Ministryně spravedlnosti Eva Decroix využívala neprávem magisterský titul

Detektivní případ ministryně beze stopy… a bez titulu

Bylo horké červnové odpoledne, kdy se na stole detektiva veřejnosti objevila nová složka. Nebyla nijak označená. Jen tichý šepot mezi paragrafy, anonymní zpráva a podezřelá absence of oficiálních razítek. Jmenovala se Decroix. Eva Decroix.

Ministryně spravedlnosti, dáma v saku a s razítkem moci, zůstávala klidná - až příliš klidná. A přitom něco nesedělo. Drobnost. Detail. Ale právě ty nejmenší věci v tomhle revíru smrdí nejvíc.

Záhada byla na světě. A detektiv, tedy občan český, si začal klást otázky.

Pátrání po pravdě vedlo do archivu akademické minulosti. A tam zamotané to začalo býti.

Z Francie si Decroix přivezla titul Master 1. Znělo to světově, ale v českém právním revíru to bylo jen něco jako „pološťouchlý diplom“. Univerzita Karlova ho v roce 2008 uznala, ale pouze jako vstupenku na doktorské studium - ne jako plnohodnotné právnické vzdělání.

Přesto se titul Mgr. objevil. Na vizitkách, v životopisech, v pověsti. A ne náhodou. Ne omylem. Ne jednou.
Až když se začalo pátrat, přišlo přiznání: titul nikdy oficiálně nezískala. Používání titulu? „Chyba.“ Tak zněla obhajoba.

Kdejaký obviněný by za takovou „chybu“ vyslechl celou poradu s předsedajícím soudcem. Tady? Ticho. Následující otázky zůstaly bez odpovědi.

Podezřelá? Mlčí. Její strana? Mlčí. Premiér? Mlčí tak hlasitě, že to budí sousedy.
Zákopová válka mlčení prorůstá každou ulicí a mezitím roste otázka: Jak může správkyně zákona sama balancovat na hraně jeho znění?

Kdyby šlo o běžného advokáta, už by měl na krku komisi a sebereflexi. Ale tady? Právo si dává pauzu. Stejně jako morální integrita.

Používat titul, který nikdy nepatřil vám, není chyba. Je to rozhodnutí. Systematické. Opakované. Účelové. V prostředí, kde se vše točí kolem důvěry, je to jako zfalšovat odznak.

A teď? Ta samá osoba sedí na židli ministryně spravedlnosti. Má dohlížet na zákon. Jmenovat soudce. Hlásat etiku.

Kdyby to nebyla realita, byla by to tragikomedie.

Tenhle případ není o jednom titulu, jedné ženě, ani jedné straně. Je to celá síť, ve které důvěra uniká mezi paragrafy jako dým z levného doutníku.
Občané mají právo ptát se, ale odpovědi nepřicházejí. Politická odpovědnost? Zmizela dřív než obsah webu ministerstva.

Titul Mgr. se stal rekvizitou. Kostýmem pro veřejnost. A důvěra? Ta si sbalila kufr a zmizela po schodech dolů.

A tak zůstává otázka visící ve vzduchu jako kouř z detektivovy cigarety:

Kolik funkcí ještě může obsadit někdo, kdo nesplňuje ani základní kvalifikační požadavky, a přesto zůstává netknutý, jako by zákony platily jen pro ty bez vizitky s logem státu?

Spravedlnost? Stále hledaná.
Důvěra? Na útěku.
A ministryně? Stále na svém místě.

Případ pokračuje.

Detektiv zaklapl složku. Žádný happy end se nekonal. Jen další jméno ve složce, další záhada, na kterou už se nikdo neptá.
Venku pršelo. Prší vždycky, když se ztrácí pravda. Kapky bubnovaly na parapet, jako by se někdo snažil říct: „Hej, ještě jsme tady. Občani. Pamatujeme si.“

Ale nahoře, ve vysokých patrech, zůstal klid. Nikdo nebyl vyslechnut. Nikdo nebyl obviněn. Nikdo neodstoupil.
Spravedlnost? Ta si vzala volno.

„Právo může být slepé, ale nemělo by být i hluché.“
- z deníku jednoho unaveného občana

Detektiv si natáhl klobouk, sfoukl cigaretu a vyšel do deště.
Tenhle případ sice neskončil výbuchem, ale zato zanechal ticho, které pálilo víc než sirka.

A možná, jen možná, se jednoho dne někdo zeptá nahlas:
„Kde byla spravedlnost, když ji nejvíc potřebovali?“

Do té doby zůstane složka otevřená.
A jméno Decroix pod lampou.

Zdroje:

Titul Evy Decroix

Neoprávněné užívání titulu Mgr.

Stížnost na výkon advokacie Evy Decroix

Neoprávněný magisterský titul byl využíván do června tohoto roku