Článek
Nejde o jednu SMS. Jde o to, co tím prezident spustil
Petr Macinka je hulvát. To není objev, to je popis reality. Takových lidí je v politice víc než dost a nikdo soudný si nemyslí, že zmizí jen proto, že se na ně ukáže prstem.
Skutečný problém celé situace neleží na straně odesílatele. Leží na straně toho, kdo se rozhodl vzít zákulisní věc a přenést ji před veřejnost. A tím člověkem je prezident republiky.
Tady si musí i podporovatelé Petra Pavla připustit nepříjemnou myšlenku:
Tenhle krok nepůsobí jako projev síly. Působí jako moment, kdy prezident sáhl po nejsilnější možné páce, protože jiné už neměl po ruce.
Lidé, kteří Petra Pavla podporují, mají tendenci vidět v jeho kroku odvahu a transparentnost.
Jenže odvaha ve funkci prezidenta neznamená všechno ukazovat. Odvaha znamená ustát tlak tak, aby ses nemusel opírat o potlesk publika. A právě tady vzniká první trhlina.
Prezident se dostal do role, která mu dlouhodobě škodí
Zveřejněním komunikace si Petr Pavel krátkodobě získal sympatie části veřejnosti. Zároveň si ale znepřátelil politické prostředí, se kterým bude muset ještě roky fungovat.
Prezident není komentátor ani morální arbitr každého sporu.
Je to člověk, se kterým se musí dát jednat i v situacích, které jsou nepříjemné, tvrdé a na hraně. Od této chvíle nebude nikdo z politiků přemýšlet o řešení, ale o tom, co z toho může jednou skončit venku.
Tohle je bod, který může rozhodnout o jeho budoucnosti
Odpůrci prezidenta v tomhle kroku vidí potvrzení toho, co si myslí dávno: že Petr Pavel není stavěný na dlouhodobý politický tlak.
Ale to podstatné je jinde. Jeho podporovatelé musí připustit, že prezident, který používá veřejnost jako páku, se dobrovolně zbavuje manévrovacího prostoru. A bez něj se prezidentská funkce vykonává velmi obtížně.
Jazýček na vahách. Stará známá realita
Motoristé nejsou výjimka. Česká politika už mnohokrát zažila malé strany, které držely klíč k moci. Lidovci, US-DEU, Věci veřejné.
Málo hlasů, velké nároky, tvrdý styl.
Ne proto, že by byly lepší. Ale proto, že věděli, že bez nich to nepůjde. Tlak, drzost a hra na sílu k tomu patří. Nové je jen to, že se to tentokrát řeší veřejně.
Prezident přišel o jednu zásadní výhodu: ticho
Ticho není slabost, ticho je prostor. Kdo ho má, může vyjednávat. Kdo ho ztratí, musí vysvětlovat.
A prezident, který neustále vysvětluje, reaguje a obhajuje se, se pomalu přesouvá z role autority do role účastníka sporu.
To je velmi špatná pozice pro někoho, kdo bude jednou znovu žádat voliče o důvěru.
Co by měl Petr Pavel udělat, pokud chce mít šanci na druhý mandát?
Tady už nejde o minulost, ale o další kroky. Pokud chce prezident tuhle situaci ustát, musí:
uzavřít téma bez dalších detailů a komentářů,
přestat používat veřejnost jako prostředníka sporů,
vrátit se k roli tiché, pevné autority, která říká „ne“ bez zbytečného vysvětlování. Bez dalšího odhalování, bez emocí ale důsledným tichem.
Tohle je chladná úvaha
Zveřejnění zákulisí může krátkodobě vypadat dobře. Dlouhodobě ale prezidenta oslabuje. A právě proto tohle není drobný přešlap.
Je to moment, který může rozhodnout o tom jestli Petr Pavel zůstane prezidentem jedné etapy, nebo bude mít šanci ucházet se o druhý mandát.
* * *
Díky za každé srdíčko i komentář. A sdílením pomáháte tomu, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu, a našel lidi, kterým může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit jinak než slovem, můžete to udělat třeba posláním symbolických 10 Kč pomocí tlačítka „Podpořte autora“.
Za to vám ze srdce děkuji,
David
Zdroje:
seznamzpravy.cz
respekt.cz
echo24.cz
