Článek
Sledoval jsem nedělní pořad Otázky Václava Moravce, ve kterém Marian Jurečka, Alena Schillerová a Josef Středula debatovali o návrhu důchodové reformy, a jsem z toho celkem zklamaný. Ukázalo se totiž, že jednání opět uvízla tak trochu na mrtvém bodě.
A přestože debata nebyla příliš konstruktivní a diskutující se navíc v některých okamžicích nesrozumitelně překřikovali, z vyjádření a postojů, které zazněly, lze vyvodit následující:
- Hnutí ANO změnilo rétoriku ohledně zvyšování důchodového věku a nyní ho odmítá. Argumentuje přitom tím, že takto zásadní změna není úplně potřeba a stát si s výdaji na důchodový systém poradí, pokud se dostatečně podpoří růst ekonomiky a porodnosti.
- Pokud se nenalezne kompromis ohledně úsporných důchodových změn, bude vláda pokračovat ve schvalování aktuálního návrhu důchodové reformy a pravděpodobně ho prosadí takzvaně na sílu, tedy pouze hlasy vládních poslanců. A to včetně dalšího zvyšování důchodového věku nad hranici 65 let.
- V případě, že se hnutí ANO dostane do vlády, přikročí k významné revizi důchodového systému a zruší některá opatření, která by byla mezitím prosazena. Zejména přistoupí k opětovnému zastavení růstu důchodového věku, případně k jeho další úpravě.
Je nutno dodat, že jde o momentální stav a aktuální postoje, takže není vyloučeno, že se priority některých politických představitelů ještě změní.
Rozhodně to není vyloučené, třeba premiér Petr Fiala ještě na konci roku 2022 tvrdil, že jeho vláda důchodový věk nezvýší, ale nyní má v plánu opak. Marian Jurečka zase v únoru 2023 napsal, že výchovné k důchodu bylo pro KDU-ČSL letitou prioritou a naprosto odmítá jeho rušení, ale nyní již akceptuje, že se bude vyplácet až od tří a více dětí. A Alena Schillerová ještě před necelými dvěma týdny tvrdila, že zvyšování důchodového věku podpoří, pokud to vyplyne z analytické důchodové zprávy, ale teď to nekompromisně odmítá.
Nalezení kompromisu se vzdaluje
Pokud budeme vycházet z toho, co politici aktuálně prohlašují, vypadá to, že jakékoliv nalezení kompromisu se vzdaluje. Vše může ještě změnit další společná schůzka, kterou prezident Petr Pavel chystá na 22. dubna, ale to by musel předvést brilantní vyjednavačské umění. Muselo by se mu podařit vrátit debatu z emotivních prohlášení k tomu, aby se řešily konkrétní parametry změn, které by mohly vydržet déle než jedno volební období.
Jinak nás bohužel zřejmě čeká to, co si přeje jen málokdo. Pravidla důchodů se budou měnit nahodile podle toho, jaká politická reprezentace bude zrovna u moci. Změny budou mít povahu „ode zdi ke zdi“ a také se budou odehrávat rychle, v podstatě z roku na rok.
Zažili jsme to již dříve, a rozhodně to nebylo nic příjemného. Stačí si vzpomenout na rok 2011, kdy byl zaveden druhý důchodový pilíř a také zvyšování důchodového věku nad 65 let. V roce 2016 pak následující vláda zrušila druhý pilíř a o rok později zastropovala důchodový věk na 65 letech. Obě změny budily silné emoce, přinášely obstrukce při jednání poslanců a zejména vyvolávaly nejistotu veřejnosti.
Lidé se přestávají orientovat
Už tak jsou důchody velmi složité a běžný člověk se neorientuje ve všech komplikovaných pravidlech, která ovlivňují jejich výpočet. A do toho přichází politici s tím, že se neustále mění i ta pravidla, která by měla být co nejvíce předvídatelná, zejména pak důchodový věk.
Vezměme si příklad muže, který se narodil v roce 1970. V roce 2011 mu politici schválili důchodový věk 65 let a 8 měsíců, v roce 2017 to změnili na 65 let a nyní se dle nového návrhu má zvýšit na 65 let a 7 měsíců. Pokud bude důchodová reforma schválena, změní se zmíněnému muži pravidla třikrát během třinácti let. To není úplně v pořádku, zvláště s ohledem na to, že odchod do důchodu je zásadním životním krokem.
Nepřehlednost, nestabilita a nekonzistentnost, to přesně jsou věci, které bychom si neměli s důchody spojovat. Ale přesně to u nich bohužel nyní vidím. A politici to svými změnami názorů během několika posledních měsíců nebo týdnů příliš nezlepšují.
