Článek
Co se děje na Blízké či Středním východě je pro Evropana málo srozumitelné. Je to pro něj jako válka na Marsu. Proto se k situaci vyjadřuji jen vzácně a svými názory šetřím. Už jsem jednou či 2× napsal, co jsem napsat měl.
Z mého lidského pohledu je to tedy takto:
Média nás stále zahrnují novými informacemi o náletech a bitvách, spíš než válkách. Dnes např. zpráva, že byl zabit Nasralláh, o kterém slyším či čtu asi poprvé, toho pána jsem neznal. K tomu píší média, že to „rozpoutá eskalaci na Blízkém východě“. - Popravdě, nevím jakou.
Já vnímám to, co se děje někde na druhém konci světa jako technickou záležitost, která dominuje nad pohledy a názory politologů a „znalců“, zejména těch českých.
Už desítky let, blížící se za chvíli ke „stovce“, existuje konflikt (nepřátelství a napětí) mezi Izraelem a státy arabsky mluvících národů, např. Saudská Arábie, Libye, Írán, Irák, dříve v minulém století 70. let Egypt a k nim se družících zemí Jemenu a Maroka a některých dalších (afrických) států kolonizovaných islámským náboženstvím.
Vidím to jednoduše a to je pro mě podstatné a potom snadno pochopitelné, byť takový pohled není přijatelný pro politiku a svět.
Vznik státu Izrael v minulém století 50. let (14. května 1948) se stal trnem v oku těchto národů a států. Položil jsem si otázku proč, a dospěl k osobnímu přesvědčení, že tyto země vyvolávají nenávist samy v sobě z podnětu náboženského vyznání, které jim jakýmsi způsobem ukládá, aby nenáviděly Židy a křesťany. To je nejdůležitější a zdá se, prvotní příčina, která je stále aktualizována.
Spory vznikly na základě nenávisti arabských národností uctívajících islám, jimiž jsou Palestinci, Arabové, Syřané, Libyjci, Iráčané a Íránci. Je fakt, že Syřané byli nepřátelé židovské národnosti už v dobách Písma Svatého, taktéž Peršané, dnešní Íránci. Tehdy ještě islám neexistoval, tudíž je odvozování nepřátelství těchto zemí k Izraelcům nepřesné. Ale pokračuje dnes pod vlajkou islámu.
Já vidím nenávist většího množství lidí arabské národnosti oproti židovské ve vzniku bez zjevného důvodu a skutečného oprávnění. Takový stav se nazývá svévole. Židé se s ní setkávají stále, ale nejen oni. Kdybychom šli do temné hloubky příčin nenávisti, našli bychom tam bezdůvodnost. Jako když v americkém filmu skupina lidí vtrhne do domu, kde znásilní 2 ženy a potom je nožem ubodají.
Důvod detektivové nenajdou a nenajde ho nikdo. Své oběti pachatelé neznali, ale něco jim řeklo pojďme a znásilněme je a zabijme je. Bez důvodu… Takových filmů je celá řada, a zakládají se na pomstě muže v hlavní roli s Charlesem Bronsonem.
Ale zamyslíme-li se nad těmito v podstatě pravdivými filmy, vymyšlenými, ale vycházejícími z reality života v USA, reality gangsterů, překupníků drog, výtržnických gangů, a kdo ví čeho dalšího v podobě lidské síly, potom dospíváme ke zjištění, že nikdo už nezkoumá důvody vražd a násilí, protože to považují za zbytečné. Detektivové vědí, že důvody gangy nemají, že páchají násilí pro radost a ze zvyku.
Takhle to vidím přeneseně i na situaci na Blízkém východě. Nikdo neví, proč někoho nenávidí. Vede je k tomu islám; jejich bůh jim prý nařizuje zabíjet Židy a křesťany a kromě nich i nevěřící. Tohle je v textu jejich hlavní náboženské knihy. Oni si tedy volí tohle plnění, rozhodli se tomu věřit. Že bůh si přeje lidskou vražednost.
Ale podle knihy Písma Svatého Nového Zákona si Bůh nepřeje lidskou vražednost. Máme tu tedy důvod nenávisti, útoků (agrese) a obrany proti agresi. Proto se někdo brání a dojde k zabití a potom to pokračuje rozjitřenými emocemi těch, kdo to zavinili a hledají viníka na straně bránících se.
Vidím to takto: Kdyby Charles Bronson přicestoval do Izraele a potom cestoval do Arábie, a zastavila by ho mutawa (policie v Saudské Arábii) a na místě mu zbili, zmrzačili a dokonce později zastřelili jeho dvě dcery, protože nemají šátky na hlavě a černý pytel až k patám, zahájil by pomstu. Jako u gangů, které likvidoval.
Kdyby totéž udělali v USA v nějakém podchodu nebo parku, zahájil by pomstu.
Nebyl to on, kdo chtěl válku.
Lidé arabských zemí totiž neumějí žít v míru, ale neustále ho vykřikují: „Mír boží“. Tak se i zdraví. Oni se tak zdraví a pod šaty mají samopal. Tohle, zdá se, celý svět už ví, ale stále se s tím potýká. Bude to tak pořád, protože nové generace lidí arabské národnosti od dětství jsou vychovávány k bezdůvodnému nepřátelství, které nařizuje arabský „bůh“ a každou svou pobídku k vraždě doprovází pozdravem: „salam alejkum“, tj. mír boží…
Pokud se týče skutečného Boha, tím je Panovník J e h o v a (nevyslovuj Jméno svatého Boha!!!), vydal příkaz prostřednictvím svého Jediného Syna, Ježíše Krista, aby lidé uplatňovali mír boží. Bez samopalu pod šaty. Pokud však budou hněvivé arabské národnosti usilovat o bezdůvodné ubližování a odmítat příkaz Ježíšův, potom se nesmějí divit, že nikdy nebudou žít v míru.
Izrael má povinnost zachovávat příměří, ale měl by si uvědomit, že Izrael jako země patří konkrétním lidem. Podle nařízení Boha je toto pomezí rozměřeno pro jednotlivé kmeny potomků Jákoba. A je to malé území pro malý národ. Nicméně z toho vyplývá, že Bůh dal Arabům daleko větší země, rozlehlé plochy k životu. Tady mohou dokázat, jak schopnými lidmi se mohou stát.
- Učinit své země krásnými, prosperujícími, klidnými a se vzdělaným obyvatelstvem. Po této cestě se vydal jen jediný arabský národ: Spojené arabské emiráty.
Za hlavní tudíž nutno považovat vzdělávání, aby lidé nabyvší poznání, přestali usilovat o zabíjení. Opírat se o vyznání, jehož náboženské texty nejsou produktem inteligence a moudrosti. Jsou produktem člověka. Dokud to nepochopí, a nenabudou vzdělání, budou muset čelit Charlesi Bronsonovi a jeho smutné cestě za pomstou, protože mu bez zjevného důvodu ublížili.
Závěr:
Arabské národnosti mají právo žít v zemích arabsky mluvících úseků světa. V Izraeli však nemůže žít žádná skupina lidí, která vyznává náboženství nenávisti.
Zdroj:
Pavel promluvil k zabití Nasralláha. Bude to potenciál k eskalaci na Blízkém východě, řekl
