Článek
Agentura známá celému západnímu světu podporou komunismu a totalitních režimů paralyzovala světovou veřejnost a americká média.
První reakce moderátorů televizních stanic po celých Spojených státech byly natolik chaotické, že působily jako nekritické převzetí této informace a teprve poté v dalších zprávách už jako výsměch.
Krátce na to přešly v analýzu, jejímž cílem bylo určit, proč Sovětské impérium a zároveň zdroj totality ve všech režimních nedemokratických zemích, přišel v oficiální notě s něčím tak průlomově zásadním, jako bylo uznání svědeckých tvrzení nezletilců z dětského hřiště.
Svědectví o bytostech vystupujících z mimozemské lodi vydalo celkem 62 dětí ruské Voroněžské oblasti
Zprávu ze Sovětského svazu převzala velmi opatrně i československá média, která s respektem k TASSu událost samostatně nekomentovala. Informace z oficiálních sovětských médií konsternovaly veřejnost v zemích východního bloku.
Popis bytostí z kosmického plavidla záhadného tvaru a pohybu byl ještě dramatičtější. Více než šest desítek dětí poskytlo svědectví, že měřily 3 metry a uprostřed hlavy měla každá z nich velké oko. Některé z bytostí přistoupily k vylekaným školákům, aby s nimi vedly rozhovor v ruštině. Po tomto průběhu mezigalaktického setkání na dětském hřišti měla jedna z bytostí zamířit na autobusovou zastávku voroněžské městské hromadné dopravy a promluvit ke dvěma mladým lidem, čekajícím na autobus.
O událost začaly projevovat zájem sovětské tajné služby
Na místo události se v následujících dnech scházeli obyvatelé města a hřiště se plnilo neznámými a nevšedně hovořícími lidmi. Jak se ukázalo, byli to jednak pracovníci ruské zpravodajské rozvědky a psychologové, kteří ihned poté mířili do škol, kde přerušovali vyučování a odváděli si žáky z různých tříd k podivným výslechům.
Napětí ve společnosti narůstalo zásadní a neovladatelnou měrou, když veřejnost požadovala další a další zprávy, týkající se této události. Na sekretariátu politbyra ústředního výboru komunistické strany Sovětského svazu se pošta nezastavila. Tisíce dopisů vystřídaly desetitisíce a dotazy občanů zahltily všechna ústředí státních orgánů v celém SSSR.
Situace byla natolik vážná, že tehdejší nejvyšší činitel sovětských republik Michail Gorbačov zvažoval oficiální výstup v médiích
Jaká by byla jeho prohlášení, se už ale nedozvíme a nakonec k nim ani nedošlo, když se do všech mediálních procesů ohledně této události stále více vměšovaly americké televize a deníky.
Začal masivní hon na ruskou vládu, podezíranou z paranoidního šílenství. Americká média svědectví dětí vyhodnotila jako naprostý blud, jehož zdrojem je možná končící sovětský totalitní systém, hledající v této události odklon od svého pádu. Událost měla být podle konspiračních teoretiků Západu připraveným plánem a reportáže z Voroněže byly označeny za hoax, s podporou KGB.
Události však nabíraly rychlý spád a zahraniční, zejména americká veřejnost, rovněž dala prostor svým konspirátorům, jejichž názory se lišily od komentářů médií. Událost ve Voroněži se začala rychle porovnávat s nevadskou vojenskou Oblastí 51 a do popředí se dostaly už tisíckrát mediálně známé a probírané kauzy, spojované s únosy lidí mimozemšťany.
Připomenut byl rovněž výrok amerického prezidenta Ronalda Reagana, který prohlásil, že UFO viděl a také prezidenta Richarda Nixona, jenž na tiskové konferenci ve Washingtonu D.C. jednoduše řekl novinářům, že mimozemšťané existují a vláda o nich ví.
A byl to právě Richard Nixon, od něhož veřejnost požadovala bližší ozřejmení faktů, týkajících se spisu CIA o mimozemské inteligenci. Tyto okolnosti po znovuzviditelnění, v souvislosti s voroněžskou událostí, vnášely do záhady a konspirací nové světlo, a výpovědi ruských dětí byly přehodnocovány experty na problematiku UFO a psychologie.
Psychiatričtí experti odmítají stejné halucinace
Podle těchto expertů si desítky dětí spontánně nemohly vymyslet stejné okolnosti, souhlasně popisovat bytosti a vzhled neznámého objektu, přičemž fenomén společných halucinací nebo přeludů byl americkými psychiatry vyvrácen.
Podle nich skupinové halucinace stejného charakteru neexistují a nebyly zaznamenány žádným dosavadním výzkumem. Ani dva lidé stejné psychiatrické diagnózy nemají a nemohou mít tutéž halucinaci. Na otázku, jak tedy výpovědi dětí vysvětlit, však odpovědi neposkytli.
Zájem veřejnosti dočasně vyprchal
Po zániku Sovětského svazu 26. prosince 1991 se o událost ve Voroněži přestala bývalá sovětská veřejnost zajímat a takřka úplně vymizela z jejího zorného pole. Myslelo se, že vše bylo podivné, konspirace vnášely do povědomí lidí otazníky a nové pochybnosti.
Událost byla zapsána na seznam záhad sovětských dějin zkoumaných vědci v oboru parapsychologie, a víc se neřešila.
Po desítkách let se znovu řeší
Po 20 letech se o incident opět začala zajímat část světové veřejnosti, a stal se stejně lákavým pro bádání nadšenců o UFO, jako například záhada Hory mrtvých z roku 1959 v severním Uralu, kde přišlo za doposud nevyjasněných okolností o život 9 studentů, jejichž těla vykazovala stopy radiace, a devastace orgánů některých z nich nejasné příčiny vzniku.
V roce 2013 natočili Američané o záhadě Hory mrtvých film stejného názvu, v němž přiřadili událost podle fantazie autorů snímku k působení paranormálních okolností, na rozdíl od současné ruské prokuratury, která se opětovně případem zabývala a vydala usnesení, že studenty usmrtila běžná lavina.
O voroněžské události až do dnešního dne nebyl natočen žádný film z produkce Hollywoodu a zůstává na You Tube předmětem mnoha spekulací.
V současné době však některé dřívější děti poskytly opětovné výpovědi o tom, co tenkrát na hřišti viděly a zažily, přičemž nejméně 1 z nich, nyní dávno dospělý muž, podstoupil hypnózu. Svou tehdejší výpověď a svědectví, jež poskytl i médiím, opakovaně potvrdil.
Až do dnešního dne ale neexistuje jediná výpověď ode všech 62 svědků voroněžské události, kteří by své tvrzení z doby dětství popřeli.
Událost tak stále zůstává nevyjasněnou dobovou záhadou.
Anketa
Zdroj:
Televizní zprávy v SSSR v r. 1989:
Jeden z mnoha pořadů v následujích letech, rok 1990 - 1991:
Další - obecné odkazy:
Zpráva CIA:
The New York Times, 1989:
The Los Angeles Times, 1989:
Mediální vzorek nového zájmu o událost (Time Magazine, 2014):
