Článek
Problematikou důchodů se zabývám už dlouho, a přesto jsem musel věnovat nezvykle mnoho úsilí, abych pochopil fungování nového mimořádného přídavku k důchodům, který od letošního října nahradil dosavadní mimořádné valorizace. Paragrafy jsou napsány složitě, musel jsem vše podrobně studovat, a přesto mám stále určité pochybnosti, jestli jsem vše pochopil na 100 % správně.
Myslím, že právě složitost a nesrozumitelnost jsou hlavním problémem tohoto nového mechanismu, byť mohou být jeho záměry sebevíc ušlechtilejší. Troufám si říct, že i mnozí poslanci, kteří o změně zákona hlasovali, úplně naplno nepochopili, co a jak se mění. Alespoň to tak vypadalo, když jsem jejich jednání sledoval. A proto mě nepřekvapuje, že návrh vyvolal vlnu odporu, odmítání i emotivních reakcí, a to jak ze strany opozičních politiků, tak i mnoha důchodců.
Ministr Marian Jurečka se při jednáních v Poslanecké sněmovně opakovaně a trpělivě snažil nový mechanismus vysvětlit, a musím ho za to pochválit. Ale upřímně, kdybych sám ten návrh zákona nepročítal, příliš moudrý bych z toho nebyl. Zvláště když ministr nepochopitelně (nebo možná záměrně) při jednání poslanců nehovořil o tom, že novinka bude v delším horizontu finančně nákladnější než předchozí mimořádné valorizace. Poprvé na to otevřeně a kriticky upozornil až prezident Petr Pavel, a až následně ministr Jurečka vysvětloval, že to byl záměr od začátku.
Původní řešení bylo nespravedlivé
Původní mimořádné valorizace sice byly srozumitelné – zkrátka se procentní výměra důchodu navýšila o míru inflace za poslední měsíce. Zároveň ale byly velmi nespravedlivé, a to v několika ohledech. Zvýhodňovaly bohatší důchodce, protože jim důchody při mimořádných valorizacích rostly rychleji, zatímco těm chudším valorizace nedokázaly ani pokrývat rostoucí náklady. Neustále se tak rozevíraly nůžky mezi nižšími a vyššími důchody.
Také způsobovaly paradoxní a nespravedlivou situaci, kdy předčasné důchody byly finančně výhodnější než později přiznané řádné důchody. Jinými slovy byl tady jeden důchodový ročník, který na mimořádných valorizacích vydělal – jejich přiznané důchody byly přiznány za podmínek, které byly lepší než u důchodů přiznaných o rok dříve a o rok později. A toto zvýhodnění už se nebude opakovat. (Vznikly tak i extrémní rozdíly mezi lidmi, kteří požádali o předčasný důchod třeba v říjnu 2022 a říjnu 2023, kdy začala platit další zpřísnění, což obecně považuji za docela nešťastné.)
Je tedy jasné, že mimořádné valorizace bylo nutné změnit, aby více odpovídaly dnešní realitě a aby dokázaly napravit nešikovnosti a nespravedlnosti původní úpravy. Ministerstvo práce a sociálních věcí se vydalo správným směrem a vymyslelo docela dobrý koncept. Mimořádné valorizace budou nově zohledňovat jen část inflace (konkrétně 60 %), aby ve chvílích, kdy je inflace velmi vysoká, nedocházelo k neudržitelnému zvyšování výdajů států na důchody. A zároveň budou solidárnější k chudším důchodcům, tedy aby jim opravdu pomohly, když je inflace zasáhne. Potud vše chválím.
Trochu rozporuplný výsledek
Jenže jak už jsem uvedl, výsledné provedení je z mého pohledu spíše rozporuplné. Provedení je komplikované a běžný důchodce nemá šanci pochopit, co a jak se počítá. Nový přídavek k důchodu, jak se nový mechanismus nazývá, má dvě složky, z nichž jedna je ve skutečnosti určitou formou mimořádné „minivalorizace“. Při výpočtu se navíc vychází z průměrného důchodu, který obecně u části důchodců vyvolává negativní asociace. Vše zároveň přichází po sporném jednorázovém snížení mimořádné valorizace v červnu 2023. Takže i přes důkladné vysvětlení mohou mít někteří důchodci dojem, že je nový systém nespravedlivý a že je někdo „okrádá“.
A k tomu všemu je nutné přidat již zmíněnou skutečnost, že celý nový systém je ve skutečnosti dražší. Sice první rok, ve kterém mimořádné zvýšení důchodů proběhne, stát ušetří, ale už v dalších letech na tom „prodělá“ miliardy korun. U novely zákona, která byla prezentována primárně jako nutný úsporný krok ke stabilizaci důchodového systému, to zkrátka nepůsobí úplně dobře.
Věřím, že by se to dalo vymyslet a propočítat i jinak, aby byla zachována solidarita, ale zároveň to nezvyšovalo náklady. A stejně tak by se i samotný mechanismus mimořádného přídavku dal legislativně napsat tak, aby byl lépe pochopitelný i pro širší veřejnost. V tuto chvíli mě proto mrzí, že se dobrý záměr ministerstva tak trochu utopil v neporozumění i emotivních politických tahanicích.
Fungování nové podoby mimořádných valorizací, tedy dočasného přídavku k důchodu, jsem se snažil srozumitelně vysvětlit v tomto článku na portálu České důchody. Budu také rád, když mi v diskusi napíšete, jak nový mechanismus vnímáte a jestli mu dobře rozumíte.
