Článek
Od ukrajinského rozpočtu k vypnutým reaktorům: Kdo ještě dokáže financovat válku a kdo už jen vaří latté?
Ukrajina spotřebuje mnohem více peněz, než dokáže vybrat. Evropská unie je zatím půjčí, ale miliardy samy nevyrobí vojáky, munici ani čas. Spojené státy dokážou zajmout venezuelského prezidenta, ale nedokážou otevřít Hormuz. A energeticky zranitelný Tchaj-wan právě zjišťuje, že slunce v noci nesvítí. Rozhovor člověka s umělou inteligencí o válce, slábnoucích velmocích a návratu fyzikálních zákonů do politiky.
Rozhovor byl veden a údaje aktualizovány k 8. srpnu 2026. Peněžní částky jsou zaokrouhlené; u zahraniční pomoci je vždy nutné rozlišovat mezi slíbenou, přidělenou a skutečně vyplacenou podporou.
V rozpočtu něco nesedí
Bertík: Před válkou měla Ukrajina relativně vyrovnaný státní rozpočet necelých 50 miliard dolarů ročně. Za čtyři roky války dostala obrovskou zahraniční podporu. Současně se nyní hovoří o ukrajinských výdajích kolem 150 miliard dolarů ročně. Z toho mi vychází, že tam chybějí desítky miliard. USA omezily podporu a další věřitelé se právě nehrnou. Kde se ty peníze berou?
AI: První problém spočívá v tom, že srovnáváme tři rozdílné nádoby:
1. ukrajinský státní rozpočet,
2. zahraniční financování tohoto rozpočtu,
3. vojenskou pomoc dodanou ve zbraních, službách a výcviku, která státním rozpočtem vůbec neprojde.
Ukrajinský rozpočet na rok 2021 počítal s příjmy 1,084 bilionu hřiven a výdaji 1,320 bilionu. Tehdejším kurzem to odpovídalo přibližně 40 miliardám dolarů příjmů a 48 miliardám výdajů. Nebyl tedy úplně vyrovnaný, ale řádově vaše číslo sedí. Ukrajinské ministerstvo financí
Schválený rozpočet na rok 2026 počítá s příjmy 2,92 bilionu hřiven, asi 69 miliard dolarů, a výdaji 4,84 bilionu hřiven, přibližně 114 miliard dolarů. Asi 60 procent výdajů má jít na obranu a bezpečnost. Původně plánovaný deficit činil 18,5 procenta HDP a vláda předpokládala přes 45 miliard dolarů zahraničního financování. Reuters
Částka kolem 150 miliard tedy není ukrajinský státní rozpočet. Dostaneme se k ní až po přičtení zbraní placených zahraničními státy, evropských nákupů pro Ukrajinu, výcviku, oprav techniky mimo Ukrajinu a dalších programů.
Ani často opakovaných „200 miliard pomoci“ nepředstavuje 200 miliard dolarů poslaných na účet ukrajinského ministerstva financí. Část jsou půjčky, část granty, část humanitární pomoc a velká část účetní hodnota tanků, raket a munice. Do amerických součtů se navíc započítávají peníze utracené v USA za doplnění amerických skladů nebo posílení jednotek v Evropě.
Proto není možné vzít předválečný rozpočet, přičíst k němu titulkovou hodnotu pomoci a očekávat, že dostaneme současné ukrajinské výdaje. Účetnictví tuto radost člověku neposkytne.
Jak může rozbitá ekonomika vybírat více daní než před válkou?
Bertík: Pokud mírová ekonomika vytvářela rozpočet kolem 50 miliard dolarů, jak může válečná ekonomika pod útokem, bez části obyvatelstva a s rozbitou infrastrukturou vykazovat příjmy téměř 70 miliard?
AI: V reálném vyjádření se ukrajinská ekonomika po invazi prudce propadla. Nominální rozpočtové příjmy ale mohou současně růst.
Od roku 2021 vzrostly ceny, mzdy i nominální HDP. Změnil se kurz hřivny, zvýšily se některé daně a vojenská přirážka k dani z příjmů. Stát vybírá DPH a clo z rozsáhlých dovozů, včetně automobilů, paliv, generátorů a materiálu na opravy. Část podnikání se přesunula ze zasaženého východu na západ země, ale nezmizela. Maloobchod, doprava, zemědělství, IT a stavebnictví fungují, byť často za podmínek, které by evropský úředník označil za administrativně nevhodné a ukrajinský podnikatel prostě za úterý.
