Článek
Když se vám zhroutí svět
Byl to obyčejný den. Jenže skončil tragicky. Iva přišla o svého syna Matěje. Jediného. Její dítě, její celý vesmír. A najednou tu nebyl. Svět se dál točil, lidé chodili do práce, vařili večeři, smáli se v obchodech. Ale pro ni se všechno zastavilo. Přestal čas, přestal smysl.
Bolest, kterou si většina z nás neumí představit. Iva říká, že první týdny jen přežívala. Bez cíle. Bez víry, že se ještě někdy probudí s něčím jiným než prázdnotou. Ale něco uvnitř ní jí řeklo: „Nesmíš se ztratit. Ještě tě někdo bude potřebovat.“ A právě to ji udrželo na nohou.
Vzala bolest a přetavila ji v pomoc
Trvalo to roky. Ale dnes je z Ivy peer interventka – člověk, který provází ostatní pozůstalé. Pracuje v organizaci Sanitka splněných snů, která pomáhá lidem ve chvílích, kdy jim odcházejí ti nejbližší. Tam, kde už slova nestačí, je přítomnost. A ta její má váhu.
Iva nemluví naučenými větami z kurzů. Mluví tichým hlasem ženy, která zná tu temnotu. A která ví, že nejvíc pomáhá věta: „Já vím.“ Protože není prázdná. Je její.
Ředitelka organizace Petra Homolová o ní řekla:
„Je to obdivuhodná dáma. Její empatie a životní zkušenost proměňují celé naše působení.“
Iva se nestala poradkyní, protože si to vybrala. Stala se jí, protože přežila. A chtěla, aby ten přežitý příběh nebyl zbytečný.
Když mluví, mluví za ty, co už nejsou
Lidé jí říkají pozemský anděl. A neříkají to pro efekt. Říkají to proto, že je tam, kde ostatní už nemůžou být. V předsíních nemocnic. V obývácích, kde někdo právě naposledy vydechl. V nemocničních pokojích, kde už je víc mlčení než slov.
A přesto – nebo právě proto – tam dokáže být. Tiše, pevně, lidsky. Její přítomnost léčí. Ne tělo. Ale to, co zbyde, když tělo odejde.
Na sociálních sítích napsala:
„Přiznávám, že jsem dojatá. Děkuji za vaši podporu nejen mně, ale celému projektu Sanitky.“
A bylo vidět, že to říká upřímně. Ne jako někdo, kdo si zvyká na pozornost. Ale jako člověk, který nikdy netušil, že právě jeho ztichlý příběh jednou někoho podrží.
A jak se nyní má?
Iva říká, že se pořád učí. Dýchat, žít, být nablízku. Neříká, že je šťastná. Ale říká, že je vděčná. A že nikdy nebude žít bez bolesti – ale že už ví, jak s ní být.
Lidé kolem ní cítí klid. I když uvnitř nosí rány, které se nikdy nezahojí, dokázala je proměnit v most. Takový, po kterém mohou přejít ti, kdo právě ztrácejí půdu pod nohama.
Když se jí zeptáte, jak se má, neřekne „skvěle“. Ale řekne:
„Dnes jsem byla nablízku jedné mamince, co ztratila syna. A nebyla jsem tam zbytečně. To mi stačí.“
Sanitka splněných snů
Projekt Sanitka splněných snů, kde Iva dnes působí, se za poslední roky výrazně rozrostl. Organizace pomáhá nevyléčitelně nemocným splnit poslední přání, doprovází rodiny v terminálních fázích života a poskytuje lidskou oporu v tom nejkřehčím okamžiku – při odcházení.
Tým se rozšířil o odborníky, ale také o lidi, jako je Iva – tedy o ty, kteří si ztrátou prošli na vlastní kůži. Právě tito peer poradci dodávají celé iniciativě hloubku, autentičnost a laskavost, kterou žádný systém nenahradí.
Slova členů: „Neplníme sny. Plníme poslední důstojná přání. A někdy stačí málo – být tam. Jen být.“
Zdroje:
www.blesk.cz/clanek/zpravy-pribehy/806148/iva-tragicky-prisla-o-syna-mateje-nestesti-ji-nezlomilo-ted-s-bolesti-pomaha-pozustalym-v-sanitce-splnenych-snu.html
www.sanitkasnu.cz
