Článek
Má smysl se o něj přít, nebo si tím jen zbytečně zvyšujeme tep?
Neberu to politicky. Neřeším, kdo tam stál a proč. Spíš mě zajímá realita prostoru. Protože ať máme jakýkoli názor, náměstí má pořád stejnou velikost.
A přesně takhle to berou i policie nebo odborníci na bezpečnost – žádné emoce, jen plocha a hustota lidí.
Když se vezme samotná plocha
Staroměstského náměstí vypadá na fotkách obrovsky, ale ve skutečnosti má jasné limity. Ne všechno se dá zaplnit – jsou tu průchody, pódium, technika.
Reálně se dá počítat s tím, že i s přilehlými ulicemi se bavíme o necelých dvaceti tisících metrech čtverečních.
A teď ta méně viditelná věc: hustota
Policie obvykle pracuje s tím, kolik lidí je na jednom metru čtverečním:
dva lidé – běžný dav
dva a půl – hodně plno
tři – už dost nepohodlné
Čtyři lidé na metr čtvereční? To už není demonstrace, ale tlačenice. A to by si všiml každý, kdo tam byl.
Když to spočítám bez emocí
Když ta čísla dám dohromady, vyjde mi něco mezi čtyřiceti a šedesáti tisíci lidmi. Podle toho, jak moc byl prostor zaplněný v konkrétní chvíli.
Je to hodně lidí? Ano.
Je to málo? Ne.
Je to osmdesát tisíc? Tam už mi to prostě nevychází.
Vzpomenu si na jiné chvíle
Pamatuju si oslavy hokeje, kdy bylo náměstí doslova narvané. A i tehdy se mluvilo o desítkách tisíc lidí, ne o číslech, která by překračovala fyzické možnosti místa.
A to mi připadá fér srovnání. Protože prostor se nemění podle toho, jak silnou emoci zrovna máme.
Proč se ta čísla vlastně nafukují
Chápu, proč organizátoři mluví o vyšších číslech. Počítají příchody a odchody během dne, pohyb lidí, celkový dojem. Jenže policie počítá okamžik, ne náladu.
A právě proto ta čísla často nesedí.
Když odložím kalkulačku, zůstane mi v hlavě něco jiného:
Má to dneska vůbec reálný vliv?
V době sociálních sítí, algoritmů a zákulisních jednání není jisté, že i velká demonstrace něco skutečně změní. Může být slyšet – ale jestli bude vyslyšena, to už je jiná otázka.
A pak ještě jedna, možná nepohodlnější myšlenka:
Není to někdy jen zbytečné rozdmychávání ohně?
Ne kvůli lidem na náměstí. Ale kvůli tónu, kterým se o tom mluví. Protože čím víc se přetahujeme o čísla, tím míň mluvíme o podstatě.
Nemám potřebu nikomu brát jeho názor.
Ani jeho emoci.
Jen mám pocit, že klid, přesnost a nadhled dnes chybí víc než další vyhrocené titulky.
A že možná není vždy nutné přilévat benzín tam, kde už tak hoří dost.
* * *
Díky za každé srdíčko i komentář. A sdílení pomáháte tomu aby se tento text dostal i k lidem, který může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit i jinak, můžete to udělat posláním symbolické částky 10 Kč prostřednictví tlačítka „Podpořte autora“.
Za to vám od srdce děkuji,
David