Do rozpočtových příjmů mohou vstupovat také zahraniční granty a mimořádné příjmy, například odvod zisku centrální banky. Financování prostřednictvím půjček se naopak nevykazuje jako běžný příjem, nýbrž jako zdroj krytí deficitu.
Takže údaj 69 miliard nevypovídá o tom, že by ukrajinská ekonomika byla zdravější než před válkou. Říká pouze, kolik stát nominálně vybere a zaúčtuje v dnešních cenách.
Bertík: Jenže značnou část daní platí stát sám sobě. Vyplatí vojáky a vojenské dodavatele a následně z těch peněz vybere daň. To je klasický zákaz praní vlastních trenýrek.
AI: Částečně ano. Představme si, že stát vykáže vojákovi hrubou odměnu 100 jednotek a 20 mu strhne jako daň. V rozpočtu se objeví výdaj 100 a daňový příjem 20, ale stát potřebuje zvenčí pouze 80. Těch dvacet nevzniklo výrobou nové hodnoty; pouze oběhlo účetní kolečko.
U vojenského dodavatele je situace složitější. Státní zakázka zaplatí materiál, mzdy a zisk. Část peněz se vrátí jako DPH, daň z příjmů a odvody zaměstnanců. Jestliže se dron vyrábí na Ukrajině, peníze alespoň živí domácí dodavatelský řetězec. Pokud se doveze hotová raketa, většina peněz opustí zemi.
Válečné výdaje tedy mohou vytvářet vysoký obrat a daňové příjmy, ale nemohou vytvořit fiskální perpetuum mobile. Kdyby to fungovalo, stačilo by vyplatit každému Ukrajinci miliardu, vybrat z ní daň a válka by se financovala sama.
Kdo vyplňuje skutečnou díru?
Bertík: Pak ale pořád chybějí desítky miliard dolarů ročně. Ty budou narůstat jako vnitřní dluh a nakonec nezbudou peníze na důchody, žold ani na cokoli dalšího.
AI: Bez zahraničního financování by tato úvaha byla správná. Jenže právě zahraniční peníze jsou nosným sloupem celého systému.
Evropská unie v dubnu 2026 dokončila schválení úvěru 90 miliard eur na roky 2026 a 2027. Z toho má orientačně 60 miliard financovat obrannou výrobu a nákupy zbraní a 30 miliard běžné makroekonomické potřeby. Pro rok 2026 je připraveno 45 miliard eur: 28,3 miliardy na obranu a 16,7 miliardy na rozpočtovou podporu. Peníze si půjčí EU na kapitálových trzích a úvěr má Ukrajina splácet teprve poté, co obdrží reparace od Ruska. Rada EU
Tento mechanismus využívá 24 členských zemí. Česko, Maďarsko a Slovensko se nepřipojily a úrokové náklady tohoto konkrétního programu podle dohody nemají ovlivnit jejich příspěvky do rozpočtu EU. To ovšem neznamená, že se nepodílejí na jiné evropské či bilaterální podpoře.
Ukrajinská centrální banka nyní odhaduje celkovou zahraniční podporu včetně nepřímého rozpočtového financování na 87 miliard dolarů v roce 2026, 59 miliard v roce 2027 a 33 miliard v roce 2028. Současně už pro rok 2026 očekává deficit bez započtení grantů kolem 35 procent HDP. Národní banka Ukrajiny
To je odpověď na původní otázku: chybějící peníze se neztratily. Jsou otevřeně uvedeny ve sloupci „zahraniční podpora“.
Bertík: Je tedy ukrajinský rozpočet dlouhodobě udržitelný s dovozem peněz z EU?
AI: S jejich dovozem je financovatelný. Bez něj není samostatně udržitelný. To jsou dvě různé věci.
EU koupila Ukrajině finanční čas nejméně do konce roku 2027. Rok 2026 proto není pevnou rozpočtovou zdí, po které automaticky následuje státní bankrot. Politická zeď může přijít později, protože evropské země současně platí vlastní obranu, energetiku, sociální systém a obsluhu dluhů.
Je ale možné financovat zemi na dluh překvapivě dlouho, pokud věřitel považuje její přežití za svůj strategický zájem. Peníze nedojdou jako voda v barelu. Nejdříve začne růst jejich politická cena.
