Článek
Pan Kačer byl pro mě hercem velkého formátu a mistrem hereckého umění. Zapsal se do mého srdce zejména svou osobitostí. Jeho hlas, gesta, to jak mluvil a vyprávěl, bylo pohlazením duše každému vnímavému diváku.
Údolí včel
Nejraději jsem měl film Údolí včel, kde sehrál mnicha křižáckého řádu německých rytířů 13. století Armina von Heide.
Přestože to byla záporná postava fanatika, oddaného svému klášteru, Jan Kačer ji ztvárnil pozitivně. I na Arminovi jsem nalezl snahu o dobro. Spřátelil se s Ondřejem, pozitivní postavou filmu.
Ondřej (velký herec Petr Čepek) nebyl fanatikem, ale toužil po svobodě a návratu do svého panství, odkud byl odebrán po zasvěcení sv. Panně Marii. Armin měl k Ondřejovi respekt, zatímco k jiným mnichům se choval chladně nebo s despektem.
„Vrať se, Ondřeji,“ říká mu Armin, usilující o jeho návrat k řádu a do kláštera. Ve stylu herectví Jana Kačera vzniká i k této jinak negativní postavě sympatie. Arminova oddanost řádu je fascinující.
Při setkání s nevidomou dívkou zachovává klid. Kdyby se ho dotkla rukou, odpověděl jí, „přišla bys o ni“. S ledovým klidem by to udělal. Usekl by jí ruku za to, že se ho dotkla, byť by se dotknout ani nechtěla…
Pokračuje v cestě dál, za Ondřejem, až do Vlkova. Tam shledává, že Ondřej se chce ženit, on, mnich řádu! Nevyhrožuje mu, bojí se ho a přetvařuje se, ačkoli strach z nikoho jiného nikdy neměl. Jiného mnicha za útěk pronásledoval a ten skončil rozbit o kameny klášterní šachty. Jako mnich cítí, že Ondřej je svatý, přestože zradil útěkem a svatbou víru a církev. Ondřejova vyvolená se Armina táže na písek, o němž Armin říká, že je ze svaté země. Žena se písku dotýká a provívá ho v rukou, a Armin prožívá muka znesvěcení. Mlčí a následně v nestřeženou pozdější dobu ženu podřeže. Ondřej ho tvrdě potrestá, pustí na něho psy, a Armin potrhaný umírá, ale i v posledním výdechu fanatik prosí o jeho návrat do kláštera. Tam se možná Ondřej po smrti své milované skutečně vrací. Tento film je unikátem díky Janu Kačerovi.
Obdivoval jsem jeho herectví, byl velkým umělcem. V televizní reportáži jeho úmrtí zazněla slova, která pronášel: „Když jsem měl hlad a neměl jsem nic, nikdo mi nepomohl.“ Na gymnázium se v mládí nedostal, protože byl Žid.
Měl jsem Armina také „rád“, z počátku. A ať už byl jaký chtěl a on rozhodně nebyl jako svatý Ondřej, zabředl do osidel přílišného zaslepení, bez citů. Lze se ptát: Nebýt Armina, vrátil by se ještě Ondřej někdy do kláštera a zasvětil Bohu svůj zbytek života?, stále ještě mladého a plného sil… Bylo to za cenu velkého zla, ale i takový bývá někdy život. Proto to, co jste dokázal Vy, by nezahrál dobře kdokoli jiný. Armina nešlo omluvit, a příliš zlé činy nelze vykoupit následným dobrem.
Děkuji. Na cestu do nebe posílám tohle poděkování, s modlitbou za Vás. Žehnej Vám Bůh.
Příloha, Údolí včel: https://youtu.be/4djPovIM1×c
