Článek
Během letošního roku byly schváleny dvě důchodové novely. První jednorázově snížila červnovou mimořádnou valorizaci a druhá zpřísnila předčasné důchody a změnila pravidla budoucích valorizací. Schvalování obou těchto novel přineslo vypjaté emotivní okamžiky i nejistotu. Obě novely přinášejí sporné změny, které kritizuje opozice, část odborníků i prezident Petr Pavel.
A co je hlavní – v obou případech vše posoudí Ústavní soud. V prvním případě již hnutí ANO podalo ústavní stížnost, druhou momentálně připravuje. Na rozhodnutí soudců si počkáme několik měsíců, možná i let, a ve vzduchu se tak vznáší otazník nad budoucností důchodů.
Myslím, že jsme se ocitli ve velmi nepříjemné situaci. Máme tady dvě legislativy, u kterých nevíme, zda nebudou Ústavním soudem zrušeny. A mezitím se připravují další velké důchodové změny, které budou vystavěny „nad“ těmi předchozími legislativami. Zatímco dříve byly důchody vcelku předvídatelné (až na blamáž se zavedením a následným zrušením druhého pilíře), nyní nemáme tušení, co bude platit příští rok a co v roce 2025 nebo později.
Čekání na rozhodnutí ústavních soudců je zdlouhavé, nepříjemné a má nejistý výsledek. Ovšem už nyní si troufám tvrdit, že ať už budou tato rozhodnutí jakákoliv, rozhodně nepřinesou radost. Podle mě bychom se měli připravit spíše na další velké rozčarování.
Mohou nastat v podstatě tři scénáře, a všechny způsobí naštvání velkého množství lidí. Proč tomu tak bude? Dovolil jsem si sepsat krátká zdůvodnění:
1. Ústavní soud stížnosti zamítne
Na jednu stranu to přinese úlevu pro vládu a potvrzení jejích slov, že schvalování i podoba důchodových změn byla v pořádku. Spokojení budou také lidé, kteří volají po úsporách, protože omezení mimořádné valorizace i zpřísnění předčasných důchodů představuje snížení důchodových výdajů ve výši mnoha miliard korun.
Vedle toho ale budou statisíce (a s velkou pravděpodobností miliony) lidí zvláště z řad současných i budoucích důchodců, kteří budou mít pocit, že se s nimi nejednalo férově nebo že jim byly neoprávněně sebrány peníze. Schvalování obou novel totiž zcela nepochybně přineslo řadu kontroverzních, nespravedlivých a sporných záležitostí. V obou případech bylo vše „ušito horkou jehlou“ a tlačeno „na sílu“, mnohdy v doprovodu podivných argumentů, což nikdy nepřináší nic dobrého. Sporné jsou i některé konkrétní změny, které jsou na hranici retroaktivity. A vše navíc korunoval prezident, který v obou případech novely zkritizoval, aby je následně podepsal, což v mnoha lidech vyvolalo nejasnosti a nepochopení.
V případě, že budou ústavní stížnosti zamítnuty, budeme muset rozhodnutí Ústavního soudu respektovat. Přesto ale na všem zůstane jakási pachuť něčeho zkaženého. Stále tam budou pochybnosti a vše bude doprovázet zklamání a další rozdělování společnosti. Důchodci se budou cítit nekomfortně, politická situace se dále vyostří a další debata o chystané důchodové reformě bude ještě vypjatější a méně konstruktivní.
2. Ústavní soud stížnosti uzná za oprávněné
Ať už by byla uznána jedna stížnost nebo obě stížnosti, je jisté, že to bude znamenat nepříjemný „výbuch“ v politice i ve společnosti. Na jedné straně budou mít radost současní a budoucí důchodci, ale současně to odhalí velmi zásadní pochybení vlády, což naštve její voliče a příznivce. Utrpí profesionalita i důvěra vlády, pro státní rozpočet to bude znamenat další miliardové výdaje navíc, s nimiž se nyní nepočítá, a není vyloučeno, že to přinese další politické otřesy. Utrpí také pověst prezidenta, protože by se ukázalo, že jeho pochybnosti byly oprávněné, ale on neudělal žádné kroky, aby tomu zabránil.
Nepochybně by vzrostlo také mezigenerační napětí ve společnosti, protože v případě úspěchu stížností by se důchodcům zpětně doplácely velké částky v důchodech. A není vyloučeno, že by to „nabouralo“ i plány na velkou důchodovou reformu. Rozhodně by bylo problematické ji prosadit, zvláště pokud by soudci uznali, že dosavadní způsob projednávání důchodových změn, ke kterému vláda přistoupila, nebyl v pořádku. (Opozice by dostala velké možnosti pro obstrukce). A vzrostl by také politický tlak opozice, která by pravděpodobně začala slibovat, že po případném vítězství ve volbách vše zruší.
A v neposlední řadě by to přineslo velké zmatky v samotných výpočtech důchodů a valorizací. Kromě velké zátěže úředníků České správy sociálního zabezpečení, kteří by museli přepočítat miliony důchodů, vyřešit doplatky, přeplatky a udělat mnoho dalších kroků, by to přineslo překreslení dosavadního očekávání lidí, kteří nyní řeší podání žádosti o důchod a rozhodují se podle aktuální legislativy.
O co konkrétně jde? Třeba to, že nyní platí, že řádné důchody přiznané v roce 2024 budou výhodnější než předčasné důchody přiznané v roce 2023. Ovšem pokud by byla červnová mimořádná valorizace vyplacena v plné výši, toto tvrzení přestane platit. A jak by k tomu přišli lidé, kteří by na základě rozhodnutí Ústavního soudu prodělali peníze? Nepřinese to další vlnu žalob? Těžko říct.
3. Ústavní soud uzná pochybení, ale vše bude platit
Může se stát, že Ústavní soud uzná výhrady nebo pochybení, ale samotná důchodová ustanovení nebude rušit směrem do minulosti (se zpětnou platností, tedy aby to mělo reálný dopad), případně poskytne vládě dostatek času na legislativní nápravu. Takové situace už ostatně v minulosti nastaly.
Myslím si, že tento scénář by byl nejhorší, protože by mohl naštvat asi nejvíce lidí. Navíc by mohl narušit důvěru lidí ve stát a jeho instituce a současní i budoucí důchodci by měli pocit, že s nimi politici „vymetli“. Bylo by sice oficiálně uznáno, že vláda postupovala špatně, ale faktickou kompenzaci by nikdo nedostal. Příliš nadšení by zřejmě nebyli ani voliči vlády, kteří by najednou měli řečeno „černé na bílém“, že vláda dělá neprofesionální kroky a ústavní chyby, ale bez problémů jí to prochází.