A pokud jde o obávané zlaté záchody: korupce na Ukrajině jistě nezmizela a utajené obranné zakázky vytvářejí ideální prostředí pro její bujný růst. Ani opravdu velkolepý zlatý klozet však nevysvětlí makroekonomickou díru padesáti miliard dolarů. Tu vysvětluje válka.
Peníze však nevyrodí pěchotu
Bertík: EU může poslat další miliardy, ale nové vojáky tím nevyrobí.
AI: Přesně. V určitém okamžiku přestává být hlavním omezením rozpočet a stávají se jím lidé, výcvik, munice a protivzdušná obrana.
Povinná mobilizace se v současnosti obecně vztahuje na bojeschopné muže od 25 do 60 let. Program „Kontrakt 18–24“ je stále dobrovolný a nabízí mladým lidem vysoké finanční odměny. Ukrajinské ministerstvo obrany
Představa povinné mobilizace od osmnácti let je tedy zatím prognózou, nikoli oznámeným rozhodnutím. Pokud se však bude poměr sil dále zhoršovat, může vláda postupovat salámovou metodou: nejprve snížení na 23 let, potom na 21 a nakonec „dočasné mimořádné opatření“, které se shodou okolností dotkne všech.
Jenže mobilizace osmnáctiletých má cenu, kterou nelze vyjádřit pouze počtem nových praporů. Ukrajina by poslala do války svou nejslabší populační generaci, budoucí otce, techniky, lékaře a podnikatele. Krátkodobě by získala vojáky, dlouhodobě by přišla o další část své obnovy.
Bertík: A před nasazením musí proběhnout výcvik. Ukrajinský základní výcvik trvá 51 dní. Britové za druhé světové války zjistili, že tři měsíce jsou nedostatečné, a vrátili se ke čtyřem.
AI: Ukrajinské ministerstvo obrany skutečně od července 2025 prodloužilo základní vojenský výcvik na 51 dní. Zahrnuje střelbu, taktické lékařství, ochranu proti dronům a další základní dovednosti. Ukrajinské ministerstvo obrany
Za 51 dní lze vytvořit člověka, který zná zbraň a základní postupy. Nelze za ně spolehlivě vytvořit sehranou pěchotu, poddůstojníky a jednotku schopnou fungovat pod palbou, v noci, bez spojení a po ztrátě velitele.
Hrozí začarovaný kruh:
nedostatek vojáků → zkrácení přípravy → méně schopné náhrady → vyšší ztráty → ještě větší nedostatek vojáků.
Peníze mohou zaplatit instruktora, střelnici i výstroj. Nemohou koupit tři měsíce času vojákovi, kterého fronta potřebuje příští týden.
Pokud jde o Ukrajince v EU, plošné vyhoštění současných uprchlíků se od ledna 2027 nechystá. EU prodloužila jejich dočasnou ochranu do března 2028. Noví žadatelé však napříště musejí prokázat, že splnili své vojenské povinnosti; omezení se netýká lidí, kteří už ochranu mají. Rada EU
I zde už tedy salám leží na prkénku. Zatím se ukrojil pouze první plátek.
Nemělo se začít jednat dříve?
Bertík: Jednat se mělo začít nejpozději po ukrajinské ofenzivě v roce 2023, ideálně před ní. Situace Ukrajiny se od té doby zhoršuje.
AI: Z čistě strategického hlediska bylo nejsilnější vyjednávací okno pravděpodobně po ruském ústupu od Chersonu na konci roku 2022. Ukrajina tehdy prokázala schopnost osvobozovat území, Rusko utrpělo několik porážek a Západ stále disponoval velkými zásobami.
Před ofenzivou roku 2023 existovala možnost jednat z očekávání ukrajinského úspěchu. Po jejím nezdaru měl následovat tvrdý audit strategie: jaké jsou zásoby, mobilizační možnosti, průmyslová kapacita a realistická vyjednávací pozice za další rok?
Místo toho se často zaměňoval politicky žádoucí výsledek za vojensky dosažitelný výsledek.
Bertík: A co varianta, že by Ukrajina už v létě 2022 odmítla vstup do NATO a americké základny?
