Článek
Ministr Marian Jurečka představil parametry velké důchodové reformy s tím, že první změny by měly začít platit už od začátku roku 2025. Součástí návrhu je i postupné zvyšování důchodového věku nad 65 let, a také snížení váhy výdělků a dob pojištění při výpočtu budoucích důchodů.
A právě tato dvě zásadní opatření, včetně již schválených změn předčasných důchodů a valorizací, v prvních rozhovorech (například pro Novinky.cz nebo iRozhlas.cz) předběžně odmítl poslanec Aleš Juchelka, který má v hnutí ANO funkci stínového ministra práce a sociálních věcí. Má tedy na starosti i problematiku důchodů a jeho slova je možné považovat za aktuální pozici celého hnutí.
Je to určitý zádrhel hned na začátku, protože právě změny důchodového věku a zpřísnění výpočtů důchodů přestavují hlavní úsporná opatření, která by podle vlády měla zajistit stabilizaci důchodového systému v dalších letech. Celkem by podle odhadů Ministerstva práce a sociálních věcí měla přinést úspory ve výši 2,4 % HDP, což jsou velké peníze v řádech vysokých desítek miliard korun. Žádné jiné opatření z navrhované reformy nedokáže přinést tak velké úspory.
Rozpor v principu řešení
Zatímco vláda chce realizovat reformu kvůli tomu, aby se výdaje důchodového systému snížily a důchody se nemusely více dotovat ze státního rozpočtu, opozice v čele s hnutím ANO si řešení představuje spíše v podobě hospodářského růstu nebo prorodinné politiky a zvýšení porodnosti. Tedy že se na odvodech vybere více peněz a výdaje na důchody nebude nutné v budoucnu snižovat.
Nyní se obávám, že tento principiální rozpor bude jen velmi těžko překonatelný. Hnutí ANO sice podporuje některé dílčí změny, třeba takzvaný rodičovský vyměřovací základ, vesměs jde ale o změny, které výdaje důchodového systému dále zvyšují. A z úsporných opatření zatím neplánuje nic aktivně podpořit.
Osobně si myslím, že by se vláda i opozice nakonec mohly alespoň do určité míry dohodnout na snížení růstu tempa budoucích důchodů. To znamená, že důchody přiznávané v dalších letech i nadále porostou, ale pomaleji, řádově o několik stokorun ročně. Nejde o nijak dramatické opatření, budoucí důchodci ho příliš nepocítí a v součtu by šlo o docela velké peníze.
Citlivý důchodový věk
Politicky mnohem citlivější je zvyšování důchodového věku. Na tomto opatření se v minulosti shodly snad všechny důchodové komise, ve kterých byli i zástupci různých stran. Doba dožití se v Česku prodlužuje, a tak se oddaluje i důchod, jde ostatně o trend, který se začíná projevovat napříč Evropou. I z mého pohledu je prolomení hranice 65 let nevyhnutelné, ale nemělo by se vůbec týkat dnešních padesátníků. Navíc to musí být doplněno funkčním mechanismem úlev pro náročné profese, což nyní v návrhu chybí a považuji to za chybu.
Paradoxně zvyšování důchodového věku v minulosti hnutí ANO podporovalo, a naopak strana KDU-ČSL bojovala za zrušení automatického zvyšování, které už v minulosti fungovalo. Nyní se role otočily, což nasvědčuje tomu, že důchodový věk je zkrátka až příliš politicky významný, politici na něj mění názor a zřejmě to nepovede ke konstruktivní debatě.
Věřím, že vláda i opozice budou ještě o všem jednat a pokusí se kompromis najít. Osobně si myslím, že návrh důchodové reformy je v takové podobě, že se o něm jednat dá, ale musí obě strany udělat určité ústupky. Jinak hrozí, že bude reforma protlačena na sílu (vláda na to hlasy má), což by bylo to nejhorší řešení. Stačí si vzpomenout na to, když byl bez ohledu na opozici schválen takzvaný druhý důchodový pilíř. Jen o pár let později ho právě opozice zrušila a celkově šlo o naprosté fiasko.
Jakékoliv experimenty, které by zásadně měnily strukturu důchodového systému, jsou i kvůli tomuto fiasku v nejbližších letech vyloučené. Buď se zástupci vlády a opozice dohodnou na drobných změnách prvního pilíře, nebo nás čeká jen nepříjemná nejistota nad tím, co bude dále. Neměli bychom totiž jistotu, co by z případných na sílu schválených změn bylo v budoucnu zrušeno nebo omezeno. A to by přineslo jen další zmatky i přehnané spoléhání se na to, že důchody zachrání velký ekonomický růst.
