Článek
Ve středu 20. 8. 2025 pracovník PMJ (pohotovostní motorizovaná jednotka) podle zpráv ve většině českých médií zastřelil muže, vyskakujícího v šortkách a tričku s krátkými rukávy, z okna ve 2. patře domu v pražské čtvrti Ďáblice.
Policie sem přijela zprvu na zavolání sousedky, oznamující hádku mezi manžely. Přestože hádky jsou v Česku ve vztazích zcela běžné, tentokrát bylo oznámeno i vyhrožování sebevraždou muže, který nakonec zemřel po střelbě z dlouho mířící zbraně policisty.
Policisté nechránili nikoho, pouze jeden zabíjel
Hádka, k níž došlo mezi partnery byla podle médií běžnou formou jejich vztahu.
Muž - jak se ukázalo později z vyjádření plačící ženy - byl hodný člověk, který pečoval o rodinu a podle další ženy (kamarádky) v komentářích k této události, pomáhal i dětem s postižením.
Z médií rovněž nevyplývá, že by kromě sebe ublížil své partnerce. Naopak prohlásil, že se zabije, a pořezal se na krku. Přítomnost nože však policejní mluvčí obrátila proti dotyčnému lživými výroky o nebezpečném pachateli.
Policie měla v takovém případě muže zadržet, a to v době po jeho výskoku z okna.
Bezpečnostní expert odmítá použití zbraně policií jako důvodné
K situaci se vyjadřoval bezpečnostní expert v anonymitě, který analyzoval průběh zásahu. Za svůj pohled konstatoval, že ke střelbě nebyl důvod.
- Policista mířil na muže vypuzeného z bytu pachem slzného plynu po celou dobu, kdy jej měl v tzv. světelném kuželu na mušce své zbraně, útočné pušky. Po tuto dobu, jakožto deset let zkušený zásahovec, měl času dost na vyhodnocení své aktivity.
Do okna muž vstupoval v tričku s krátkými rukávy a v kraťasech, vzhledově šlo o muže zavalitější postavy, nemotorně se pohybujícího v souvislosti s omámením slzným plynem.
Přestože, dodejme, prchal před slzotvornou látkou z bytu, v němž se ocital zcela sám a nikoho neohrožoval, policista ho doslova odstřelil.
Pracovník PČR pohotovostní jednotky z Prahy byl v tuto dobu zkušeným střelcem s pravidelným výcvikem a střelbami. Dotyčného muže pozoroval, jak se oběma rukama snaží držet bočních stěn okna a vrávorá pod vlivem slzného plynu.
V tutéž dobu na něj několik dalších pracovníků PMJ řvalo ať zůstane na místě. To je ale docela těžké, uvážíme-li, že se dusíme jejich petardami se slzotvorným prostředkem; dalo by se usuzovat až na zlovolný sadismus těchto lidí, na něž oběť nemohla fyzicky reagovat (zůstat v zamořeném bytě).
Ve chvíli, kdy se dostal až k okraji okna, padal s náznakem otáčivého pohybu směrem k zemi, z výšky cca 2-3 metrů.
Zkušený střelec neozbrojeného a střídmě oblečeného muže po celou dobu zaměřoval s okem přilepeným na své zbrani, k zaměřovači. Dokázal padající oběť zasáhnout hned 2× během pádu, tedy ještě ve vzduchu, mezi oknem a zemí.
Vycvičený střelec mířil na srdce, hrudník oběti, a rychle po sobě vypálil hned 2 smrtící střely. Své oběti nedal nejmenší šanci přežít.
Jak je vidět ve videu, se kterým policejní jednotka vůbec nepočítala, po dopadu oběti zasažené střelami se k němu sbíhalo několik dalších po zuby ozbrojených lidí (zastřelení přítomných členů PČR), mířících na něho svými zbraněmi, což samo osobě ukazuje na absolutní amatérismus - a zbytečnost takového jednání, muž totiž ztrácel život právě v těchto okamžicích.
Podle bezpečnostního experta důvod ke střelbě policie neměla, před oknem na nemotorného sebevraha čekala skupina zakuklenců se samopaly.
Bez jediné zbraně by neměl jakoukoli šanci někoho ohrozit. Nezmohl by se po otřesu dopadem ani na malý pohyb tělem a pravděpodobně by si svým nemotorným pádem zlomil na místě nohy.