AI: Ukrajina něco velmi podobného nabídla už 29. března 2022 v Istanbulu. Navrhla neutralitu, žádné cizí základny, žádné zahraniční vojenské kontingenty a nevstupování do vojenských aliancí. Výměnou požadovala bezpečnostní záruky podobné článku 5 NATO. Reuters
To však nebyla hotová mírová smlouva, kterou pouze někdo zapomněl podepsat. V dubnovém ruském návrhu zůstávaly zásadní rozpory. Rusko chtělo omezit ukrajinskou armádu na 85 tisíc vojáků, 342 tanků a 96 raketometů s dosahem nejvýše 40 kilometrů. Pomoc napadené Ukrajině měla podléhat souhlasu všech garantů — tedy i Ruska. Moskva by tak měla prakticky právo veta nad záchranou země, kterou právě napadla.
Nebyla dohodnuta ani území, přesný harmonogram ruského stažení a automatický způsob aktivace bezpečnostních záruk. Analýza zveřejněných návrhů proto ukazuje skutečné vyjednávání, ale nikoli hotový mír zmařený jedinou návštěvou Borise Johnsona. Japonský Národní institut pro obranná studia
Nejlepší dosažitelnou variantou mohla být silně vyzbrojená neutrální Ukrajina s automatickými zahraničními zárukami. Rusko ovšem požadovalo slabou neutralitu a Ukrajina nevěřila zárukám, které by mohly skončit jako Budapešťské memorandum číslo dvě.
Bertík: Odsouhlasily by Spojené státy vstup Mexika do BRICS, ruské základny u Mexico City a ruské vojáky na hranici?
AI: Samotné členství Mexika v BRICS by USA pravděpodobně přijaly s velkým politickým a ekonomickým nátlakem. Ruské základny, vojáky a rakety by téměř jistě nepřijaly. Kubánská raketová krize poskytla návod již roku 1962.
Velmoci morálně odsuzují sféry vlivu svých protivníků, ale vlastní sféru zpravidla považují za přirozenou součást světového řádu. Princip bývá univerzální pouze do okamžiku, kdy se přiblíží k domácím hranicím.
Venezuela, Írán a slábnutí velmocí
Bertík: Venezuela přece zapadá do stejného vzorce. Směřovala k Číně, Rusku a BRICS, až přišel americký zásah. A Írán do toho zapadá ještě lépe.
AI: Venezuela nebyla členem BRICS; její přijetí v roce 2024 zablokovala Brazílie. Strategický směr byl ale zřejmý: čínské půjčky splácené ropou, ruské vazby, snaha obcházet dolarový systém a největší zásoby ropy na světě.
V lednu 2026 americké speciální síly zajaly Nicoláse Madura a Washington převzal kontrolu nad prodejem venezuelské ropy. Američtí představitelé otevřeně hovořili o omezení čínského, ruského a íránského vlivu v západní polokouli. Reuters
To je důležitý precedens: velmoc nemusí čekat, až protivník skutečně postaví základnu. Může zasáhnout už proti směru vývoje.
Írán je ještě názornější. Je skutečným členem BRICS, členem Šanghajské organizace pro spolupráci, dodavatelem ropy Číně a vojenským partnerem Ruska. Současně má jaderný a raketový program a možnost ohrozit Hormuzský průliv.
Americko-izraelské útoky začaly 28. února 2026. Írán odpověděl útoky na lodní dopravu, minami a faktickým uzavřením většiny průlivu. Přes Hormuz před válkou procházela přibližně pětina světového obchodu s ropou a zkapalněným plynem.
Spojené státy dokázaly zničit mnoho cílů, ale nedokázaly rychle vnutit Íránu politický výsledek ani bezpečně otevřít průliv. Když prezident Trump vyzval spojence k vyslání válečných lodí, Japonsko, Austrálie a další státy jej odmítly. Reuters
Nyní se jedná přes Omán o režimu plavby a možném zrušení americké blokády íránských přístavů. To nevypadá jako bezpodmínečná kapitulace Íránu. Spíše jako zjištění, že ani letadlová loď neumí přesvědčit pojišťovnu, aby poslala tanker do minového pole.
Bertík: Rusko prokázalo neschopnost na Ukrajině, USA neschopnost v Íránu a EU už je velmocí jen ve vaření latté. Oslabování velmocí v přímém přenosu.
AI: Spíše sledujeme odhalování jejich limitů.
