Přečetl jsem ústavní stížnost na valorizaci důchodů. A musím říct: Klobouk dolů!

Jsem velmi zvědavý na to, jak Ústavní soud rozhodne o stížnosti, která napadá letošní snížení mimořádné valorizace z června 2023. Celé podání, které je dostupné na webu soudu, jsem si přečetl. A musím konstatovat, že právní experti hnutí ANO svou práci neodbyli. Naopak si myslím, že ústavní soudci před sebou mají kvalitní stížnost.

V rámci stížnosti se navrhuje především zrušení § 67ca zákona o důchodovém pojištění, který byl do zákona přidán v rámci napadené novely.

Tento paragraf přesně stanovil, jak vysoká má být valorizace v červnu 2023, a to nezávisle na obecném mechanismu mimořádné valorizace, který byl v té době platný. Zároveň zrušil povinnost vlády vydat speciální nařízení, které by výpočet valorizace stanovilo. Díky tomu nakonec byla valorizace nižší, než by odpovídalo inflaci stanovené Českým statistickým úřadem.

Pokud by tedy soud stížnosti vyhověl a rozhodl paragraf zrušit, musela by valorizace proběhnout dle původních pravidel. Reálně by to pak s největší pravděpodobností znamenalo, že Česká správa sociálního zabezpečení by dodatečně navýšila všechny důchody a doplatila také rozdíly za uplynulé měsíce.

Stížnost argumentuje ve dvou samostatných rovinách:

Stížnost konstatuje, že schválená ustanovení v zákoně jsou protiústavní, a to kvůli nepřípustné retroaktivní působnosti. Velmi podrobně pak argumentuje, že legitimní očekávání důchodců nebylo dodrženo a vláda měla vydat nařízení o mimořádné valorizaci, které vycházelo z údajů o inflaci.

„Co je naprosto zásadní pro posouzení napadených ustanovení a postupu vlády a Parlamentu České republiky při jejich navrhování a schvalování, nárok na mimořádnou valorizaci důchodů nevzniká z rozhodnutí vlády, resp. vydáním nařízení vlády, ale přímo ze zákona splněním stanovených podmínek. Nařízení vlády pouze deklaruje navenek parametry valorizace, které jsou však opět definovány zákonem,“ stojí ve stížnosti.

Zajímavý je také argument, že pokud by na konci ledna 2023 nevznikl právní nárok na mimořádnou valorizaci, nemohla vzniknout ani povinnost vydat vládní nařízení, „protože by taková povinnost zcela postrádala věcný základ“. Jinými slovy vláda podle stížnosti uznala platný zákon jen napůl. Následně je dokládáno, že tuto interpretaci uznávala i vláda v roce 2022.

Stížnost tak ve skutečnosti nezpochybňuje samotnou změnu zákona. Problém je v tom, že změna proběhla až poté, co bylo jasné, že mimořádná valorizace proběhne. Kdyby vláda zákon změnila do konce ledna, bylo by vše pořádku. Ale schvalování těsně před termínem vydání nařízení je nesprávné a protiústavní, konstatuje stížnost.

Stížnost kritizuje už způsob, jakým vláda původní pravidla uchopila a jak ke změně přistoupila. Do souvislosti tady velmi konkrétně dává to, jak se k mimořádným valorizacím vyjadřovala v roce 2022 a jak to v roce 2023 bylo jinak. Analyzuje také to, zda mohla vláda mimořádnou valorizaci v červnu 2023 očekávat, jaké k tomu měla podklady a jak to představitelé vlády průběžně komentovali. V tomto ohledu konání vlády nepůsobí moc dobře a důvěryhodně, argumentace stížnosti je tady velmi podrobná.

Dále je napadáno využití stavu legislativní nouze při schvalování této novely a je podrobně popisováno, proč jeho využití nebylo oprávněné. Zajímavá je argumentace, která odmítá interpretaci vlády, že situace byla mimořádná a hrozily hospodářské škody. „Mimořádná valorizace důchodů slouží k naplnění ústavně garantovaných práv, nemůže znamenat jejich ohrožení,“ uvádí také stížnost.

Dále je kritizováno opakované porušení jednacího řádu Poslanecké sněmovny při jednání a schvalování, zejména pak omezení projevů poslanců a stanovení pevné doby hlasování. Ve stížnosti je uvedeno celkem 6 typů pochybení a porušování legislativního procesu, jsou to například omezení počtu faktických poznámek nebo omezení přednostních práv. Možná porušení jsou konkrétně jmenovaná a doložena odkazy na těsnopisné záznamy.

„Neodůvodněné, a tedy svévolné vyhlášení stavu legislativní nouze dne 20. února 2023 neznamenalo konec, ale naopak začátek dalších protiprávních kroků vládní většiny v Poslanecké sněmovně při projednávání návrhu zákona, který byl později vyhlášen pod č. 71/2023 Sb.,“ konstatuje stížnost. V případě postupu předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové je dokonce ve stížnosti hovořeno jako o „svévoli vedoucí k flagrantnímu porušení pravidel jednacího řádu a popření práv opozičních poslanců“.

Osobně si myslím, že stížnost je napsaná dobře a zejména rovina, která popisuje možnou retroaktivitu, je dobře vyargumentovaná. Vše je podloženo odbornými právními komentáři k zákonům i dřívějšími nálezy Ústavního soudu a nejde tedy o prázdné fráze.

Věřím tomu, že ústavní soudci o stížnosti rozhodnou odpovědně a vezmou v úvahu všechny argumenty. Ať už bude rozhodnutí kladné, nebo záporné, je možné říct, že hnutí ANO udělalo maximum. Zatím ovšem nevíme nic o tom, jak bude argumentovat vláda, která byla vyzvána, aby dodala k věci své stanovisko. Ministerstvo práce a sociálních věcí v minulosti pouze uvedlo, že vláda má silné argumenty a dokáže své rozhodnutí u soudu uhájit.

Obavu mám pouze z toho, že rozhodování Ústavního soudu bude trvat velmi dlouho a v horším případě se protáhne až do prvního či dokonce druhého čtvrtletí roku 2024. Myslím, že jde o komplikovanou věc a dlouhé čekání nelze vyloučit.

Problematické by to bylo hlavně kvůli tomu, že mezitím začnou platit i další důchodové změny, které například ruší mimořádné valorizace a zavádí místo nich dočasný přídavek k důchodu. Takže právě v částech zákona, které jsou nyní soudem posuzovány, dochází nyní k dalším změnám, což podle mě vyvolá jen zmatek. Možná se mělo počkat až na finální rozhodnutí soudu. Nehledě na na to, že v lednu 2024 má proběhnout další řádná valorizace. V případě úspěchu stížnosti by to ještě více zkomplikovalo případné přepočítávání důchodů a doplatků.