Článek
Dny plynou. Už jsem si zvykl na španělské klima. Ano, opravdu to jde. Možná to znáte, když přijdete na dovolenou do horka (ne, že by teď snad v Česku nebylo), říkáte si, jak v těhle tropech můžou lidi fungovat. Pravda je, že se na to dá relativně dobře adaptovat. Ne, že by snad člověku nebylo horko, ale i když je občas i výrazně nad 30C, prostě to není tak hrozný. Tělo se méně potí, tak nějak se zpomalí, uklidní, šetří energii. Začal jsem tady enormně pít, odhaduju, že mám tak 3 - 4 litry vody na den, občas mě chytne žízeň, že jsem schopný vypít litr vody najednou.
První 3 týdny jsem strávil téměř sám. Vystěhovával jsem bordel a nábytek, který jsem nechtěl (takže všechno), Bylo toho opravdu hodně, když jsem ten byt viděl poprvé, vůbec by mě nenapadlo, kolik toho nakonec je. Začal jsem tím, že jsem potřeboval spát a jíst. Po úspěšné přípravě koupelny, kterou jsem popsal v předchozí kapitole, jsem se tedy vrhl na kuchyni a ložnici. Detaily tady vypisovat nebudu, ale prakticky jsem měl vyšlapané cestičky postel > kuchyně > sedačka > koupelna > postel. Takto opravdu vypadaly mé začátky s bydlením ve Španělsku. Postupem času se „zóny čistoty“ začaly rozšiřovat. Najednou už byla čistá celá ložnice, pak pracovna, protože jsem potřeboval relativně rychle začít vytvářet hodnoty. Pak postupně obývák ( i když, vzhledem k tomu, že je to ústřední místnost v celém bytě, je tam bordel teď tak nějak pořád.
Pomyslného černého Petra dostala terasa, což bylo místo, kde jsem shromažďoval veškerý bordel. Ponechme teď stranou, že asi není nejlogičtější soustředit bordel nahoře, ale v tu dobu jsem nad tím tak nepřemýšlel. Prostě, všechno na terasu. Paradoxní je, že terasa je nejsilnější místo z celého bytu. Ten hlavní důvod, proč jsem se pro něj rozhodl (ano, už začínám psát rozhodl, ne rozhodli). Když tu pak se mnou bydlela na pár dní kamarádka Kačka, povedlo se jí udělat na asi 1 m2 na terase sezení a cestičku od dveří. takže jsme si spolu dali večeři s výhledem na moře u hnusného rezavého stolu, na drátěných židlích a plesnivých podsedácích. ale bylo to. Díky, Kačí :-)
Odskočil jsem si do Česka pro auto a společně s kamarádkou Karolínou (ano, těch ženských jmen ještě asi pár bude) jsme převezli auto do Španělska. Myslím, že se v koutku duše těšila na dvoudenní road trip a následně tři dny dovolené u bazénu a na pláži. Jenže to relativně rychle vzalo za své. Road trip to zas tak moc nebyl, jelikož cesta do Španělska je, že jedete 300 km rovně po dálnici, pak odbočíte a jedete 380 km rovně po dálnici. Největší vzrůšo je, když se postupně pozhasínají všechny diody značící stav paliva, zbývá poslední jedna nebo dvě a vy musíte rychle najít benzinku. Juchů, můžu na 10 minut vylézt z té rozpálené klece (i když klimatizace značně zvyšuje komfort), protáhnout se a třeba si koupit i něco k jídlu. Po příjezdu do Špáňa jsme společně vybalili věci a když Kája viděla ten zmar v mých očích, stav mé domácnosti a nadšení ze zařizování nového bytu, bylo jí jasné, že ani druhá polovina jejího výletu do Špáňa nenaplní její představy. Společnýma silama (já jsem teda hodně pozoroval a dělal si poznámky) jsme dostali byt do stavu žitelného. Zároveň mi pomohla připravit ho na příjezd holčiček, které přijely o dva dny později. Moc děkuju, Kájí, že jsi už toho udělala opravdové bydlení (protože předtím to připomínalo spíš squat).
Co se týče mých pocitů, snažím si zvykat na mé nové doma. Mám ale velký problém, že to tu vizuálně můj domov moc nepřipomíná. chci si ten pocit vsugerovat, ale nejde mi to. Věděl jsem, že se ve Španělsku žije jinak, že je tu skoro všechno jinak. Těšil jsem se ale na to. Teď, když tu nemám nikoho a zároveň ani ten dům ještě nenese můj rukopis, přijdu si pořád jako na návštěvě. Když jsem se v minulosti ocitl v takové situaci, pomohla mi vždycky nějaká kotva. Něco, co jsem bezpečně znal z Česka nebo alespoň ze svého života. Něco, co nebylo cizí. někdy to byl oblíbený seriál, známé jídlo, oblečení vůně, prostě interakce s něčím z mého světa. Teď vím, že si budu muset tyto kotvy vytvořit nebo dovést. Bez nich to nepůjde.
Tak uvidíme, jak to půjde dál.