Rusko dokáže dlouhodobě ničit a pomalu postupovat, ale nedokázalo rychle porazit mnohem menší Ukrajinu. Spojené státy dokážou během hodin zničit cíle na druhé straně světa, ale obtížně přemění vojenskou převahu v poslušnost velké a odolné země. Evropská unie má obrovskou ekonomickou sílu, ale nemá jednotné velení, jednotnou zahraniční politiku ani schopnost rychle rozhodovat.
Čína je jedinou velmocí, která zatím neabsolvovala velký moderní vojenský test. Proto může sedět, míchat kávu a sledovat, jak konkurenti spotřebovávají rakety, peníze, pověst i spojence.
Moderní zbraně učinily ničení levnějším, ale ovládnutí protivníka dražším. Dron za několik tisíc dolarů nemusí potopit letadlovou loď. Stačí, když přinutí tanker, aby zůstal v přístavu.
Tchaj-wan čeká na blokádu s plynem na několik dní
Bertík: Čína může klidně čekat, až Tchaj-pej jednou zvolí pročínského prezidenta. Má na to několik tisíc let. Má ale Tchaj-wan vlastní energii, nebo také závisí na Hormuzu?
AI: Tchaj-wan dováží přes 95 procent své energie. V roce 2025 pocházelo 81,3 procenta elektřiny z tepelných zdrojů, jen 12,7 procenta z obnovitelných zdrojů a 1,2 procenta z jádra, které během roku definitivně skončilo. Taipower
Téměř polovinu elektřiny vyrábí plynové elektrárny. V roce 2025 Tchaj-wan dovezl 23,81 milionu tun LNG; Katar a Austrálie dodaly přibližně po třetině. Katarský plyn musí proplout Hormuzem, australský a americký nikoli. Reuters
Povinná bezpečnostní zásoba plynu činí v roce 2026 jedenáct dní a od roku 2027 se má zvýšit na čtrnáct. Tchajwanská vláda to prezentuje jako přísné bezpečnostní pravidlo. Z vojenského hlediska je to hlavně velmi přesný údaj o tom, za jak dlouho začne být situace nepříjemná.
Čína už energetickou zranitelnost politicky využila: během íránské války nabídla Tchaj-wanu bezpečné dodávky energie po „mírovém sjednocení“. Reuters
Čína přitom nepotřebuje, aby Tchajwanci začali milovat komunistickou stranu. Stačí, aby přestali věřit, že jim Spojené státy v krizi udrží otevřené námořní trasy.
A oni si ještě vypnuli jaderné elektrárny?
Bertík: Tchaj-wan zavřel svoje jaderné elektrárny? Zbláznili se?
AI: Poslední reaktor Maanshan 2 byl odstaven 17. května 2025 po vypršení čtyřicetileté licence. Důvodem byla politika „bezjaderné vlasti“, strach po Fukušimě, zemětřesení, problém s odpadem a přesvědčení, že jádro nahradí obnovitelné zdroje a LNG.
Plán byl dosáhnout přibližně 20 procent obnovitelné elektřiny. Skutečnost roku 2025 byla 12,7 procenta. Rozdíl vyplnil především dovážený plyn a uhlí.
V referendu z roku 2025 hlasovalo pro obnovení provozu Maanshanu 4,34 milionu lidí a proti 1,51 milionu — tedy 74,2 procenta hlasujících pro. Návrh přesto formálně neprošel, protože pro něj nehlasovala požadovaná čtvrtina všech oprávněných voličů. V demokratickém účetnictví se tedy nepřítomný volič úspěšně proměnil v odpůrce jádra. Reuters
Politika se však už obrací. Taipower požádal o obnovení Maanshanu a prověrku provádí Westinghouse. U elektrárny Kuosheng poskytuje technickou pomoc General Electric. Samotné kontroly Maanshanu mají trvat 18 až 24 měsíců; nejoptimističtější termín spuštění je rok 2028.
Bertík: A nové reaktory se nestavějí?
AI: Zatím nikoli. Vláda připouští výzkum malých modulárních reaktorů, ale není vybrán typ, místo, dodavatel, financování ani termín.
Tchaj-wan má zároveň zakonzervovanou elektrárnu Lungmen se dvěma bloky ABWR, jejíž první blok byl prakticky dokončen. Stavba se zastavila, palivo bylo vráceno do USA a dodavatelské týmy rozpuštěny. Dostavba by byla technicky možná, ale politicky a licenčně velmi obtížná.
