Článek
Když civilizace zabíjí tiše
Evropa koncem 19. století sama sebe vnímala jako vrchol pokroku. Průmysl, věda, humanismus, morálka.
Právě z této „civilizované“ éry ale vzešel systém, který dokázal zničit celé oblasti Afriky, aniž by se o něm dlouho mluvilo jako o zločinu.
Leopold II nebyl řvoucí tyran. Vystupoval kultivovaně, mluvil o rozvoji, vzdělání a ochraně domorodců.
Realita v Kongu však měla jinou podobu: nucené práce, teror, mrzačení, hlad a masová smrt. Ten rozpor je klíčový, nešlo o chaos ani o excesy, šlo o systém.
Vznik soukromé říše jednoho muže
Leopold II. (1835 až 1909) byl belgickým králem, ale Belgie mu nestačila. Toužil po koloniálním impériu, které by mu přineslo bohatství i mezinárodní prestiž.
Na rozdíl od jiných mocností však nezískal kolonii pro stát, ale pro sebe. Na Berlínské konferenci v letech 1884 až 1885 dosáhl uznání takzvaného Svobodného státu Kongo, který nebyl belgickou kolonií ale jeho osobním majetkem.
Jejím jediným suverénem byl však přímo Leopold II., což mu v praxi dalo absolutní osobní kontrolu nad územím, jeho zdroji i obyvatelstvem - bez parlamentního dohledu, bez odpovědnosti a bez ochrany obyvatel.
Hlavním cílem se stal kaučuk a slonovina. Kvóty byly nastaveny tak, aby je nebylo možné splnit bez násilí. Kdo nesplnil normu, byl potrestán! Bitím, braním rukojmích, vypalováním vesnic. Useknuté ruce se staly účetním dokladem.
Celkový rozsah hrůzy a kolik životů to stálo
Demografická studie, svědectví misionářů, diplomatické zprávy i pozdější vyšetřování ale ukazují, že během Leopoldovy vlády zemřelo v Kongu odhadem 5 až 10 milionů lidí!
Ne všichni byli přímo zavražděni. Mnozí zahynuli na hlad, nemoci, vyčerpání a rozpad tradiční společnosti.
Leopold o tom věděl. K jeho stolu přicházely zprávy o masových úmrtích, brutalitě i kolapsu celých regionů. Přesto systém pokračoval celé dekády. Protože fungoval. Protože vydělával.
A právě tady se Leopold II. odlišuje od většiny historických tyranů: nevládl v afektu ale v klidu. Nezabíjel z nenávisti, ale z kalkulu.
Co udělalo Leopolda II. symbolem absolutní zrůdnosti?
Dějiny znají mnoho krutých vládců. Válečníky, diktátory, ideologické fanatiky. Leopold II je jiný případ. Neexistuje žádný vyšší cíl, žádná válka, žádná „nutnost“.
Jen zisk. Jen chladná zpráva lidských životů jako spotřebního materiálu. Miliony mrtvých nejsou vedlejším efektem. Jsou přímým důsledkem systému, který vytvořil, řídil a udržoval jeden člověk.
Proto je dnes Leopold II. historiky často vnímán jako symbol nejčistší podoby koloniální zrůdnosti – bez ideologie, bez omluv, bez iluzí. Nekřik. Ne propaganda. Jen papíry, rozkazy a ticho nad hroby.
Paměť místo senzace
Nejde o soutěž v tom, kdo byl „nejhorší“. Jde o pochopení, kam až může dojít moc bez kontroly, když se spojí s odlidštěním a vzdáleností.
Leopold II zemřel bohatý a bez trestu. A právě to je na jeho příběhů možná nejděsivější. Připomínat si tento příběh není útokem na dějiny Evropy. Je to obrana proti zapomnění.
Protože zapomenuté zločiny se rády vracejí – jen v jiných podobách.
* * *
Díky za každé srdíčko i komentář. A sdílením pomáháte tomu, aby tenhle text nezmizel všemu internetu, ale naše další lidi, který může něco říct.
A pokud tě chcete podpořit i jinak než slovem, můžete to udělat třeba posláním symbolických 10,- Kč pomocí tlačítka „Podpořte autora“.
Za to vám ze srdce děkuji,
David Řezník
Zdroje:
en.wikipedia.org/wiki/Leopold_II_of_Belgium
en.wikipedia.org/wiki/Congo_Free_State
