročník.
Co nakonec bude platit?
Oba přístupy jsou si do určité míry podobné a rozhodně neplatí, že by jeden či druhý mechanismus přinášel extrémně odlišné výsledky. Jde spíše o jakýsi střet mezi úředníky, kteří mají rádi přesná aktuální čísla, a demografy, kteří zase dokážou lépe simulovat realitu života. Úředník i demograf si pravděpodobně myslí, že právě jeho přístup je pro lidi vhodnější, a je na politikovi, aby to rozhodl.
Důležité je, že ministr Marian Jurečka už prohlásil, že chce o mechanismu, který demografové navrhují, ještě diskutovat a případně zvážit, jestli by lépe vyhovoval.
Zásadní v tomto ohledu je, že návrh demografů by znamenal, že důchodový věk by rostl sice stabilně, ale zároveň pomaleji, takže by důchodová reforma nemusela přinést tak velké finanční úspory. Ministerstvo proto ještě plánuje provést dodatečné propočty a simulace a případně v návrhu reformy zapracuje změny. Čas na změnu je do druhého čtení v Poslanecké sněmovně.
Zdroje: Konzultace se zástupci České demografické společnosti (ČDS) a Českého statistického úřadu (ČSÚ), legislativní návrh důchodové reformy, návrh ČDS, České noviny
