Článek
A je to tady. Mám za sebou první týden ve svém vlastním domě ve Španělsku. Wow, kdyby mi někdo ještě před 3 lety řekl, že se mi opravdu podaří realizovat svůj sen, který mám od svých 15 let (pochopitelně, od té doby prošel značnou transformací :-D), nevěřil bych mu. A teď mám své první vlastní zážitky, které do této doby byly pouze v mé hlavě jako představy. Nyní jsou nahrazeny realitou.
V 5:30 zvoní budík. Hodím rychlou sprchu, obleču se, douklízím posledních pár kousků oblečení přehozených přes židli a dobalím poslední věci do batohu. Je 6:05, hlavou mi běží jediná věta: ,,Kde je Kačka?” Moje kamarádka, která se mnou už 3 dny bydlí a nyní nám zajistila odvoz na letiště. Problém je, že odvoz by měl dorazit za 5 minut a z Kačky pokoje se stále ozývá pouze hrobové ticho. Za minutu už ale slyším první zvuky, které by snad mohly připomínat, že se nahoře něco odehrává. Ok, oddychnu si a jdu nám na cestu promazat svačinu. Zpracovávám zbytky, mezitím sejde Káč připravená k odchodu. Upřímně, jak to za 3 minuty stihla, nevím. Kontroluju byt, stahuju rolety, zamykám dveře včetně teras, protože i přes tu je tady možné vyloupit apartmán.
Kontroluju ledničku, vodu a kameru. Vše ok, zamykám hlavní dveře na dva zámky a usedám do auta. Kačka s Barčou, která nás na letiště vezla, zahajují konverzaci, která mi toho moc neříká, tak se pokouším udělat si krátkou rekapitulaci uplynulého týdne a půl. Přemýšlím nad vším, co se stalo, co mě překvapilo a co naopak vůbec. Spojler na začátek, myslím, že jsem to celkem zvládl. Takto vypadal můj první den.
Když jsem do bytu poprvé vstoupil, uviděl jsem tmu. Nikdo se mnou nebyl, protože paní realiťačka, která mi měla byt předat, nemohla, tak jsem si pouze vyzvedl klíče a do bytu jsem šel sám. Po otevření dveří jsem čekal romantický pohled do prosluněného apartmánu. Ale nic, jen tma a zápach (nebo vůně, chcete-li) dřeva a těžkého vlhkého vzduchu. Veškerá okna v apartmánu byla zcela utěsněná roletami, které jsou na každém okně. Začal jsme teda postupně procházet místnost po místnosti, roztahovat rolety a otevírat okna (Všechna moje okna jsou posuvná do strany. Zatím nevím, jestli to náhodou nebudu proklínat v zimě, protože co se posouvá, to profukuje, ale uvidíme.). Postupně se mi daří odstranit tmu i zatuchlinu.
Sedám si na gauč a neslyším nic, než ticho. Tak to je ono. To místo, kde bych měl teď vytvářet domov pro sebe a pro holčičky. Rozhlížím se po prázdných zdech, jako bych čekal že se něco stane, něco se na ní objeví. Ale nic. Hlavou mi běží jediná myšlenka. Bude jen na mně, jestli ho dokážu naplnit smíchem a radostí nebo smutkem a starostmi. Už několik týdnů přemýšlím, co a jak udělám. Najednou tady sedím a nevím, kde začít. Jako bych měl rozhodovací paralýzu. Jeden krátký telefonát s mamkou to ale spraví. ,,Začni záchodem a kuchyní, když se ti bude chtít, můžeš se pustit do vynášení bordelu”. Dobře, díky mami.
Mé první kroky vedou do Mercadony, kterou mám prakticky za barákem. A právě tady jsem dostal první velký zásah. Mercadona je ve Španělsku obrovský lovebrand. Přitom je to jen obyčejný obchoďák, ale jak španělé, tak cizinci ho milujou. S Niki jsme tam rádi a často chodili, tak v momentě, kdy jsem poprvé ucítil tu specifickou mercadonskou vůni a začal se procházet prvními regály, dopadla na mě velká lítost z toho, že tu Nik a holčičky nejsou se mnou. Byl to nejdivnější nákup v mém životě, jako bych najednou viděl vše, co už se nikdy nevrátí. Roboticky jsem pobral věci z předem připraveného seznamu a mazal jsem odtud.
Po cestě zpět jsem potkal souseda, se kterým sdílíme vchod do bytu. Jmenuje se Alberto kdybych prý cokoliv potřeboval, mám se na něj kdykoliv obrátit. Nevím z čeho usoudil, že jsem Švýcar. Opravil jsem ho, že „soy Checo“. Podle výrazu nevím, jestli dobrý nebo špatný, ale byli jsme kamarádi. Albertovi bude cca 65, jeho paní Mirabel vypadá jako teta Petunie z Harryho Pottera, jen podstatně lépe nalazená. Mají malého pejska Lucase. Vzhledem k tomu, jak tenké stěny v tom domě jsou, žijeme tam tak nějak všichni dohromady, takže Lucas mě pravidelně v 6 hodin ráno budí.
Tak a jdu na to. Doma jsem vždycky dělal všechny práce, kdykoliv bylo potřeba, s výjimkou mytí WC. Tohle mi opravdu do mého portfolia chybělo. Na scénu přichází Chat GPT a opět mamka. Chci se to od začátku naučit pořádně, tak jako všechno, tak jsem si udělal pořádnou teoretickou přípravu, nasadil jsem rukavice a pustil jsem se do toho. Když jsem skončil, dostavil se ten úžasný pocit z dokončeného úkolu podtržený symbolickým zacvaknutím barevných kuliček do záchodové mísy. Tak a je hotovo. Pro ty z vás, kteří to dělají běžně, to už asi takové vzrůšo nebude, ale pro mě to bylo první z mých malých vítězství v tomto novém životě. David:Španělsko, 1:0.
Podpořen úspěchem, pustil jsem se do kuchyně. Nechci tady popisovat detaily, ale zkrátka: Ten byt vlastnili dva skoro osmdesátiletí Španělé z Madridu, kteří tam jezdili „na chatu“, tak je vám asi jasné, že to stylem, údržbou ani pořádkem úplně neodpovídalo představě šestatřicetiletého kluka z Česka. Pustil jsem se tedy do kuchyně a když jsem končil, začalo se smrákat.
První den přece musím ještě na procházku, alespoň se podívat po okolí. Vzal jsme sluchátka, trochu vody a vyrazil jsem. Nakonec jsem zvolil oblíbenou trasu po známých místech, ale v hlavě mi běželo stále dokola: Kámo, tak tohle je teď tvé nové doma. Nevadí, že to tak zatím ještě necítíš, ale ono to přijde. Čeká tě dlouhá cesta plná obtížných situací a problémů, na které se nedokážeš připravit. Vše, co jsi v životě dělal, zkušenosti, které jsi získal a schopnosti, které jsi prohluboval, ti pomohly dostat se sem. Tak ukaž především sám sobě, co v tobě je.
Jdeme na to, bude to jízda.
