Článek
Přiznávám, že jsem zatím docela zklamaný z toho, jak prezident Petr Pavel přistupuje k problematice důchodů. Když se ucházel o tuto funkci a poté i krátce po volbách opakovaně řekl, že se chce zapojovat do politické debaty o změnách důchodů, a považoval za důležité, aby se uskutečnila důchodová reforma.
Naději, že bude do debaty vstupovat s relevantními argumenty, vzbudila i skutečnost, že se jeho poradcem pro důchodovou oblast stal ekonom Vladimír Bezděk. Ten v minulosti vedl dvě důchodové komise a osobně ho považuji za jednoho z největších tuzemských odborníků na důchodovou problematiku.
Prezidentské mlčení
Základní obrysy důchodové reformy představil ministr Marian Jurečka už v květnu. Od začátku je vidět, že vládní a opoziční politici se na změnách prakticky vůbec neshodnou. Očekával jsem tedy, že budou probíhat jednání a prezident se do nich zapojí a bude se snažit politiky dohnat k jednáním a kompromisům. Ostatně už v červnu avizoval, že k důchodové reformě svolá speciální schůzku. Také jsem očekával, že k návrhům připojí nějaký komentář, přinejmenším jestli se chystané změny ubírají správným směrem.
Nic z toho se ale zatím nestalo. Názor prezidenta Pavla na připravovanou reformu neznáme a ke schůzce také mlčí. Když jsem s ním chtěl připravit rozhovor o důchodech, jeho plánech a názorech, dostal jsem strohé odmítnutí. „Děkuji za váš e-mail a další dotazy. Omlouvám se, ale z časových důvodů na ně prezident republiky nemůže odpovědět. Děkuji za pochopení,“ odepsala mi Mária Pfeiferová z oddělení komunikace Hradu.
Výhrady a podpis
Dobrý pocit nemám ani z toho, jak přistoupil ke dvěma novelám zákona o důchodovém pojištění. Ta první jednorázově snížila červnovou mimořádnou valorizaci důchodů a druhá pak zpřísnila pravidla pro předčasné důchody a upravila řádné a mimořádné valorizace do budoucna. K oběma novelám prezident Petr Pavel vyjádřil zásadní výhrady, ale nakonec je podepsal.
Tento přístup mi připadá docela alibistický. V obou případech (a zvláště v tom druhém) novely přinesly významné změny, které začaly platit prakticky okamžitě. Přineslo to určité zmatky, nejasnosti a obavy mnoha současných i budoucích důchodců. A prezident tuto nejistotu a chaos ještě více přiživil, ať už záměrně či nechtěně, navíc nejistota ohledně legislativních změn trvá, protože v obou případech do všeho možná ještě zasáhne Ústavní soud.
Mrzí mě, že se prezident ani nepokusil zapojit do debaty a nesnažil se vyjednat jakýkoliv kompromis. Sice směrem k vládě vyslal kritická slova, ale v tomto ohledu si myslím, že to nemá příliš velký význam. Podobně totiž při podpisu valorizace mimořádné valorizace vyslal prosbu, že by se mělo něco udělat s platy politiků, ale zatím to nevypadá, že by jeho slova byla brána zcela vážně.
Pevně věřím, že v případě jednání a schvalování velké důchodové reformy bude Petr Pavel aktivnější, důraznější a hlasitější. Téma důchodů je pro veřejnost velmi důležité a citlivé, navíc výdaje na důchody tvoří významnou část státního rozpočtu, a proto je nutné k tomu přistupovat se vší vážností. Kde jinde by tedy měl prezident prosazovat svůj vliv než u důchodů, které se týkají milionů lidí?
