Článek
Prolog
Krišna Maja, rolnice z nepálského okresu Kavre, čekala devět měsíců na zprávu o svém dvaadvacetiletém synovi. Jméno bylo na její ochranu změněno. V září 2023 syn odletěl do Ruska. Na studia, jak věřil. Místo přednáškové síně skončil v zákopu na ukrajinské frontě a poté v ukrajinském zajetí. Jeho příběh není ojedinělý. Je jedním z desítek tisíc.
Za čtyři roky války proměnilo Rusko nábor cizinců z příležitostné výpomoci v promyšlený globální systém. Podle dat ukrajinského Koordinačního štábu pro zacházení s válečnými zajatci, který je shromáždil zčásti ze zdrojů uvnitř ruské armády, bylo do konce roku 2025 identifikováno přes 27 tisíc cizinců bojujících za Rusko, pocházejících nejméně ze 135 zemí.
Skutečné číslo je téměř jistě vyšší, protože evidence zachycuje jen ty, jejichž totožnost se podařilo zjistit.
Proč Rusko sahá po cizincích
Logika je chladná a dá se shrnout dvěma slovy - málo lidí. Podle prosincového odhadu washingtonského Centra pro strategická a mezinárodní studia utrpělo Rusko od února 2022 zhruba 1,2 milionu ztrát, počítáno v padlých, raněných a nezvěstných.
Domácí nábor přitom slábne. Kreml se po čtyřech letech vyhýbá nepopulární všeobecné mobilizaci, a tak hledá zdroje jinde.
V lednu 2024 podepsal Vladimir Putin dekret, který cizincům vstupujícím do ruské armády slibuje zrychlené získání občanství. Bez zkoušky z ruštiny, historie či práva, bez podmínky pětiletého pobytu.
Analýza společnosti OpenMinds ukázala, že do poloviny roku 2025 mířila každá třetí náborová inzerce na ruských sítích na cizince, zatímco o rok dříve šlo o zlomek. Nejčastěji cílenými nerusky mluvícími zeměmi byly Indie, Irák, Egypt, Jemen a Bangladéš.
Asie dodává nejvíce
Téměř polovina identifikovaných cizinců pochází z Asie. Největším jednotlivým zdrojem je postsovětská střední Asie. Uzbekistán, Tádžikistán, Kazachstán, Kyrgyzstán a Turkmenistán dohromady poslaly přes 11 tisíc rekrutů, z nichž nejméně 1 399 padlo.
Terčem jsou tu často migrující pracovníci, kteří už v Rusku žijí a jimž se nabízí občanství výměnou za službu, případně jsou pod tlakem zadržení a hrozby vyhoštění.
Jižní Asie tvoří druhou velkou skupinu. Nepál se stal symbolem celého fenoménu. Mladí muži odlétali do Ruska na základě slibů práce ve stavebnictví nebo studia a končili na frontě. Odhady počtu Nepálců se různí, od stovek doložených až po patnáct tisíc, o nichž informovala CNN.
Kathmandú nakonec zakázalo svým občanům cestovat za prací do Ruska i na Ukrajinu. Opatření zabralo. Podle ukrajinského brigádního generála Dmytra Usova podepsalo v letech 2023 až 2024 smlouvu s ruskou armádou téměř tisíc Nepálců, zatímco za prvních devět měsíců roku 2025 to byl jediný člověk.
Srí Lanka vykazuje mezi jihoasijskými rekruty nejvyšší počet mrtvých. Šlo často o bývalé vojáky lákané na vysoký žold přes prostředníky. Vláda v Kolombu si v roce 2024 vynutila jednání s Moskvou a srílanský ministr zahraničí dosáhl příslibu, že další nábor už nebude probíhat.
Oficiální čísla přitom dlouho zaostávala za realitou. Zatímco vláda hovořila o 554 naverbovaných, ukrajinská data naznačují podstatně vyšší počty.
Indii zasáhly případy mužů zlákaných na práci pomocníků a ostrahy. Hemil Mangukija z Gudžarátu, najatý jako pomocná síla, zahynul v únoru 2024 při ukrajinském náletu.
Dillí následně jednalo s Moskvou o návratu svých občanů. Severní Korea stojí stranou tohoto vzorce. Nejde o individuální podvod, ale o organizované nasazení tisíců vojáků na základě mezistátní dohody, zejména v Kurské oblasti.
Střední Asie jako zásobárna
Analytici se shodují, že klíčem k pochopení asijského náboru je právní zranitelnost. Podle washingtonské Atlantic Council je právě nejistý status migrantů nejúčinnější kremelskou zbraní.