Tchaj-wan se tedy zatím dostal pouze do první fáze energetického uzdravení: připustil, že má problém. Ve druhé fázi znovu zapne to, co právě vypnul. A ve třetí možná začne stavět něco nového.
Bertík: Obnovitelné zdroje přece také musejí mít započtené zálohy, akumulaci a síť. Kdyby bylo třeba oblepit reaktor pevným duck tapem proti zemětřesení, měli by začít vyrábět duck tape.
AI: Samotná cena jedné megawatthodiny ze solárního panelu neříká, kolik stojí energetický systém schopný dodat elektřinu kdykoli. Je třeba připočítat síť, akumulaci, regulační zdroje, rezervní výkon a palivo pro dobu, kdy slunce ani vítr nespolupracují s vládním programem.
Dva bloky Maanshanu mají výkon přibližně 1,9 gigawattu a při vysokém využití mohou dodat kolem 15 terawatthodin ročně. Stejné roční množství by na Tchaj-wanu vyžadovalo přibližně 11 gigawattů solárních panelů. Ani potom by však elektřina nepřicházela ve stejnou dobu a za stejných podmínek.
Duck tape byl samozřejmě nadsázkou, ale princip dodatečného zpevňování nikoli. Proti zemětřesení lze zesilovat kotvení, potrubní podpěry, chladicí systémy, záložní generátory, nádrže a elektrické rozvody. Elektrárna nemusí po otřesu vypadat jako nová. Musí bezpečně odstavit reaktor a odvádět zbytkové teplo.
Technickým problémem tedy nemusí být nedostatek železa a betonu. Mnohem pevnější bývají politické předsudky a razítka.
Jak tedy může válka skončit?
Bertík: Moje prognóza je kartaginský mír. Ruská vojska postupují a ukrajinských vojáků ubývá.
AI: Kartaginský mír — úplné odzbrojení, politické podřízení a takové podmínky, aby se poražený už nemohl vzpamatovat — je jeden z možných výsledků, ale zatím nikoli jediný.
Reálně existují tři základní scénáře:
• válka pokračuje i v roce 2027, protože EU dodá peníze a Ukrajina udrží frontu;
• vznikne příměří přibližně na aktuální linii, bez členství Ukrajiny v NATO, s faktickou ztrátou okupovaných území a dlouhodobě militarizovanou hranicí;
• ukrajinská fronta se poruší a Rusko si vynutí mnohem tvrdší územní, vojenské a politické podmínky.
Finanční balík EU snižuje pravděpodobnost náhlého státního bankrotu. Neřeší však nedostatek lidí, raket protivzdušné obrany a kvalitně vycvičených jednotek. Proto může být rozhodujícím bodem nikoli okamžik, kdy v Bruselu dojdou eura, ale okamžik, kdy některý úsek fronty přestane být personálně obnovitelný.
V červenci 2026 nebyla na stole konkrétní mírová dohoda. Podle zdrojů Reuters Vladimir Putin nadále věřil, že čas pracuje pro Rusko, a nejevil zájem o rychlé zastavení války. Ukrajina a USA jednaly alespoň o návrhu zastavení vzdušných útoků, ale Moskva jej zatím nepovažovala za konkrétní nabídku. Reuters
Nejvýhodnější chvíle k jednání tedy mohla být už v minulosti. To však neznamená, že se nemá jednat dnes. Znamená to pouze, že cena za stejný výsledek pravděpodobně vzrostla.
Závěr
Čtyři roky války ukázaly nepříjemnou vlastnost moderních velmocí: dokážou protivníkovi způsobit obrovské škody, ale stále obtížněji jej přimějí k požadovanému politickému výsledku.
Rusko nedokázalo rychle porazit Ukrajinu. Spojené státy nedokázaly rychle zlomit Írán a otevřít Hormuz. Evropská unie dokáže opatřit desítky miliard eur, ale nedokáže za ně objednat novou ukrajinskou generaci. Čína zatím čeká a zapisuje si poznámky.
Ukrajinský rozpočet lze financovat dovozem peněz. Nelze takto dovážet čas, obyvatelstvo a nekonečnou ochotu bojovat. Tchaj-wan může objednat další tankery LNG. Nemůže jim však zaručit průjezd mořem, které nekontroluje.
Nakonec se do politiky vždy vrátí dvě disciplíny, které z ní byly předtím slavnostně vykázány: účetnictví a fyzika. A obě mají protivný zvyk nevěřit tiskovým konferencím.
