Článek
Když šéf CIA John Ratcliffe narychlo vyrazí do Moskvy, přespí cestou v Rize a část amerického aparátu zjevně ani pořádně neví, co se děje, je těžké uvěřit vysvětlení, že šlo o „rutinní pracovní návštěvu“. Rutinní návštěvy se zpravidla nechystají stylem „sedni do letadla a cestou nějak zjistíme, jestli tě Rusové vůbec přijmou“.
Nejdůležitější vodítko je přitom banálně jednoduché:
Kdyby měl akutní průser Rus, letěl by Naryškin do Washingtonu. Jenže letěl Ratcliffe do Moskvy.
To samozřejmě není důkaz, ale jako pracovní hypotéza je to zatraceně silné. Někdo v USA zjevně potřeboval něco rychle řešit s ruskou stranou a byl ochoten kvůli tomu poslat osobně ředitele CIA.
Veřejná verze říká, že Ratcliffe přijel varovat Rusko před útokem na NATO, eskalací na Ukrajině a podporou Íránu. Jenže právě tady to začíná skřípat. Putin už dlouho tvrdí, že NATO napadat nechce, Ukrajina je sice krvavá, ale strategicky poměrně stabilní, a Írán se zatím po půl roce bombardování nezdá být ve stavu, kdy by potřeboval poslední pomazání.
Tak jsme začali hledat, co mohlo hořet Američanům.
První podezření padlo na USS George Washington. Co kdyby Írán chystal útok na americkou letadlovou loď? Zvlášť po zkušenosti s USS Gerald R. Ford, kde požár prádelny zaměstnal posádku tak důkladně, že člověk začíná mít pochybnosti, zda tam prali prostěradla, nebo nitroglycerin. Představa stovky malých dronů se zápalnými náložemi navíc není úplně z říše fantasy.
Jenže letadlová loď má jednu velmi praktickou obrannou schopnost: může odplout. Kdyby CIA věděla, že za týden přijde útok, George Washington by urychleně odplul „na konzultace“ někam k Maltě. Kvůli tomu není třeba posílat ředitele CIA za Naryškinem.
Pak jsme zkusili filmy. Fail Safe, WarGames, Sum of All Fears. Falešný jaderný útok? Ztracená kontrola nad raketami? Třetí strana, která chce vyvolat válku USA s Ruskem? Filmově krásné. Jenže na to existuje krizová komunikace. Pokud se blíží Armageddon, opravdu se nečeká, až šéf CIA vystoupí v Moskvě z letadla a najde si konferenční místnost.
Tím se podezření přesunulo přímo do světa tajných služeb.
Co když Rusové rozkryli americkou agenturní síť? Ratcliffe mohl přijet zjistit, kolik lidí už FSB má, koho ještě honí po Moskvě a zda by jim alespoň neposílali svačinky. Jenže ani to úplně nesedí. Kdyby Rusové právě pochytali dvacet agentů CIA, ruská televize by z toho udělala seriál na pokračování. Zatím žádné hromadné pršení amerických špionů z oken nepozorujeme.
Zůstává tedy elegantnější varianta: kompromitovaná operace, tajný zdroj, technický systém nebo něco tak citlivého, že se o tom nemá dozvědět ani polovina vlastní vlády. Něco, kde CIA potřebuje od SVR informaci, ústupek nebo spolupráci a potřebuje ji rychle.
A právě tady se vrací naše hlavní vodítko:
Letěl Ratcliffe. Ne Naryškin.
Takže dokud se neobjeví lepší vysvětlení, dává větší smysl hledat akutní problém na americké straně než na ruské.
A samozřejmě jsme nakonec došli i k nejzávažnější hypotéze: Rusové odhalili, kdo zastřelil Kennedyho, a vědí, kde se schovává Elvis.
Tady jsme pátrání ukončili.
Co tedy skutečně víme? Ratcliffova návštěva byla neobvykle rychlá, neveřejná a očividně důležitá. Nejspíš řešila něco s horizontem dnů, ne měsíců. Něco, co se týkalo přímo USA, ne pouze Ukrajiny nebo NATO. A něco, co nebylo možné vyřešit telefonátem, diplomatickou nótou ani přesunem letadlové lodě.
Zbytek se možná dozvíme za padesát pět let, až budou všichni účastníci mrtví a archivář otevře složku s razítkem TOP SECRET.
A možná tam opravdu bude jen napsáno:
„Elvis lives.“