Centrem náboru je moskevské migrační středisko Sacharovo, kde stát kombinuje hrozbu vyhoštění s nabídkou zrychleného občanství. Britská vojenská rozvědka zdokumentovala, že přímo na imigračních úřadech oslovují migranty úředníci hovořící tádžicky a uzbecky a nabízejí náborový bonus kolem 2 400 dolarů a měsíční žold až 4 160 dolarů.
Server The Diplomat upozorňuje na znepokojivý posun. Zatímco na počátku války převažovalo donucení a podvod, dnes se podle něj formuje normalizovaný trh válečné práce, kde se část migrantů hlásí dobrovolně z čistě ekonomické kalkulace. Donucovací nábor přitom mezi nejzranitelnějšími nezmizel a podle taškentské organizace Ezgulik se nově objevují i případy verbování uzbeckých žen z ruských věznic.
Ukrajinská vojenská rozvědka shrnuje ruské metody do tří slov: vydírání, úplatek, podvod. Maria Tomak z organizace Truth Hounds varuje, že na rok 2026 ukrajinské úřady předpovídají nábor až 18 500 cizinců, což by byl nejvyšší roční počet od začátku invaze.
Afrika jako nové „loviště“
Africký rozměr náboru rychle roste a získává vlastní rysy. Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha v listopadu uvedl, že za Rusko bojuje přes 1 400 lidí z 36 afrických zemí, a smlouvy, které podepsali, označil za rovnocenné rozsudku smrti. Většina zajatých cizinců podle něj padla do zajetí během své první bojové akce.
Mechanismus bývá totožný napříč kontinentem. Náboráři slibují dobře placenou civilní práci, studium nebo víza. Po příletu jsou lidé donuceni podepsat smlouvu sepsanou v ruštině, které nerozumějí, a posláni na nejnebezpečnější úseky fronty.
Keňský parlament popsal organizovanou nadnárodní síť obchodníků s lidmi, která přesouvá oběti přes Demokratickou republiku Kongo, Ugandu a Jižní Afriku, aby unikla odhalení. Padlo i podezření, že na schématech spolupracovali lidé uvnitř keňských úřadů.
Africké centrum pro strategická studia na základě uniklé ruské databáze rekrutů z let 2023 až 2025 popsalo nábor jako záměrnou strategii výroby útočné pěchoty. Mezi zdrojovými zeměmi figurují Kamerun, Senegal, Středoafrická republika, Sierra Leone, Ghana a další.
Roli zde hraje i propagandistický aparát navázaný na struktury bývalé Wagnerovy skupiny, dnes přejmenované na Africký sbor pod kontrolou ministerstva obrany, který v regionu buduje obraz Ruska jako spojence proti západnímu kolonialismu.
Jednosměrná cesta
Nejcitovanějším analytikem afrického náboru je Thierry Vircoulon z Francouzského institutu mezinárodních vztahů (IFRI). Ve své studii popsal dvě strany verbovací sítě. Na ruské straně stojí žoldnéři Afrického sboru a bývalé Wagnerovy skupiny, diplomatické zastupitelské úřady a kulturní instituce typu Ruských domů.
Na africké straně jednotliví zprostředkovatelé, místní pracovní agentury a mládežnické či ženské organizace. Tyto praktiky označil za formu obchodu s lidmi, jejímž nejtragičtějším důsledkem je posílání amatérských žoldnéřů na frontu jako potravy pro děla. Pro mnohé je to podle něj jednosměrná cesta a past, která se za nimi zavírá.
Vircoulon zároveň upozorňuje, že tito rekruti bývají záměrně nasazováni do nejnebezpečnějších úseků a slouží k odhalování ukrajinských pozic, což je smysl pojmu jednorázový voják, jímž jej sami ruští velitelé na zveřejněných videích označují.
IFRI popsal cílovou skupinu jako chudou městskou mládež, pro niž se Evropa stala nedosažitelným cílem. Pauline Bax z International Crisis Group doplňuje politický rozměr. Případy naverbovaných se proměnily v diplomatickou ostudu pro vlády, které dlouhodobě udržují vřelé vztahy s Moskvou.
Návrat sedmnácti Jihoafričanů z fronty si vyžádal až telefonát prezidenta Ramaphosy Putinovi a v souvislosti se skandálem čelí žalobám dcera bývalého prezidenta Zumy, obviněná z účasti na náboru a obchodu s lidmi. Vina dosud nebyla soudně prokázána. Jak shrnuje Africké centrum, jde o spojení dezinformací, obchodů s lidmi a zahraničního vměšování.
Podvod, nátlak, vydírání
Organizace Truth Hounds rozlišuje dvě základní kategorie naverbovaných. První tvoří lidé, kteří už v Rusku byli, tedy studenti a migrující pracovníci. Druhou ti, které naverbovali přímo v zemi původu.