K tomu lze důvodně dospět i s ohledem na zavalitou postavu oběti, omámené slzným plynem.
Bývalý trenér policistů poskytl názor na střelbu
K celému incidentu poskytl stručné vyjádření i plukovník Jan Vlasák z Policejního prezidia, bývalý kickboxer a trenér pracovníků ochranné služby ústavních činitelů.
Podle jeho názoru muž v danou chvíli neohrožoval policisty ani jiné osoby a byl nebezpečím sám sobě ukvapeným úprkem z bytu - zde však instruktor neuvážil faktor, že dotyčný mohl jen těžko zůstat na místě, kde působí slzný plyn.
Jak Vlasák dodal, vše záleží na vyhodnocení GIBS, protože „spis neznáme“.
- Spis sice neznáme, ale video ano a na něm je celá situace jasně vidět. I podle Vlasáka byla střelba na hranici jakékoli přiměřenosti, přičemž poukázal na fakt, že podle zákona může být použito zbraně, pokud pachatel uniká oproti výzvě policie. Zde však sám zprvu uvedl, že dotyčný neohrožoval žádné osoby.
Zda byl za„pachatele“ v souladu se zákonem označen člověk neohrožující nikoho - je už otázkou pro případný soud.
Promlčené odsouzení bylo zneužito k dehonestaci zemřelého
Zemřelý muž byl odsouzen v roce 1997 za drogový delikt s nejasným podílem viny během spolupráce s další odsouzenou sobou, viz vyjádření bratra zemřelého.
Tato skutečnost sama ukazuje na fakt, že trestní delikt byl dávno zákonným způsobem zahlazen a neměl být připomínán.
Stalo se tak v rozporu se zákonem a aktérkou tohoto dehonestačního a pomlouvačného chování se stala tisková mluvčí pražského policejního ředitelství, patrně z pokynu některého nadřízeného nebo přímo ředitele, což vyjasní až soudní řízení.
Doporučené podání žalob
Rodina zemřelého má právo žalovat stát, jenž pomluvil tuto oběť střelby možná vyšinutého zaměstnance policie, viz vyjádření, z něhož lze od bezpečnostního odborníka určitě vycházet až k tomuto závěru.
Zcela neadekvátně se naproti Janu Vlasákovi vyjádřil k situaci po shlédnutí videa vyjednavač policie Jiří Basl, jehož alibismus překračuje podle zhodnocení jeho projevu, hranici zdrženlivosti.
A pokud bude kvalifikováno, že policista spáchal zločin (např. vraždu), mohl by být jeho názor obhajující „zásah“ napaden trestním oznámením pro schvalování trestného činu, přičemž zde existuje možnost retroaktivity práva.
Rodině zemřelého bych určitě doporučil podat na Basla trestní oznámení, prostřednictvím advokáta, souběžně s občanskoprávní žalobou, jejíž petit advokát vymezí právní kvalifikací jeho chování.
V současné době veřejnost v ČR čeká na výsledek vyšetřování, dozorovaného státním zástupcem. Ve hře jsou kromě pitevní zprávy rovněž nařízené znalecké posudky a výslechy svědků, včetně rázného střelce, jenž nebral ani v nejmenší míře ohled na zákon.
Kdyby dotyčným střelcem nebyl uniformovanec maskující se kuklou, byla by skutečnost zachycená videozáznamem posouzena jako vražda.
S ohledem na fakt, že dotyčný je aktérem zásahu však zákon pravděpodobně tuto kvalifikaci neumožňuje. V úvahu tak přichází po této bezpříkladné zrůdnosti pouze mnohem mírnější kvalifikace překročení pravomoci úřední osoby s následkem smrti.
V případě odsouzení by pachatel dostal na rozdíl od civilisty, který někomu takovýmto způsobem vzal chladnokrevně život, minimální počet let ve vězení, pokud vůbec.
Spíše se z tragické praxe zaostalého českého právního systému dá očekávat - v případě uznání viny - podmínka, a to s několikaletým zákazem činnosti u bezpečnostních sborů.
Rodina zemřelého ale může využít svého práva obrátit se prostřednictvím advokáta na Ústavní soud a posléze na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, který už vícekrát rozhodl o porušení lidských práv stěžovatelů v neprospěch české vlády (státu).
