Článek
Před pár lety začali youtubeři na YouTube vyrábět videa s obrovskou sledovaností veřejnosti. Tento ještě nedávno šokující jev ohromil miliony dospělých lidí, kteří o YouTube věděli jen to, že jsou na něm písničky. Teenageři, jak se moderně říká - dříve komunisticky „puberťákům“ - ohromili ale v těchto videích celé Česko schopností upoutat pozornost nejen svých vrstevníků, ale i rodičů. Nešlo přitom jenom o videa s náplní dětských počítačových her, ale i o produkci různých názorových obsahů na dění ve společnosti.
Mladík ve věku 15 let, tím spíš dívka, která je ještě o cca 2 roky psychicky napřed, si upřímně uvědomuje dění kolem sebe a zkoumavě pohlíží na jeho příčiny, včetně politické souvislosti. Sleduje televizní noviny, čte v mobilu během cesty do školy Seznam zprávy, diskutuje o nich s kamarády a spolužáky, řeší ve škole témata společenských událostí - často pod námětem učitelky nebo učitele a zapojuje se do společnosti nejen existenčně, ale i názorově a tvůrčím potenciálem.
Dospělí lidé však zastarale pohlížejí na mladší kategorie dospívající generace s falešným nadhledem, který kolikrát nemá žádné reálné opodstatnění.
Když matka nebo otec přijde z práce, často žádá syna nebo dceru o pomoc v souvislosti s prací na počítači, o vysvětlení té či oné stránky, co znamená a o čem je, aby vůbec měli možnost pochopit nové věci. Přesto se tváří neustále jako polobozi, protože jim je o dvě dekády víc roků. „Já jsem toho na rozdíl od tebe zažila už hodně,“ zazní na srozuměnou! „Co ty víš o životě?“ argumentuje a přidá se otec.
– Vždy se ptám v duchu, proč by o životě neměl nic vědět, žije snad ve vakuu, na Marsu či jiné planetě, nebo nevidí kolem sebe lidi? Nemá s nimi kontakt, nerozpoznává červenou a modrou barvu a nenaučil se lidskou řeč? Tyhle zastaralé komunistické návyky mi vadí a dovádějí naši společnost k udržování stereotypů, zastaralostem a nepružnostem.
Mladí lidé jsou přitom minimálně už od 14 let lidmi dospělými, stejně jako věkově dospělí. Takový 14letý hoch nebo dívka mají daleko zajímavější přehled o politice, představu života v budoucnosti, začínají přemýšlet progresivně, a jedinou jejich nedospělou vlastností je upřímnost, o kterou přijdou po dovršení 20 let. Tehdy začíná přetvářka, naučená prvními zkušenostmi se životem ve společnosti. „Víš, co říkal John Lennon: Nevěř nikomu, komu je nad 30,“ zaznívá z úst studenta ve filmu Vrať se do hrobu.
Něco na tom je. Bohužel nás věkově získaná zkušenost vede k zahození či opuštění upřímnosti, důvěry a přátelskosti, a nahrazuje je přetvářka, zklamání a další negace. Často jsou věkově dospělí lidé navíc díky těmto získaným vlastnostem horšími lidmi než tihle teenageři. Z toho potom plyne jednoduchá otázka: proč by neměli od 15 volit politickou stranu, o které vědí totéž, co jejich rodiče? Vědí snad rodiče víc? – Není to zřejmé. Volí v domnění v zásadě falešném, že volí správně, ačkoli krátce po volbách naříkají nad svou naivitou.
Zatímco 15letý syn či dcera říká matce a otci při rodinné diskuzi: „Já jsem vám to říkal, nevolte tuhle stranu“. Blahosklonný úsměv rodiče však uvádí potomka do pocitu, že jeho pravdu ani v tuto chvíli neberou vážně, ale dospěli k ní sami. Což je sice pravda, ovšem nedochází jim, že syn či dcera ji měli už před volbami.
Mladí lidé ve věku 15 let na středních školách nebo učilištích často diskutují o politicích, nazývají je upřímně pravými jmény a myslí si o nich z přirozeného náhledu své čerstvě se rozvíjející inteligence, většinou to, co jejich rodiče zjišťují až dodatečně.
Jejich mentalita je neotřelá, nezatížená předsudky a nesprávnými domněnkami, vychází z intuice opřené o pozorování a sympatii, v zásadě tak ale činí i generačně starší lidé. Jinou možnost totiž kromě politologů nikdo nemá.
Přijde-li však řeč na to, že 15letý teenager mohl volit, slyšíme řadu námitek, jako bychom hovořili o opicích v ZOO nebo o pravěkých lidech, neschopných chápat naši civilizaci. My jediní přece můžeme pochopit význam voleb a máme zkušenosti. „Co ti mladí v tomhle věku vlastně zažili? Ničemu nerozumí, ještě nejsou vyspělí, aby mohli prohlédnout, že ta či ona politická strana je populistická. Tohle umíme jen my.“ Takový argument je hlubokým omylem celé společnosti. Sami potom volí na základě důmyslných lží, neschopnosti vyhodnotit fakta a správně je analyzovat.
Dospělí lidé nepřevyšují inteligencí 15leté teenagery
Bývá to naopak. Informovanost, zakládající IQ stupnici, je častěji než řídce daleko vyšší u nich než právě u starších lidí. Volební právo přitom není žádnou vysokou školou, aby neměli mít možnost ho mít - kvůli věku. V 15 letech si je jedinec vědom všech aspektů určujících volební impuls staršího jedince.
Občas se dočteme, že by společnost směřovala nechtěným směrem, kdyby volili mladí lidé pod 18 let. Výsledky takovému názoru zcela odporují. Současná politická tvářnost podle většinového názoru veřejnosti, ukazuje na omylnost během voleb, na nespokojenost národa a projevovanou lítost, že volil tak, jak volil. Tudíž posouvat volební právo na 18 let je nesmyslná praxe a zastaralý styl z dob socialismu.
Může-li od 15 let po roce 1989 teenager chodit do zaměstnání, může stejně tak mít volební právo, přičemž jeho přehled o životě ve společnosti je stejný, jako u věkově posunutějších voličů.
Dospělým od 15
Nemluvíme o nevědomých lidech, věk 15 let není rozumově dětským věkem. Ten končí i z hlediska historických konsekvencí někdy ve 12 letech. Od 12 se v době před 2000 lety dívky stávaly ženami a zahajovaly vlastní rodinný život v manželství. Tato realita je současně platná např. v Indii. A stejně jako je ponižován věk způsobilosti k řízení vozidla, měl by být ponížen i věk způsobilosti volit politickou garnituru.
Ostatně, proč bych měl mít dojem, že volba 18leté slečny je pro společnost lepší než 15letého kluka, který na rozdíl od svého otce a matky, neschopných bez kalkulačky sečítat podle malé násobilky, vyhrál matematickou olympiádu? Řekněme tedy stop zastaralým a nepravdivým návykům společnosti. Nejen, že volit mohou a vědí často lépe koho, ale jejich chápání reality je stále ještě upřímné a emocionálně zdravé.