Pojítkem je zranitelnost.
Evropský parlament v rezoluci z března 2026 popsal nábor nízkopříjmových občanů z Afriky, Asie a Kuby pod falešnými záminkami jako obchodování s lidmi a hrubé porušování lidských práv.
Ve zprávách se opakují stejné prvky. Slib civilní práce s mnohonásobně vyšším platem, než jaký je v domovské zemi dosažitelný. Smlouva v jazyce, kterému oběť nerozumí, podepsaná bez překladu. Zabavení dokladů.
U lidí už přítomných v Rusku přibývá nátlak přes policejní razie, hrozby zadržením a vykonstruovaná obvinění. Britská vojenská rozvědka přitom upozorňuje, že navzdory systémovosti náboru zůstává řada případů spíše neorganizovaná a hlavní motivací bývají peníze a vidina ruského občanství.
Co tvrdí Moskva a kde jsou meze ověřitelnosti
Ruská strana obvinění odmítá. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov v reakci na dokumentované případy uvedl, že o žádném takovém klamání neví. Ministr zahraničí Sergej Lavrov připustil, že se cizinci speciální vojenské operace účastní, ale trvá na tom, že je nikdo nenutí a smlouvy podepsali dobrovolně.
Toto stanovisko Moskva opakuje i při dvoustranných jednáních, například s Keňou, kde sice přislíbila nábor zastavit, ale řeč byla o dobrovolně podepsaných smlouvách.
Nezávislé potvrzení je obtížné, protože Rusko přestalo zveřejňovat i základní údaje o ztrátách a demografii padlých. Odhady se proto rozcházejí. Ukrajinský Koordinační štáb mluví o desítkách tisíc, ruská redakce BBC odhaduje nejméně 20 tisíc cizinců, zatímco uniklá databáze Important Stories zachytila jen kolem 1 500 lidí, kteří prošli jedním moskevským střediskem za rok.
Žádné z těchto čísel není nezávisle ověřitelné v plném rozsahu a je třeba je číst jako indicie, ne jako účetní bilanci.
Když chybí to nejdražší
Příběh ruského náboru v Africe a Asii je ukazuje na dvě zásadní věci. Hloubku ruské krize pracovní síly, kterou Kreml řeší vším kromě otevřené mobilizace vlastních občanů.
A cynismus, s nímž stát, jenž se navenek stylizuje do role obránce globálního Jihu proti západnímu kolonialismu, posílá obyvatele bývalých kolonií na frontu jako spotřební materiál.
Jisté je, že trend míří podle ukrajinské rozvědky dál do nejchudších zemí světa a k nejzranitelnějším vrstvám obyvatelstva.
A že muži jako syn Krišny Maji budou přibývat.
Zdroje
1. OCCRP / Himal Southasian – data Koordinačního štábu
Páteř článku. Zpracování ukrajinských dat o cizincích, čísla pro střední Asii, princip náboru v nejchudších zemích.
2. CNN – metoda náboru (vydírání, úplatek, podvod)
18 000+ cizinců ze 128 zemí ke konci 2025, gen. Usov, mechanismus klamání a nátlaku.
3. Kyiv Independent – aktuální čísla a plán na 2026
27 407 cizinců ze 135 zemí k 30. 3. 2026, polovina z Asie, srovnání s databází Important Stories.
4. IFRI / Africa Defense Forum – studie Thierryho Vircoulona
Nejcitovanější analýza afrického náboru. Struktura sítě, odhad 3 000–4 000 Afričanů, potrava pro děla.
5. Ecofin Agency – report IFRI z 18. 12. 2025
Nábor žen, deseti až patnáctidenní výcvik, statistiky úmrtí Kamerunců a Burkinabe.
6. Africa Center for Strategic Studies – uniklá databáze a Peskov
Soutok dezinformace, obchodu s lidmi a vměšování. Přímá citace mluvčího Kremlu.
7. Reuters – Sybiha o afrických rekrutech
1 780 Afričanů z 36 zemí (únor 2026), smlouvy jako rozsudek smrti.
8. Al-Džazíra – dohoda Keňa–Rusko, Lavrovovo stanovisko
Lavrov: nikoho nenutíme, dobrovolně podepsali. Klíčové pro kontrapunkt a meze ověřitelnosti.
9. Meduza – disposable soldiers, rozhovor s DIIS
Odhad BBC (20 000), perspektiva nezávislého ruského média, výzkum K. P. Larsen mezi zajatci.
10. The Citizen – jihoafrický případ, Zuma-Sambudla
Strana MK, data INPACT, jmenovitě obviněná osoba (presumpce neviny v článku ošetřena).
