Článek
Rok 2014. Svět běží. Meky zpomaluje.
Všude kolem se všechno zrychluje – hudba, svět, média. Ale Miroslav Žbirka v té době tvoří jedno ze svých nejklidnějších a nejhlubších alb. Jmenuje se prostě „Miro“ a vychází v roce 2015. Uvnitř je i skladba Fair play– píseň, která nepůsobí jako skladba, ale jako pohled do duše.
Co se v něm lámalo?
Začíná ho víc trápit zdraví. Stárnoucí tělo, únavy, vnitřní výdechy. Ale hlavně – svět, který se mění až moc rychle. A ztrácí cit. Lidé přestávají být vnímaví. I v hudbě, i ve vztazích.
Meky si všímal, že spravedlnost už není samozřejmost. A že ztrácet city znamená ztrácet sám sebe.
Slova jako poznámka k vlastnímu životu
„Kto siaha po hviezdach, ten musí skrotiť strach.“
Tohle není povzdech teenagera. To říká muž, který toho dost zažil – i ztratil. A který se rozhodl, že bude dál věřit. Ne naivně. Ale vědomě.
Píseň je v podstatě dopisem sobě samému. O životě, který nehraje fér – ale pořád stojí za to.
Album plné klidu – a tahle píseň je jeho srdcem
Dvoualbum Miro nemá být manifestem. Je to návrat ke klidným harmoniím, jemnému popu, který už moc neslyšíš. A právě Život nie je hra fér je v tom albu jako zpovědnice. Tichá. Upřímná. A možná právě proto tak silná.
Někdy nevíš, co člověka bolí. Ale slyšíš to.
Meky Žbirka o sobě nemluvil moc. Ale kdo ho poslouchal, slyšel všechno. Rok 2010 nebyl přelomový z hlediska hitů – ale byl hluboký. A tahle píseň zůstala jako stopa člověka, který neměl potřebu křičet. Jen říct pravdu. Potichu. Ale nahlas.
Píseň „Život nehrá fér“ vznikla původně jako titulní skladba k filmu Fair Play. Tento článek se však nezabývá jejím filmovým původem, ale tím, co stálo za jejími slovy a hudbou.
Zdroj: „Píseň vznikla jako titulní skladba k filmu Fair Play (2014), jak později potvrdil sám Žbirka v rozhovorech.“
