Článek
Co je to vlastně hermetismus?
Hermetismus je díky své auře tajemna, kterou vyvolává, jednou velkou hádankou. Mnoho lidí totiž ani neví, co to vlastně ten hermetismus je. Obvykle si lidé hermetismus ztotožňují právě jen s tajemnem, nebo jej označují jako ono pověstné „něco mezi nebem a zemí“, což je ovšem velice povrchní a tedy i chybné. I mnozí hermetici pak často mají problém ten svůj obor nějak přesněji definovat. I proto stojí za to pojem hermetismu přesněji vysvětlit.
Hermetismus – varianta okultismu
Hermetismus lze charakterizovat jako západní variantu okultismu, resp. jako jeden ze základních proudů západního okultismu.
Také samotný okultismus je přitom často předmětem různých dezinterpretací. Mnohdy je vnímán jako něco temného, negativního. Takovéto odsouzení okultismu je ale zcela chybné; a je důsledkem staleté očerňovací kampaně církve (především katolické), která okultismus jednoduše neměla ráda. Pro církev byl totiž okultismus tím zřejmě největším konkurentem. Onu radikální kritiku okultismu ze strany církve tak lze vnímat jen jako pouhý konkurenční boj, ve kterém jsou navíc často používány mylné a někdy vysloveně nesmyslné argumenty.
Na okultismu jako takovém přitom není nic negativního. Okultismus, jak vyplývá již z jeho názvu (latinské occultus - skrytý), se zabývá skrytou, vnitřní podstatou věcí a jevů. Okultisté toužící rozluštit všechna tajemství přírody se snažili proniknout za povrchní plášť jsoucna, a pochopit to, co je běžným poznáním nevysvětlitelné. Okultisty díky tomu můžeme vnímat spíš jako odvážné badatele, kteří se rozhodli překročit práh běžného vědění. Musíme ovšem brát v potaz stav tehdejší vědy, která nedokázala vysvětlit celou řadu přírodních jevů, které dnes považujeme za přirozené. K současné vědě má okultismus až překvapivě blízko!
Je proto logické, že se svou činností okultisté vždy naráželi na nepochopení, a to nejen ze strany církve, ale i ze strany většinové společnosti. I proto se okultisté snažili své vědění spíše skrývat, což jen podporovalo tajemnost okultního vědění.
Je také nutno zmínit, že vedle západního okultismu existují i další verze okultismu. Prakticky každá civilizace, každá kultura si vyvinula i své okultní vědění. Okultní tradici má také Indie nebo Čína, ale i jihoamerické kultury. I to nám ukazuje na univerzálnost okultismu, ale i to, že na tom okultismu asi něco je.
Duchovní odkaz starých říší
Hermetismus pak představuje zřejmě nejpropracovanější variantu okultismu. A i proto se hermetismus mezi okultními směry poněkud vymyká.
Kořeny hermetismu lze hledat v civilizaci starého Egypta. Jak naznačuje i jeho název, hermetismus je spojen s osobností Herma Trismegista, původně nazývaného Thovt, což měl být bůh, či spíše bohočlověk, člověk mimořádných vlastností. Některé legendy dokonce hovoří o tom, že Thovt byl posledním obyvatelem bájné Atlantidy… Hermetismus ale zahrnul i některé další prvky egyptského duchovna. Hermetismus tak zachoval filozofii starého Egypta, a i proto je škoda, že současná egyptologie hermetismus zcela opomíjí.
Nosným dílem egyptských kořenů hermetismu je soubor textů Corpus hermeticum, a tzv. Smaragdová deska. V nich jsou shrnuty základní postuláty hermetismu.
Hermetismus nám říká, že každá věc má svou vnitřní, skrytou podstatu, svou duši. Podle této ideje lze na duši působit a ovlivňovat ji. Tím dal hermetismus vzniknout magii, která je založena právě na ovlivňování duší věcí, díky čemuž lze vyvolat jevy, které vypadají jako nadpřirozené.
Na stejném principu jako magie je založena i alchymie, která představuje další pilíř hermetismu. Hermetici byli totiž stejně jako jejich předchůdci v dobách starého Egypta přesvědčeni, že duši mají i zdánlivě neživé věci, a tedy i kovy. Alchymisté se proto snažili tuto duši kovů uchopit a laborovat s ní, a dosáhnout tak jejich transmutace, proměny kovů nízkých (např. olovo) v kovy ušlechtilé (zlato). Myšlenkové bohatství alchymie je ale mnohem širší, a přesahuje pouhou umělou výrobu zlata.
Hermetismus nás učí též o propojenosti světa pozemského a nebeského, říká nám ono pověstné „to, co je dole, je stejné, jako to, co je nahoře“, uvedené ve Smaragdové desce. Učí nás, že některá (ale ne všechna) nebeská tělesa působí na pozemské dění, a ovlivňují i naše životy. Tím dal hermetismus myšlenkový základ třetímu pilíři hermetismu, astrologii.
Stejně tak nám hermetismus říká, že jednotlivé věci a děje jsou provázány neviditelnou pavučinou vztahů. Z toho se vyvinuly různé formy předvídání budoucnosti, které jsou bohužel často předkládány veřejnosti v silně pokleslé formě.
Hermetismus předpokládá i existenci vyšších duchovních bytostí. Lze ale podotknout, že existenci takových bytostí, andělů, předpokládá i křesťanství, a stejně tak i další světová náboženství.
Hermetismus ale není jen pouhým dědictvím starého Egypta. Pro hermetismus byla totiž vždy příznačná vstřícnost i k dalším duchovním a myšlenkovým směrům, od kterých přebíral různé prvky, které následně byly začleněny do jeho učení. Hermetismus tak dokázal absorbovat především duchovně blízký odkaz sumersko-chaldejské civilizace, starého Babylónu.
Hermetismus navíc na rozdíl od jiných duchovních směrů historicky neustrnul, a naopak se rozvíjel dál. Na myšlenky egyptského hermetismu totiž navázali i někteří antičtí filozofové, kteří dál rozvíjeli jeho odkaz. Jde především o Platona, Aristotela, Plótina a další. Hlavně myšlenky Aristotela byly pro další rozvoj hermetismu určující. Aristoteles totiž ve svých dílech přesněji definoval některé hermetické principy. Jde především o ideu pralátky, prima materie, která má být nosným stavebním principem celého vesmíru. Stejně tak Aristoteles definoval tzv. duši věcí, kvintesenci. Aristoteles dal těmto pojmům širší teoretický základ, a zároveň na nich postavil své teorie o vzniku světa, o zrodu věcí.
Tyto Aristotelovy myšlenky se nám dnes mohou zdát zastaralé, směšné. Pro hermetiky a především pro alchymisty se ale staly nosnou ideou, kterou dál rozvíjeli ve svých pracích, ať již teoretických či praktických. A to i v době, kdy Evropa na antické dědictví pozapomněla. Hermetismus tak jedinečným způsobem zachoval duchovní odkaz antiky.
K oživení hermetismu došlo především za renesance, která znamenala určitý návrat k antice, znovuobjevení moudrosti antických filozofů. Právě tehdy došlo k šíření myšlenek hermetismu, a to především v rámci alchymie a astrologie. V českých zemích je pak renesanční hermetismus spojen s osobností císaře Rudolfa II, který se o hermetismus hluboce zajímal a hermetiky všemožně podporoval.
K rozvoji hermetismu ale docházelo i v dalších stoletích. Hermetismus dal vzniknout celé řadě esoterických organizací a hnutí, jako byli rosenkruciáni či svobodní zednáři. Hermetismus tak měl blízko i k evropskému osvícenectví, jak ukázala ve svých pracích např. novodobá hermetička F. Yates.
Velkou popularitu hermetismus získal v druhé polovině devatenáctého století, kdy šlo do jisté míry o reakci na čím dál rychlejší technický rozvoj civilizace. Zároveň ale tehdejší věda dovolila revizi některých myšlenek hermetismu. Ukázalo se přitom, že některé myšlenky hermetismu jsou až překvapivě platné. A i díky tomu je hermetismus živý dodnes.
Myšlenkový přínos hermetismu pro moderního člověka
Z dnešního pohledu lze konstatovat, že hermetismus je určitý myšlenkový, filozofický směr, jehož cílem je především rozvoj osobnosti, rozvoj vnitřního bohatství. Zušlechtění duše, získání „vnitřního zlata“. Hermetismus je i věčným hledáním moudrosti. Hermetismus je tak jedinečnou cestou zejména pro ty, kteří věří, „že je něco vyššího, něco nad námi“, ale nemají potřebu vzývat boha a především nechtějí být součástí nějaké církve.
Je také třeba zmínit, že hermetismus má jen pramálo společného s moderní ezoterikou, se kterou se tak často setkáváme. Je faktem, že hermetismus je učením esoterickým. Onen esoterismus spočívá ale v tom, že toto učení bylo předáváno skrytě, aby nedošlo k jeho zprofanování.
Moderní ezoterika používá některé pojmy hermetismu – často se setkáme např. s tím, že různé ezoterické spolky ve svých materiálech citují Smaragdovou desku atd. Většinou ale bez pochopení dané věci. Moderní ezoteriku tak lze vnímat jako jakousi karikaturu esotericky předávaného učení hermetismu. Proto nemá smysl se touto pokleslou ezoterikou zabývat, a naopak stojí za to studovat staré mistry hermetismu.
Česká republika – země hermetiků
Z hlediska českého občana může být na hermetismu zajímavé i to, jak moc byl hermetismus rozšířený na území dnešní České republiky. Nejde přitom jen o výše zmíněnou éru Rudolfa II. V českých zemích byl hermetismus značně rozšířený i v devatenáctém století, které přineslo oživení zájmu o tento obor lidského vědění. Za první republiky pak v tehdejším Československu fungovala hermetická společnost Universalia, která soustřeďovala ty nejlepší hermetiky, a která dosahovala vynikající úrovně i v mezinárodním srovnání.
Celkově lze konstatovat, že v České republice byl hermetismus mimořádně rozvinutý, ale také neobyčejně rozšířený. Žádná z okolních zemí neměla tolik hermetiků, v málokteré evropské zemi pak hermetismus dosáhl tak vysoké úrovně! Český hermetismus je tak srovnatelný s hermetismem francouzským, ke kterému měl ostatně vždy blízko.
Český hermetismus tak představuje i jedinečný historický fenomén. Je součástí naší historie, a tedy i nás samých.
Co je mimořádně zajímavé, je myšlenkový odkaz českých hermetiků, uložený do různých hermetických knih. Čeští hermetici sepsali tisíce různých knih a pojednání, do kterých skryli své poznatky, své vědění. Tento unikátní soubor vědění přitom dosud nebyl patřičně a především systematicky probádán! Zůstává tak jedinečnou výzvou pro badatele, zejména pro ty, kteří nechtějí zůstat jen ve vyjetých cestách.
Lze také zmínit, že hermetismus má i svou výraznou stopu v umění. Hermetismus byl vždy blízký umělcům - básníkům, malířům surrealismu, sochařům. Tedy všem, kterým šlo o postižení vnitřní podstaty věcí, stejně jako hermetikům. S hermetismem je spojena i velmi silná literární tradice, představovaná spisovateli, jako byl Julius Zeyer, Jiří Karásek ze Lvovic nebo Josef Šimánek. Jde o dnes již poněkud zapomenuté autory – ale třeba právě proto stojí za to je číst.
Hermetismus, a to právě ten český, tak představuje jedinečné duchovní bohatství. A proto stojí za to se hermetismem zabývat.
