Článek
Zdechovský se v roce 2013 objevil v pořadu Černé ovce jako mediální zástupce firmy, jež inkasovala od lidí tisícové poplatky za slib úvěru a pak zmizela, jako by se nic nestalo. Žádné peníze, žádná pomoc. Jen frustrace, právní kličky a prázdné kapsy těch, kteří už tak byli na dně.
Firma, která těžila z bezmoci
TOP Credit. Název jako z call centra, praktiky tomu odpovídající. Podmínky? Zaplaťte poplatek ve výši několika tisíc korun, a pak vám možná půjčíme. Lidé, kteří do toho šli, byli zoufalí: exekuce, rozvody, dluhy. Místo pomoci ale přišla rána do zad: firma po inkasu poplatku přestala komunikovat. Půjčka? Nedostupná. Peníze? Nevráceny. A mediální obraz? Vylepšoval právě Tomáš Zdechovský.
V pořadu Černé ovce působil jako obhájce praxe, která připomíná model „peněz předem, pomoc nikdy“. Důvod? Pokud klient „zamlčel informace“, poplatek prý propadl. O tom, že smlouva ani nevznikla, mluvili v pořadu právníci. O morálce nikdo.
Tomáš Zdechovský v pořadu Černé ovce jako mediální zástupce společnosti CPE Credits of Private Equity, a. s.
Křesťanský politik s PR pro lichváře?
Zdechovský dnes tvrdí, že šlo o „externí spolupráci“ v oblasti komunikace. Ale být tváří firmy, která těží z chudoby, znamená víc než jen psát tiskovky. Znamená to obhajovat systém, kde chudý zaplatí a nedostane nic a pak mu ještě někdo v televizi vysvětlí, že si za to může sám.
Zatímco dnes hlásá hodnoty, včera zastupoval firmu, jejíž byznys model připomíná morálně pochybné schéma. Kdyby šlo o politika jiné strany, křesťanští kolegové by to možná označili za „výsměch etice“. V tomto případě? Ticho.
Exekuce za neomluvenou pomluvu? Ano, i to se stává
V politice platí, že úder pod pás je často považován za součást hry. Jenže i hra má pravidla a jejich porušení může mít následky. Přesně to se stalo Tomáši Zdechovskému.
V roce 2021 v předvolební kampani zveřejnil grafiku, která spojovala advokáta Petra Němce s pirátskou politikou a exekutorskou lobby. Podle soudu šlo o nepravdivé a poškozující tvrzení. Padl rozsudek: Zdechovský se musí omluvit.
A co udělal? Neomluvil se.
Oznámil, že se odvolá, a podal návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku. Když ale soud rozhodl, že se má omluvit okamžitě, a politik to dál odmítal, přišla exekuce. Ano, europoslanec, který káže o morálce a právním státu, sám čelí exekučnímu řízení za nerespektování rozsudku.
Zdechovský celou věc označil za „politickou šikanu“ a prohlásil, že advokát se jen „chce zviditelnit“. Jenže rozhodnutí vzešlo od soudu, ne z komentáře na Facebooku.
Liberty Ostrava: Další případ, další pád
Anebo se podívejme na případ hutní společnosti Liberty Ostrava. Zdechovský zde vystupoval jako „zachránce“, navštěvoval podnik, hovořil o dekarbonizaci, tlačil na EU, sliboval řešení. Realita? Po jeho „pomoci“ firma upadla do hlubokých problémů, ocelárny zastavily výrobu a stovky lidí skončily bez práce. Odbory zuřily, zaměstnanci protestovali a europoslanec? Zpět do Bruselu s čistým štítem a tiskovkou v kapse. Na dotazy odpovídal, že za nic nemůže. Jeho angažmá prý byla jen „snaha pomoci“. Tisíce propuštěných si zřejmě pomohou jinak.
Katargate bez kufříku, ale se stopou?
Zdechovský říká: „Nepatřím mezi podezřelé.“ To je pravda. Ale realita kolem jeho aktivit v Evropském parlamentu má jiný háček: z 17 oficiálních zahraničních cest českých europoslanců jich hned 10 absolvoval právě on. Některé přitom nebyly hrazeny z fondů Evropského parlamentu, ale externími organizacemi, think-tanky či partnery. Prý v rámci „boje proti extremismu“ a „monitoringu situace“.
Zní to ušlechtile…dokud si neuvědomíte, že právě podobné typy cest byly jádrem obrovského skandálu Katargate, ve kterém se ukázalo, že někteří europoslanci přijímali benefity výměnou za politickou loajalitu k arabským režimům.
Zdechovský nikdy nečelil oficiálnímu vyšetřování. Nicméně:
- Nikdy detailně nevysvětlil, kdo přesně jeho cesty hradil.
- Odmítl zveřejnit veškeré pozvánky a programy.
- A přesto o sobě mluvil jako o vzoru transparentnosti.
Celý dojem? Možná ne nezákonné, ale rozhodně politicky „na hraně“.
Diplomka, co málem neprošla. Ale zato kážeme druhým
Zvláštní shodou okolností je to tentýž Tomáš Zdechovský, kdo dnes ve volbách útočí na své oponenty kvůli jejich bakalářkám a magisterským pracím. Třeba Filip Turek. Ten sice vystudoval, obhájil a žádný skandál se kolem jeho školních prací neobjevil. Zato Zdechovského vlastní diplomová práce sklidila posudek, ve kterém se objevila slova jako „nepřehledná“, „chaotická“ a dokonce „na hraně plagiátorství“. Ale když máte správné stranické logo, vadí asi jen cizí chyby.
Legální? Možná. Legitimní? Těžko
Nikdo netvrdí, že Zdechovský porušil zákon. Ale politická kariéra není jen o legalitě, je i o důvěryhodnosti. Může někdo, kdo kdysi hájil systém, v němž lidé v nouzi platili za „slib“, být dnes nositelem politické čistoty?
Jistě, lidé se mění. Ale minulost nelze vymazat tiskovým prohlášením. A pokud někdo stojí před voliči jako garant hodnot, měl by sám obstát v jejich světle.
Otázky, které zůstávají
- Vrátil někdy Zdechovský klientům peníze?
- Odsoudil někdy veřejně praktiky firmy, kterou zastupoval?
- Poučil se anebo jen přeběhl z marketingu do politiky?
- Proč útočí na vysokoškolské práce svých oponentů, když jeho vlastní diplomka byla podle posudku „chaotická a formálně na hraně“?
- Měl by někdo s exekucí za neomluvené pomluvy učit jiné, jak má vypadat slušná kampaň?
- Kdo všechno financoval jeho zahraniční cesty? A proč není ochotný zveřejnit podrobnosti, pokud je vše v pořádku?
- Pomáhal Liberty Ostrava nebo jen poskytl hezký titulek a fotku do tiskové zprávy?
- Je ještě někdo, komu jeho „pomoc“ zkomplikovala život?
- A konečně: Je tohle všechno jen shoda okolností – nebo důsledná strategie?
Křesťanská politika není jen o křížku na logu. Je o charakteru. A ten se nepozná podle billboardů, ale podle toho, koho jste ochotni bránit, když nejde o volební body, ale o bezbranné lidi v exekuci.
Zdroje:
