Článek
Neprávem opomíjený hermetik Václav Čtvrtek
Český hermetismus představuje jedinečný fenomén. I pro člověka mimo hermetismus může být zajímavé to, kolik výrazných osobností se k hermetismu a jeho filozofii hlásilo, či přímo provozovalo v nějaké formě hermetickou praxi. Při posuzování osobností českého hermetismu se ale často dopouštíme té chyby, že se zaměřujeme jen na ty největší a nejznámější osobnosti českého hermetismu – lidi, jako byl František Kabelák, Jan Kefer či Petr Kohout (Pierre de Lasenic). Poněkud ve stínu těchto mistrů ale můžeme najít i celou plejádu dalších lidí, kteří měli k hermetismu blízko. Jedním z takových méně známých hermetiků je Václav Čtvrtek (1911-1976).
Jenom autor pohádek?
Václava Čtvrtka přitom obvykle známe jenom jako autora pohádek, jakými jsou např. známý cyklus příběhů o loupežníku Rumcajsovi, „Pohádky z mechu a kapradí“ či půvabný příběh „Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni“. Popřípadě též jako autora scénářů k televizním pohádkám. Autory pohádek a příběhů pro děti často vnímáme spíše s nadhledem, jako někoho, kdo je stále v duši dítětem. Takovýto přístup je ale mylný, a v případě Václava Čtvrtka to platí dvojnásob. Václav Čtvrtek byl totiž také hermetik - a to zřejmě ne jen tak ledajaký.
Život Václava Čtvrtka
Václav Čtvrtek prožil zdánlivě obyčejný, prostý život. Nebylo v něm nic dramatického, či dokonce temného. A přesto se dá říci, že Václava Čtvrtka už od dětství jeho život směřoval k hermetismu.
Václav Čtvrtek se narodil 4.4. 1911 v Praze. Stihl tak zažít ještě doby starého dobrého Rakouska-Uherska. Tehdy se ovšem ještě jmenoval Václav Jan Maria Cafourek. Cafourkovi představovali typickou středostavovskou rodinu, kdy jeho otec Jan Cafourek pracoval jako účetní městského berního úřadu. Jeho matka se pak – jak bylo v této době obvyklé - věnovala dětem (Václav měl ještě dva sourozence).
Do poklidného života rodiny Cafourkových ale zasáhla první světová válka, která přinesla obyvatelstvu celou řadu obtíží. Fatálním zásahem do života Cafourkových bylo především to, že Václavův otec Jan Cafourek musel narukovat do války. A proto se rodina Cafourkových odstěhovala do Jičína, k Václavovu dědečkovi (otci jeho matky).
Magický Jičín
Právě pobyt v Jičíně Václava Čtvrtka – tehdy ještě Václava Cafourka – hodně ovlivnil v jeho tvorbě. A dalo by se říci, že i Jičín Václava Cafourka přivedl k hermetismu.
Jičín je totiž poněkud atypické město. Výjimečné je už jeho okolí. Nedaleké Prachovské skály se svými bizarními tvary, blízkost podhůří, siluety blízkých kopců posetých středověkými hrady, to vše i dnes mocně působí na lidskou mysl. I samo město Jičín díky svému mimořádně zachovalému historickému centru je velmi inspirativní, a přivádí člověka jak k zájmu o historii, tak i k umění.
Jičín má nadto blízko i přímo k hermetismu. Vždyť i sám Albrecht z Valdštejna, který je tolik spjatý právě s Jičínem (učinil z něj centrum svého vévodství) se aktivně hermetismem zabýval. K myšlenkám hermetismu má blízko i zdejší barokní komponovaná krajina, jejíž prvky jsou dodnes patrné. Konečně i blízkost podhůří s jeho duchovní tradicí spiritismu způsobuje, že Jičín vždy přitahoval zájemce o hermetismus.
To vše mocně zapůsobilo na malého Václava, který – jak sám přiznával – měl vždy živou fantazii. Takřka pohádková krajina Jičínska se hluboko vryla do jeho mysli. A i to byl důvod, proč Václav Čtvrtek tak rád umísťoval děje svých pohádkových příběhů na Jičínsko, přestože tam nežil a do Jičína ani příliš nejezdil.
Zdánlivě běžný život v Praze
Hned po válce se rodina Cafourkových vrátila do Prahy- jičínské intermezzo tak bylo jen poměrně krátké. A Václav Cafourek se vrhl do života. Postupně vystudoval gymnázium, a následně obchodní akademii. Především na přání otce Václav Cafourek začal studovat práva, ale brzy toho zanechal. Zjevně cítil, že právo neodpovídá jeho naturelu, jeho umělecké duši, která se již tehdy začala probouzet.
Po odchodu ze studií Václav Cafourek začal pracovat jako úředník na finančním úřadu – nejdřív v Chebu, ale potom i v Praze. Vypadalo to tedy, že povede vcelku obyčejný, banální život. Ale všechno bylo nakonec jinak. Za svého pobytu v Praze se totiž dospívající Václav Cafourek seznámil s jedním z největších hermetiků, Janem Keferem.
Osudové setkání s Janem Keferem
Předně je třeba připomenout, že v éře první republiky byl hermetismus a zájem o okultní nauky velice populární. K hermetismu se hlásila celá řada osobností veřejného života, zejména pak lidé, kteří měli blízko k umění. V té době také naplno žila hermetická společnost Universalia, v níž se soustřeďovali ti nejlepší hermetici a okultisté Československa.
Jednou z nejvýznamnějších osobností prvorepublikové Universalie přitom byl právě Jan Kefer. Jan Kefer v Universalii přednášel, po nějaký čas ji také vedl – jeho vliv na tuto organizaci byl naprosto určující. Také literární práce, sepsané Janem Keferem (např. „Syntetická magie“, či „Theurgie magické evokace“) patří k tomu nejlepšímu, co kdy v Universalii vzniklo.
Je ovšem třeba zmínit, že Václav Cafourek a Jan Kefer se nesetkali na půdě Universalie. Jan Kefer totiž nebyl zahleděný jen do hermetismu, ale také byl aktivním skautem. A právě díky skautingu se Jan Kefer setkal s o něco mladším Václavem Cafourkem.
Z této doby se váže také známá, půvabná historka, jak chlapci ze skautské družiny jednou přišli k Janu Keferovi. Ten zrovna nebyl doma, a jelikož kluci měli hlad, vzali si chleba, který si notně posolili. Jenže použili k tomu nikoliv obyčejnou kuchyňskou sůl, ale speciální sůl, kterou Jan Kefer používal k magickým obřadům. Vůbec netušili, co to vlastně pojídají. Byl to prý jeden z mála případů, kdy se Jan Kefer skutečně rozzlobil…
Setkání s o něco starším Janem Keferem Václava Cafourka bezesporu hodně ovlivnilo. Ostatně, podle všeho se tito dva velice sblížili. A tak začal Václav Cafourek pomáhat Janu Keferovi i při jeho hermetických a magických pracích. Dnes už bohužel nevíme, co všechno tito dva vlastně dělali. Lze jen připomenout, že v této době se Jan Kefer zabýval především teurgií, tedy uměním hovořit se starými bohy. Jan Kefer se přitom zaměřil na bohy starého Babylónu. Přivedl Jan Kefer Václava Cafourka i k těmto bezesporu duchovně náročným operacím? Těžko říci…
Tato spolupráce, ale bezesporu i silné přátelství mezi Václavem Cafourkem a Janem Keferem bohužel vzala za své za druhé světové války, během které Jan Kefer zemřel v nacistickém koncentračním táboře. Během druhé světové války také zanikla samotná Universalie, kterou se pak již nepodařilo plně obnovit.
Po druhé světové válce se život Václava Cafourka ubíral již zcela jiným směrem. Skončil se svou úřednickou prací, která jej podle všeho nikdy nenaplňovala. Místo toho začal psát pro různé dětské časopisy, jako byla Mateřídouška, ale třeba i Pionýrské noviny (v této době se také přejmenoval na Václava Čtvrtka). A především se pustil do psaní pohádkových knížek pro děti, kterých vytvořil celou řadu, čímž se výrazně zapsal do dějin české literatury.
Pohádky, ale s hlubším poselstvím
Možná bychom si mohli říci, že knížky Václava Čtvrtka, to byly jen pohádky. Jenže s vědomím výše zmíněného faktu, že Václav Čtvrtek se zabýval též hermetismem (a to po boku jednoho z největších českých hermetiků, Jana Kefera), to vypadá poněkud jinak. Stojí proto za to se podívat na pohádkové příběhy Václava Čtvrtka trochu hlouběji.
Pozoruhodná je z tohoto pohledu pohádková knížka „Pohádková muzika“, soubor příběhů odehrávajících se na fiktivním zámku. V těchto příbězích opakovaně najdeme zmínku, že na onom zámku se dějí „věci proti fyzice“. I to je zajímavé. Hermetismus totiž předpokládá trochu jiné fyzikální zákony, než které nám předkládá dnešní oficiální věda. Hermetici byli totiž přesvědčeni, že každá věc má vedle svých fyzikálních vlastností i svou tajemnou vnitřní podstatu - svou duši. Kdo ovládne tuto vnitřní podstatu, dokáže ovládnout i samotnou věc, a činit s ní věci, které jsou nadpřirozené. Václav Čtvrtek se tak zjevně k této filozofii hlásí, a říká nám, že existují i věci, které zdánlivě odporují fyzikálním zákonům
Tento princip se uplatňuje i v jedné z těchto povídek, kdy je popisováno, že na onom zámku hudební nástroje hrají samy od sebe, aniž by se jich někdo dotýkal. Někdo, či něco tak ovládá vnitřní podstatu, duši těchto nástrojů. Zní to vskutku pohádkově. Jenže tento jev, kdy různé hudební nástroje hrají samy, se objevují i v záhadologické literatuře, kdy jsou popisovány právě takovéto případy. Lze také připomenout různé houslisty, kteří tvrdili, že k skutečně mistrovské hře nestačí jen naučit se hrát, a že je třeba, aby se houslista zmocnil duše daného nástroje. Nejde zde o zachycení – byť třeba jen symbolické - podobného jevu?
Další pozoruhodný hermetický prvek je zachycen i v příběhu o loupežníku Záděrovi. Je zde popisováno, že loupežník Záděra „popadl za cíp staré časy, a odtrhl od nich kus dost velký, aby s ním mohl pokrýt svůj dubový les. Venku běžel čas, ale Záděra v lese nestárl.“ Zní to opět na první pohled pohádkově. Jenže právě tento prvek zastavení času na určitém místě je v hermetické literatuře popisován, a nejen tam. I v různých mýtech a pověstech jsou popisována místa, kde se zastavil čas, a žijí si tak svým vlastním životem. Tento prvek jde navíc napříč kulturami – lze připomenout např. židovský pojem olamot šehajim, což mají být místa, kde se zastaví čas, a vytváří tak zcela svébytný svět, de facto nezávislý na běžném světě. Zní to na první pohled fantasticky, jenže teorie relativity nám napovídá, že bychom to jakou pouhou fantazii brát neměli.
Lze také podotknout, že podobný prvek zastavení času – byť jen na určitém, lokálně omezeném místě – se objevuje i v příbězích o loupežníku Rumcajsovi. Zdá se, že Václava Čtvrtka právě tento okultní prvek zastavení času fascinoval. Toužil snad Václav Čtvrtek zastavit čas, třeba jen sám pro sebe? Kdo ví…
Václav Čtvrtek – především hermetik
A podobných prvků lze v díle Václava Čtvrtka najít mnohem víc. Vedle ryze pohádkových motivů (draci, víly), tak v díle Václava Čtvrtka najít i prvky, které jsou součástí hermetismu a hermetické praxe, jakkoliv také zní běžnému člověku pohádkově a z hlediska oficiální vědy jsou nereálné ( „jsou proti fyzikálním zákonům“)
Je tedy zjevné, že Václav Čtvrtek nejenže měl neobyčejnou představivost, ale byl také dobrým znalcem hermetismu. Zcela určitě měl přístup ke kvalitní hermetické a okultní literatuře. A je jen otázkou, které konkrétní hermetické a magické knihy Václav Čtvrtek používal, a jak se k nim dostal (prostřednictvím Jana Kefera?). Je navíc zřejmé, že vliv okultních a hermetických knih se ve Václavu Čtvrtkovi projevoval i dávno po smrti Jana Kefera a po ukončení činnosti Universalie, neboť se uplatňoval v jeho literárním díle.
Skryté poselství Václava Čtvrtka
Právě to je na Václavu Čtvrtkovi asi nejpozoruhodnější. Teprve s vědomím hermetické identity Václava Čtvrtka tak můžeme plně docenit jeho dílo, jeho pohádkové knížky.
Vidíme tak, že Václav Čtvrtek vkládal do svých pohádkových příběhů poznatky, které získal díky studiu hermetismu. Činil tak velice jemnou, nenápadnou formou – nikoliv v té těžké, obtížně pochopitelné formě, v jaké jsou obvykle psány magické a hermetické knihy. Své poznání ukryl do pohádek, kde to nebylo tolik nápadné. Celkově je možná nejpozoruhodnější a zároveň příznačné, že se Václav Čtvrtek rozhodl své poselství předávat dětem, které jsou v tomto směru mnohem vnímavější než dospělí.
Václav Čtvrtek se tím principiálně liší od mnohých hermetiků, kteří nepředávají své poselství dál, a maximálně jej rozšiřují jen v rámci určitého, omezeného kruhu lidí. Zde se patrně projevil vliv jeho učitele, Jana Kefera, který chtěl hermetismus šířit co nejmasověji, aby oslovil široké vrstvy obyvatelstva. Patrně pod vlivem zkušenosti z neblahého konce Jana Kefera šel ale Václav Čtvrtek poněkud jinou, méně nápadnou cestou.
Teprve dnes dokážeme plně docenit správnost tohoto přístupu. Je třeba si uvědomit, že své knihy Václav Čtvrtek psal v době komunistické totality. Komunistická ideologie přitom nějakému hermetismu a okultismu nepřála, hermetické knihy tehdy vůbec nesměly vycházet. Kdyby se Václav Čtvrtek rozhodl své poznatky v oblasti hermetismu zapsat v podobě nějaké hermetické knihy, pak by tato kniha mohla vyjít jen v rámci samizdatu, a dostala by se pouze k úzkému kroužku zájemců (takto vycházely knihy tehdejších hermetiků, které se plnohodnotného vydání dočkaly až po r. 1990). Ale prostřednictvím pohádek, které se staly populární a zná je skoro každý, prostřednictvím příběhů, ve kterých jsou hermetické prvky jen naznačeny, Václav Čtvrtek oslovil a ovlivnil povědomí českého národa. Inu – jako skutečný hermetik.
Osobnost Václava Čtvrtka, ale stejně tak i jeho pohádkové příběhy bychom proto měli vnímat proto poněkud jinak, vážněji. Měli bychom je číst a studovat – a to i přesto, že to jsou „jen pohádky“.
